Nic není, jak se zdá. ✓

III. Nový spolužák

To jsi psala ty? Uchechtla se myšlenka poté, co si Nona začla svou starou knížku číst. A kdo jinej? samopsací tužka? Zeptala se druhá. Holky, dost! Psala jsem to dávno, uznávám, že je to hloupost a nikdy to nehodlám dopisovat, stačí? Zpražila je nervózně Nona. Tyhle hádky jejích myšlenek považovala za vrchol ztřeštěnosti, ale přes všechno potlačování z její strany se hašteřily dál a dál.

Když únavou sotva viděla, ulehla do postele, Jogurtýna se jí uvelebila na přikrytém břiše a spokojeně usnula.

Crrrrrrrrrr... Zazvonil Nonin budík a ona se smířila s tím, že ji čeká další nudný školní den. Jelikož dopředu věděla, že hodiny budou nudné a o ničem, vzala si do školy knížku, kterou bude jako obvykle nelegálně číst pod lavicí.

Když se oblékla, spěšně seběhla schody, aby stihla společnou snídani a nemusela poslouchat tlachání mamky. Stihlas to! Pogratulovala jí myšlenka.

Zbytek rána probíhal jako vždycky. Už se před školou ani nesnažila najít Amity, protože věděla, že ve škole není. Radši šla rovnou do třídy, sedla si a zavítala do tajuplného světa knih.

Chvilku knihu zavřela, aby si stoupla a pozdravila učitelku, ale něco bylo jinak. Místo aby paní učitelka přišla sama jako vždy, šel s ní nějaký kluk. Ten je hezkej co? Trýznila Nonu myšlenka. Zklapni, jo? Vynadala jí. Ne a ne a ne! Vysmívala se. Druhá myšlenka té první samosebou pomáhala. A ten úsměv! Nepodíval se právě na tebe? Smála se. Podíval! A usmál se. Usměj se taky! No rychle! Poroučela první. Nona neodporovala a trochu se pousmála. Pak vzala knížku a četla dál. To jak jim učitelka vysvětlovala, že je to jejich nový spolužák a jak se jmenuje vůbec nevnímala.

Pak jí někdo poklepal na rameno. Cukla sebou a knížka se jí zavřela, než stačila dát tam záložku, nebo si aspoň zapamatovat číslo strany.

"Ehh...Nono?" pousmál se ten nový kluk. "Ty mě znáš?" divila se Nona. "Kdybys vnímala okolí, věděla bys, že před necelou minutou mi učitelka řekla: 'posaď se támhle vzadu k Noně'" zasmál se.

"A...hm...jak se jmenuješ ty?" zeptala se Nona, spíš ze slušnosti, než že by ji to vážně zajímalo. "To taky říkala," zachechtal se. Nona mlčela. Četla si knížku a ten kluk jí byl ukradený. Co jí je po něm?

"Co to čteš?" zajímal se s pobavením v hlase. "Knihu." odsekla Nona tónem, který naznačoval, ať už ji nechá, nebo vypění. "Když ti řeknu jak se jmenuju, řekneš mi co čteš?" chtěl ten kluk uzavřít dohodu. "Hm" broukla Nona nezaujatě. "Jmenuju se Fellow Writer, pro přátele Fel." pousmál se. "Fajn Feli, teď mě můžeš nechat na pokoji," spražila ho Nona pohledem. "Feli? Znamená to, že jsme přátelé?" zářil Fellow radostí a potlačoval smích. "Ne!" vyjela Nona. Tenhle kluk ji štval. Proč jsi na něj tak hnusná? Ptá se Nony myšlenka. Protože je otravnej a zabral půlku lavice. Navíc se pořád vtírá! Odsekla na to Nona neústupně.

"Notak, teď mi máš říct co čteš, na něčem jsme se domluvili," cvrnkl Fel Nonu do nosu. Uvnitř Nona úplně vybouchla. Co na ni má co šahat? A vůbec, proč na Nonu vůbec mluví? Měl by být nešťastnej, že sedí zrovna s ní. Žádní kluci s Nonou nekomunikují, ani tak proto, že by byla odpudivá, spíš ona nekomunikuje s nimi.

Nona si všimla, že na ni Fel pořád zírá a uvědomila si, že chce vědět co čte. Aby se vyhnula odpovědi, vytáhla knihu z lavice a ukázala mu ji. Pak už skončila hodina.

Představa, že s ním stráví dalších šest hodin v jedné lavici se jí nezamlouvala. Je to takovej drzoun! Dělá si ze mě srandu! Příšeru z mé knížky na něho! Vztekala se Nona.

°°°°°°°°°°

Po všech hodinách šla na oběd a dala si záležet, aby se posadila na místo Felově stolu nejvzdálenější. Když přišla na oběd i Flora,Nona si u ní postěžovala. Flora její problém pochopila a poradila jí, ať ho ignoruje, že ho to přestane bavit. To doufám. Vzdychla si a odnesla tácek.

Tak co? Jak se vám líbí tento díl? Ty první jsou zatím nudné, ale bude to napínavější ;)