Sourozenecká Láska Bø

Kapitola dvacátá druhá - změna

Znova jsme se začli líbat. "Co to děláme?"

"Jednou nebudeme mluvit ano?"

"Johannesi!! Právě se s tebou rozešla Hedda."

"Oba víme, že jsem jí nechtěl, jako tebe." Odtáhla jsme se od jeho polibků.

"Tak proč si jí požádal o ruku?"

"Bál jsem se. Nikdy jsem necítil to, co cítím k tobě." Znova mě políbil.

"A co ke mně cítíš?" Zarazil se. Nechtěl mi to říct, taky jsem mu nechtěla říct. Nechtěla jsem mu říct, co k němu cítím.

"Nat!"

"Měla bych to vědět."

"Necháme si to na příště."

"Máš štěstí, že tě fakt chci." Oba jsme se na sebe vrhli. Nesnášela jsem ho za to, jak mě nutil se cítit v jeho přítomnosti. Tak moc se snažím ho nemilovat a nerada to přiznávám opravdu ho miluju. Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do svého nevlastního bratra. Vyslíkla jsem mu tričko. Sundala zahřívací pásku. Zezadu jsem ho chytla za vlasy, byli delší než posledně a o dost hebčí. Celé jeho tělo bylo hebké.

................Johannes..................

Byla tak sladká. Její studené ruce se mě dotýkali snad úplně všude. Rozpustil jsem jí vlasy s drdolu. Dal jsem jí chvíli prostor na nadechnutí, protože se dlouho pořádně nenadechne.

"Spal jsem sní!"

"S kým?"

"S Nat."

"Cože?! Zbláznil ses?"

"Prostě se to stalo."

"Teď ses rozešel s Heddou."

"Já vím ale...."

"Hele přeju ti to vážně. Víš že vám fandím, ale tohle není správné."

"Jiná šance nebude."

"Nepřijde mi to správné."

"Tak co je správné?" Koukl se na mě a pak zpátky na střelnici.

"Radši se koukej, Nat bude střílet." Chápal jsem Tarjika, ale včerejší noc byla rozhodně nejlepší noc v mém životě. Po závodě jsem přišel za Nat, ale chovala se odtažitě. Doufám že toho včerejšího večera nelituje.

Bylo i po mém závodě. Dojel jsem první, chtěl jsem, aby to bylo kvůli mé píli, ale opak byl pravdou a bylo to kvůli Nat. Nejvíc ze všeho mě dostávalo to, když jsem se koukl před střelbou na trenéry. Stála tam a koukala se na mě. Chtěl jsem být pro ní nejlepší. Choval jsem se, jak zamilovaný puberťák. Polovinu svého života, jsem chtěl mít nade všema navrch. Teď chci jen to, aby jsem pro ní byl dokonalej.

"Nat gratuluji!"

"Děkuju." Usmála se na mě.

"Měli by jsme si promluvit o včerejší noci."

"Tak mluv."

"Chtěla jsi vědět co k tobě cítím."

"Ano to chtěla, ale Johannesi my dva nemůžeme být spolu."

"Proč?"

"Když pomineme to, že jsme sourozenci, tak s tím rodiče nebudou souhlasit. Navíc pojedu do Francie."

"Proč?"

"Protože! Chci zase dělat modeling. Mám tě ráda a ty to víš. Jenže je tu moc věcí, co nás odděluje."