Nic není, jak se zdá. ✓

XV. Setkání

Nona se lekla, jako když se za myší v noci ozve 'Mňau'. Nechápala, jak do ní mohlo něco praštit. Je to tady přece úplně opuštěné! Kde se tady to něco vzalo? Nespadl na ni třeba meteorit?

Když Nona řekla au, ozval se úlek a bylo slyšet, že to něco uskočilo. Z toho Nona pochopila, že se nejedná o věc, ale o živočicha, zřejmě člověka. Potichounku a bázlivě zašeptala: "Kdo je to?"

Jako odpověď se ozvalo stejně ustrašené, mírně hrubější zašeptání: "A kdo jsi ty?" To Nonu vytočilo. "Já se ptala první!" řekla o něco hlasitěji, sebevědoměji a zároveň protivněji. "Nono? Jsi to ty?" ozvalo se nejistě. "Fellow!" zajásala. Uvědomila si, že ji musel poznat, protože její protivné vyjadřování Fel zná až moc dobře.

"Co tady děláš?" zeptal se jí Fel po chvilce překvapeného ticha. "To bych se mohla zeptat i já tebe. Ale neudělám to, protože by to vypadalo, že nejsem ráda, že tě vidím!" usmála se Nona. "Jejda, já se zeptal, ale samosebou že rád jsem!" zasmál se Fel taky.

Potom rožnul baterku a posadili se vedle sebe. Nona spatřila velkou ránu na jeho čele. "Proboha! Co se ti stalo?" zeptala se zděšeně. "No..mhm...neřeš to.." odvrátil čelo se zaschlou krví, která stihla stéci mu po tváři skoro ke krku, aby ho nemusela sledovat. "Jak chceš." odvětila Nona a nechápala, jak k takovémuto zranění mohl přijít.

Po dlouhých dvou minutách ticha se Fellow rozhodl Noně svěřit. Asi to bylo jejím skrytým talentem, dostat z lidí co chce bez použití jediného slova. Jako vždycky, stačí na něj netlačit a vysype ti to sám! Řekla jedna její myšlenka samolibě. Nona souhlasila a poslouchala, co jí Fellow říká. Zjistila, že na něj má tohle prostředí ještě negativnější vliv než na ni. Byl tak zoufalý a v tak silné depresi, že začal hlavou mlátit do země. Nona přiznala, že to chtěla udělat taky, ale její pud sebezáchovy byl silnější. Přesto se ale bála toho, že negativním energiím tohoto místa začnou podléhat i její dvě kamarádky a Sisma. Doufala, že ne.

"Hele, napadá tě, o co v tomhle úkolu jde?" ptala se Nona. "V téhle atmosféře je těžké vůbec přežít, natož něco plnit!" pokrčil Fel rameny. "To je pravda!" kývla Nona. "Dnes můžeme považovat za úspěch, že jsme se vůbec potkali!" usmál se Fellow a Nona si říkala, jak moc by ten úsměv byl hezčí, nebýt zkrvaveného obličeje.

"Nemáš tu nějakou dezinfekci?" ptala se. "Normálně nosím dezinfekcí plný kapsy, ale ty džíny, ve kterých jsem je měl jsou zrovna v pračce!" řekl Fel naštvaně, aby nebylo poznat, že je to vtípek, ale Noně to neuniklo a zasmála se. "Tak aspoň vodu.." zkusila to znovu. "Kdybych ji měl, dávno bych se napil!" vzdychl a ona si taky uvědomila, jak velkou žízeň má. "Jestli ti ten obličej tak moc vadí, můžeš naslinit kapesník a očistit mi ho aspoň takhle!" navrhl Fel, když viděl, jak je zklamaná. "Fuj! Přece nebudu slinit kapesník!" zašklebila se Nona. "Tak ho nasliním já, moje sliny na mém obličeji nevadí, ne?" řekl a ona souhlasila.

Obličej mu kapesníkem očistila a byl od slin celý mokrý a pochopitelně i oslintaný. Ale byl čistý. Byla vidět velká rozedřená boule, která byla vážně napuchlá.

Je mi ho tak líto! Dívala se na něj Nona. Vždyť si za to může sám, kdo tou hlavou bil do země? Protestovaly myšlenky. To je sice pravda, ale za to nemůže ani tak on, jako spíš to prostředí. Hájila ho Nona. Myšlenky viděly, že ho bude pořád litovat a tak si další argumenty nechaly pro sebe.

V těchto končinách nebyl rozeznat den od noci a tak si denní režim určovali sami. Neměli co jíst a pít a ani kde spát a tak ani neměli co určovat, ale přesto si oznamovali, kdy je podle nich večer a jestli už je noc.

Navečer se posadili, protože skoro pořád chodili, aby zabili čas. Povídali si příběhy, které někde slyšeli i ty, které si vymysleli. Mluvili o rodině a o přátelích. Chválili a kritizovali různé knihy a filmy a stěžovali si na věci, které nemají název. Fellow Noně pomohl vymyslet 36 nadávek na jejího učitele klavíru a ona mu naoplátku 23 na režiséra Válek v Buenos Aires 3. Prý zkazil celou sérii.

Když už Nona byla vyčerpaná a došla témata, řekla Felovi, že už půjdou spát. Lehli si na zem (nebylo kam jinam) a Nona si dala hlavu na jeho hrudník. Očividně mu to nevadilo a tak usnuli.

Ani si nevšimli, že negativní energie nebyla silná, jako předtím a přestávala na ně působit.