Sourozenecká Láska Bø

kapitola třicátá osmá - prázdniny

Za náma byli dva závody a poslední před náma. Ve sprintu jsem byla 3 a ve stíhačce první. Johannes úplně to samé a Tarjiej dojel na obouch závodech na 2 místě. To z 12 medailí jsme získali 6 a dokonce 2 nejcenější. Myslím že už nás má každý dost a to sezóna ještě pořádně nezačla. Závodění mě opravdu bavilo, ale po hromaďáku se jede domů a já už se nemůžu dočkat, až uvidím Eloise.

"Neměla by jsi jít?" Zeptala se mě Ingrid.

"Asi měla." Řekla jsem. Vztala z postele a šla na hromadný start mužů. Byla jsem trenérka a musela jsem tam být taky.

"Uvidíme se na závodě." Usmála jsem se na ní a šla na závod. S Johannesem jsme za celý pobyt mluvila jen jednou. A to bylo hodně málo. Vůbec nevím na čem teď stojím. Jestli jsme v pohodě, nebo si vymýšlíme novou taktiku.

"V pohodě?" Zeptal se mě Tarjiej.

"Jo. Jen se těším na vánoce."

"Jo já taky. Zpátky za Gitou."

"Jo už se nemůžu dočkat až uvidím Eloise."

"I Johannes se těší."

"Budu upřímná. Mluvila jsme sním jen jednou. Jak se má?"

"Má se dobře." Kývla jsme hlavou. "Myslím, že mu chybíš."

"Jo to on mě taky." Zasmál se. "Nesměj se a běž na start." Řekla jsme mu a on mě poslechl.

"Jsou připraveni?" Zeptal se Mazet.

"Ano."

"Dobře." Start byl zahájen.

.................Johannes..................

"Další vítězství."

"Další Bødium." Obejmuli jsme se.

"Nechápu, jak to děláš."

"Já vlastně taky ne." Zasmál jsme se se svým bratrem.

"Nejlepší je, že se jede domů."

"Ještě ženský závod."

"Já vím, ale to bude hned."

"Se domů asi hodně těšíš."

"Ani nevíš, jak." Usmál se.

"Aleeee Nat jde!" 

"Ne nevolej jí sem."

"Proč?"

"Je to mezi náma divný."

"No a? Snad jí popřeješ, aby se jí závod povedl." Prokroutil jsme očima.
"Nat!" Křikl na ní a ona k nám došla.

"Gratuluju. Vám oběma."

"Johannes zase vítěz."

"Tak se víc snaž." Zasmál se.

"Nejsi nějaká chytrá?" Pokrčila ramenama.

"Upřímná."

"Jasný." Tentokrát se zasmáli oba.

"Už se rozcvičuješ?" Zeptal jsem se jí.

"Měla jsem to v plánu." Kývl jsem hlavou.

"Jdete na ceremoniál?"

"Jdeš s náma?" Usmála se na mě.

"Ovšem."

"Tak můžeme jít." Stála před náma a koukala se, jak nám předávají medaile. Ani ne za hodinu se jel její závod a pak se letí do Osla.