Nic není, jak se zdá. ✓

XXV. Romantika pod stromem

Nona, Flora, Fellow, Amity, Sisma i Fiend vyběhli ze dveří hledat Letitii. Protože byly tři cesty, kterými mohla běžet, automaticky, bez rozmýšlení vytvořili tři skupinky. Nona a Fellow, Flora a Sisma a na Amity zbyl Fiend. Ale zas tak moc jí to nevadilo.

Nona s Fellowem běželi po schodech dolů hned jako první. Vždycky zkontrolovali, jestli se v chodbě nemihlo něco růžového a k jejich zklamání nemihlo. "Musíme Letitii najít!" řekl Fellow rozhodně. "Jo, to musíme!" řekla Nona s pokusem o rozhodnost v hlase. Ale ona si narozdíl od něj nebyla vůbec jistá tím, že ji najdou a snažila se o tom samu sebe přesvědčit.

Točité schodiště skončilo než se nadáli a ani jeden z nich nevěděl, kudy se vydat. "Já bych řekl, že běžela ven ze zámku." pomyslel si Fel. "A já bych se vsadila, že se usadila v nějaké komůrce tady na zámku." oponovala mu Nona. "Tak kudy půjdeme?" ušklíbl se. "Dáme si kámen nůžky!" rozhodla Nona. "Vůbec to není dětinské!" zasmál se Fel a už napřáhl ruku.

Asi třikrát měli oba stejné gesto. Když měla nůžky ona, měl je i on. Když měla papír, měl papír. A takhle by to pokračovalo dál, kdyby se neobjevil Sisma s Florou. "Hele, nechcete místo toho hraní hledat Letitii?" prohlídl si je s trochu naštvaným pohledem a dodal: "Běžte prohledat okolí zámku, my s Florou zatím kouknem po pokojích tady vevnitř!"

Flora se ho chytila za ruku a on se teď už s jemnějším výrazem otočil. A tak Fel s Nonou šli ven. Bylo už docela šero, ale vidět na cestu bylo.

"Nakonec je po mým!" vyplázl Fel na Nonu při cestě jazyk. "Jo, ale to neznamená, že to bylo férový!" zabručela. "Život není fér." mrknul a radši už mlčel, protože Nona byla docela namýchnutá. Jak by ne, právě teď je podle ní jisté, že tu prohnanou mrchu najdou Flora se Sismou a ne ona s Felem. Jak moc si ve skrytu duše přeje, aby ji objevila ona.

"Co uděláme, jestli ji najdeme my?" zeptal se Fellow. "S tím neměj starosti, našli bychom ji možná tak, kdybychom šli tam, kam jsem chtěla já." odpálkovala jej. "Noníku, jsi hrozně předpojatá vůči mým názorům a to se mi nelíbí." zakroutil hlavou s předstíraným uražením. "To protože tvoje názory stojí za použitou plínu!" vyplázla jazyk. "No počkej!" chtěl ji chytit, ale Nona se mu vysmekla a tak se za ní rozběhl. Aspoň cesta ubíhala rychleji.

Kdyby Nona nezastavila, protože byla moc vyčerpaná, Fellow by ji nechytl a neotočil by ji k sobě. A ona by nebyla otočená druhým směrem a nevšimla by si nápadně růžového místa v keři. Kdo je růžový? Letitia!

Věděla, že se nesmí dozvědět o tom, že byla spatřena, protože by kouzlem zase vyvolala tmu a vypařila se. Nona občas umí být pohotová a tak se zamilovaně opřela o Felovo rameno a obejmula ho. On vůbec nechápal, proč ho tak najednou zahrnuje přízní a byl z toho úplně zmatený. "Nono..co to děláš?" vyhrkl. "Neřeš to zlatíčko." řekla přehnaně nahlas, aby si byla jistá, že to slyšela i Letitia v keři. Opřela si bradu k jeho uchu a pošeptala mu, že vidí Letitii a ptala se, jak ji nenápadně chytit. Od takových dvou hrdliček určitě nečeká, že by ji spatřily a rozhodně nevypadají, že by měly v plánu ji chytit. Určitě zvolní a vydechne, takže přestane být ve střehu. Aspoň takový je Nonin plán.

"Napadlo tě, jak se k ní nenápadně přiblížit?" pošeptala Nona. "Jeden vážně pořádně blbej nápad mám." pošeptal. "Vyklop ho!" "Radši ne." "Dělej!" "Dobře, ale je to fakt riskantní, trapný, nemožný a divný." "Nic lepšího nemáme!" "No, vzhledem k tomu co teď zahrálas mě napadlo, že si ze samé lásky sedneme k tomu stromu vedle toho keře a že se tam budeme líbat nebo něco podobnýho a ona tam bude muset trčet aby se 'neprozradila' a v nějakým okamžiku co to nebude čekat ji prostě zezadu chytneme a zacpeme jí pusu. Jako aby zas nepoužila kouzlo. No a pak ji svážeme lanem." vychrlil. "Ehm..a máš lano?" zeptala se Nona. "Ne." přiznal Fellow, "Tak ji prostě budeme držet no!"

Noně se ten plán nelíbil, i když byl naprosto geniální.

"Nesedneme si k tomu stromu?" navrhl Fel trochu nahlas. "Dobře." přikývla Nona a mráz jí běhal po zádech, když si uvědomila, co bude následovat. Došli ke stromu a opřeli se o kmen. Ten strom je docela široký, na to že je to javor, a tak si sedli trochu dál od Letitie, aby to nevypadalo nápadně.

Nona letmo zkontrolovala keř a všimla si, že Letitiiny oči směřují k nim, protože v šeru zářily. Polkla. Věděla, že teď to musí být doopravdy a nestačí předstírat zvuky líbání.

Seděla jako zkoprnělá. Nevěděla, co si počít, protože jí ještě nikdy žádný kluk nedal pusu. Fellow se toho chopil.

Přisál svoje rty na ty její a ona se přidala. Oba zavřeli oči. Fel obmotal svoje ruce kolem jejích ramen. Najednou, jako by všechno ostatní šlo stranou. Byl jenom Fel a Nona. Oba si to užívali a cítili motýlky v břiše. Byl to krásný okamžik. No fuj. Ušklíbly se myšlenky.

Po chvíli si Nona uvědomila, že jim jde o to, aby chytili Letitii a ne o to, aby se tu líbali. Zvlášť, když je sleduje. Odtáhla se  Fel si taky náhle uvědomil, že se nechal unést. "Mám tě rád." řekl. Nona nevěděla, jestli to myslí vážně, ale spíš si myslela, že to řekl, aby zaplnil ticho. Zase koukla ke keři a oči už neviděla. Asi se otočila. Pousmála se.

Fellow mrknul, což bylo znamení. Teď.

Oba se zvedli a potichu šli ke keři. Skočili po něm a ozvalo se ujeknutí. Je to Letitia! "Pusťte mě!" křičela. "Ne." řekli oba zaráz a vypletli dívku z větví. "Půjdeš s námi." řekla Nona důležitě. Letitia se vzpírala, ale nebylo jí to nic platné. Už ji vedli k zámku.

"A čí názory stojí za použitou plínu?" ušklíbl se po cestě Fellow, protože věděl, že měl pravdu.