Sourozenecká Láska Bø

Kapitola třetí - Dala jsem to?

Vystřelila jsem a......... rána spadla. Rychle jsem běžela k nim, abych to stihla. Nikdy jsem se necítila tak hrozně. Měla jsem v sobě 20 kilometrů a 50 vystřelených ran. I kdybych to nezvládla, byla jsem ráda za to co jsem tady předvedla. Zastavila jsme se. Všichni na mě koukali nevěřícně a čekali jestli jsme to dala.

"Trvalo ti to jen hodinu."

"Yes.''

"Nechtěla by jsi spíš závodit?"

"Zatím ne, chci teď trénovat."

"Dobře místo je tvoje. Jsi teď všeobecná trenérka jak můžu tak i žen." Usmála jsem se. Nechala jsem je trénovat a koukala jsem se s lavičky, na které měli všichni pití. Po tom co do trénovali za mnou přiběhl Johannes a obejmul mě.

"Byla jsi neskutečná.''

"Děkuju."

"Od kdy a kdo tě to naučil?''

"Nejlepší kamarád ve Francii pak odjel a učila jsem se sama. Začla jsem asi v 6 letech.''

"Teď jsi moje trenérka, to bude divný si na to zvyknout."

"Na tréninku ti to šlo, ale z mojí péčí to zvládneš líp. Máte zítra volno, ale my půjdeme běhat.''

"Nat mám volno."

"No a? Stala jsem se tvojí trenérkou.''

"Tak teď nejsem nadšený.''

"Mám s vámi trénink jen v úterý a ve středa. Pak máte ještě v pátek a neděli a já si vás bráchy budu brát ještě ve čtvrtek, nebo jen tebe uvidím."

"Pane bože." Rozhlídne se a uvidí nějakou holku stát na tribunách. "Omluv mě má chvíli hned pojedeme domů." Kývla jsem hlavou a on doběhl za ní. Přišel ke mně Tarjiej.

"Kdo je to?" Ukázala jsem na holku kterou Johannes objímal.

"To je Hedda. Jeho nejlepší kamarádka ale stejnak všichni ví, že spolu chodí."

"Ahaaaa tak to jo.''

"Líbí ss ti?''

"Johannes neeee.''

"Lhát neumíš."

"Je to můj brácha."

"To říkáte oba.''

"A ty máš někoho."

"Mám Gitu. Miluju jí."

"To jsem za tebe ráda.''

"Zítra spolu jdeme na oběd."

"Já si chtěla zatrénovat, ale zvládnu to s Johannesem."

"Budete tam sami.''

"Budeme trénovat a navíc támhle má holku." Ukázala jsem jejich směrem.

"Holka není překážka.'' Slabě do mě šťouchl. "Pojď jdeme si sednout."

Seděli jsme v autě asi 30 minut.

"Jo jinak byla jsi úžasná. Nemyslel jsem, že to dáš."

"To si nemyslel nikdo."

"Co spolu dělají tak dlouho?"

"O něčem bych věděla."

"Myslím, že myslíme stejně."

"Tak co by jim mohli trvat dýl."

"Žárlíš?"

"Kdo žárlí na koho?" Zeptal se najednou Johannes.