Nic není, jak se zdá. ✓

XXII. Pravda

Amity byla naštvaná. Flořin plán je skvělý, to ano, ale Amity by chtěla pomoci s hledáním, ne se zabavováním Fienda. Líbí se jí jeho styl, to jak má všechno sladěné do svých oblíbených barev, ale jinak se jí hnusí. A teď s ním má trávit čas, musí hrát, že je jeho kamarádka a bůhvíco ještě.

Na druhou stranu, jsem jediná, kdo tak dobře umí manipulovat s lidmi a tak skvěle hrát, že ho vedu za jeho láskou. Takže by to beze mě nezvládli a jsem vlastně vážně užitečná. Pomyslela si a hned jí to zvedlo náladu.

Šli s Fiendem dál a dál zámkem. Vyšli ven a šli po cestě. Ať šli kudykoliv, Amity udržovala konverzaci a předstírala, jak moc ji zajímá geologie Mexika. Několikrát si musela vymýšlet, co jí Letitia všechno řekla a jak se s ní skvěle povídalo. Byla ráda, že se jí Fiend nezeptal, jak vypadala, nebo na něco podobného, protože to by si vymyslet nemohla.

"A kudy máme zabočit teď?" zeptal se Fiend. Šli už přes třičtvrtě hodiny a Amity ztrácela nápady, kam jít. Okolí tady vůbec neznala. "Ehm, říkala, za keřem doprava!" dělala, jako že si vzpomněla. 

Fiend se pousmál, ale pez řečí ji následoval. Amity byla nervózní, ale úspěšně to na sobě nedávala znát.

"Víš, já vím, kde je právě teď Letitia," řekl Fiend. "Cože?" lekla se Amity. A je to venku. Ale proč se mnou šel? Divila se. "No, ona je u mě na zámku, jsme docela přátelé a nezmiňovala se, že by vás navštívila." podezřívavě se na Amity podíval. Ta polkla a zeptala se: "Proč teda chodíš se mnou sem, když víš, že jsem si to vymyslela?"

Fiend se nadechl a chtěl jí to říct, ale potom odvrátil hlavu a propálil ji pohledem. Amity byla zmatená a stála na zemi, jako přikovaná. Nevěděla, co má dělat. S tímhle nepočítala a nebyla připravená. Co teď Fiend udělá? Vždyť není tak hloupý, aby ho nenapadlo, že mezitím ostatní zachraňují Sismu.

"Posaď se!" řekl stroze. Amity to udělala. "Něco ti řeknu." řekl o něco vstřícněji. Amity kývla. "Nebudeš mi to věřit." podotknul. Dívka už byla vážně netrpělivá a nejraději by mu řekla, ať už to vyklopí, ale nakonec se usmála: "Budu."

"Letitia byla vždycky hezká a okouzlila spoustu kluků. I mě. I Sismu. Ze všech kluků, kteří po ní koukali si vybrala Sismu. Nebudu předstírat, že mě to neštvalo, byl jsem hodně naštvaný. A chtěl jsem ji nějak získat pro sebe. Jenže jsem si až opravdu pozdě uvědomil, že to všechno bylo jinak." odmlčel se na chvíli. "Jak, jinak?" byla Amity zvědavá. Fiend se nadechnul: "Věděla moc dobře o svojí schopnosti všechny očarovat a chtěla tak najít někoho, kdo jí poskytne útočiště, pro spřádání zlých plánů. No spousta kluků o ni tenkrát chtěla 'bojovat', ale já se rozhodnul zničit Sismu. Nechtěl jsem, aby on měl štěstí a já ne, byl jsem sobec. Odebral jsem se teda do opuštěných končin a vybudoval tady svoje impérium. Dalo to práci, ale když jsem se naučil ovládat magii, šlo to skoro samo. Později jsem našel kouzlo, jak Sismu změnit v nestvůru, kterou nebude Letitia chtít. A taky nechtěla. Něco mu napovídala a nastěhovala se ke mě. Do mého honosného sídla. Nestálo ji to vlastně vůbec nic a já jí poskytl, co jsem jí na očích viděl. Ona mi za to dávala falešnou lásku. Tak to funguje do teď. Vás se chce zbavit a ani nevím proč. Řekl bych, že chce hrát divadlo, že ji tu vězním."

Amity byla otřesená a celou dobu ho v řeči nepřerušovala. Pořád ale měla pocit, že to pořádně nepochopila. "A co dál?" zeptala se. "Pořád dělám všechno, co chce. Plánuje, že ovládne svět. Chce, aby jí všichni provolávali slávu. Ale zatím se skrývá a já jsem jakoby hlavní. Sídlo je tedy moje, ale je pod její rukou, jestli chápeš, jak to myslím." odvětil. "Takže, chceš říct, že za nic nemůžeš? Nejsi tak nevinný, jak říkáš. To, co jsi udělal Sismovi není nevinné!" vyčítala mu Amity. "Já vím. Ale minulost nezměním. Přišel jsem za vámi, protože jsem doufal, že máte nějaký plán. A když jsem pochopil, že mě máš zabavit, začal jsem spolupracovat. Chci vám pomoci. Musím ale nejdřív vyřídit účty s Letitií. Je na tobě, jestli moji pomoc přijmeš, ale musíme do nejvyšší komnaty! Myslím, že vím, kam dala prsten."

Amity kývla. Pořád se jí hnusil a neměla ho ráda, ale ne tolik. A navíc věděla, že každá pomoc je dobrá.

Po cestě o tom všem přemýšlela. Je vůbec možné, aby byl Fiend nevinný? No, on vlastně není nevinný, ale přece jenom je nevinnější než Letitia. Ale šenci bych mu dát měla. Je přece pravda, že bychom lidem měli dát druhou šanci, ne jim znovu věřit, jen jim ji dát. Ano. To udělám. Dám mu možnost, aby napravil svoje odporné činny a když uvidíme, že je opravdu na správné straně, přijmeme ho. Pokud se obrátí proti nám, prostě mu další šanci nedáme.

Amity se tedy rozhodla nechat Fienda, aby jim pomohl. Zvlášť protože si vzpomněla, jak jednou ve školce jedné holce zničila obrázek, protože ji měl rád kluk, kterého měla ráda i Amity. A došlo jí, co dokáže žárlivost. Fiend to přehnal, ale další šanci si zaslouží.

"Mimochodem, dej mi facku." řekl najednou Fiend. "Cože?" nechápala Amity. "Dej mi prosím facku." trval na svém Fiend. "Proč?" "Protože si ji zasloužím." odvětil Fiend. Amity zaváhala, ale nakonec mu ji dala. A pěkně silnou. Už dlouho ho chtěla zliskat, a přestože se ukázalo, že není tak hrozný, jak si myslela, pořádně si ji užila. "Tak, můžeme jít." řekl Fiend a šli směrem k zámku.

Šli hodně rychle a Amity se zdálo, jakoby se zastavil čas. Nevěděla, co dělá, ale říkala si, že nevědomost je vlastně velmi šetrná metoda. A tak odevzdaně šla a jediné, čím si byla jistá bylo to, že za chvíli bude po všech problémech.

Ahoj, napište mi do komentářů, jestli jste to čekali :) Jinak děkujj moc za 1000 přečtení :))