Sourozenecká Láska Bø

kapitila dvacátá osmá - hodně štěstí

Nechtěla jsem řešit to, co se děje mezi Tarjiem a Gitou, ale když po měsíci za mnou přišel Tarjiej, musela jsem mu nějak pomoc.

"Víš jakej je mezi vámi problém?"

"Já nevím. Vážně moc jí miluju."

"Jak dlouho se snažíte o dítě?"

"Asi 6 měsíců."

"Možná je z toho vystresovaná."

"Z čeho?"

"Že se vám to nedaří. Jste ten nejhezčí pár, který znám."

"Abych byl upřímný, to že jste se zasnoubili nám moc nepomohlo."

"Zhoršilo se to?"

"Ano, protože máte vše, co ona chce. Chce svatbu a chce halvně děti."

"Mám s Gitou o tom promluvit?"

"Ne. Nechci, aby věděla že jsem to s tebou řešil."

"Asi bych ti to neměla říkat, ale Gita byla za Johannesem."

"Proč?"

"Trochu si postěžovat."

"Kdy?"

"Asi před měsícem."

"Mám pocit, že se mi hroutí svět."

"Milujuš jí?"

"Samozřejmě že ano."

"My máme svatbu za měsíc a já bych byla ráda, kdyby si jí tam požádal o ruku."

"Myslíš, že je to dobrý nápad?"

"Lepší nemám."

"Tak jo."

"Nikomu ani muk. Chci, aby jsme o tom věděli jen my dva."

"Dobře. Koho budete zvát?"

"Samozřejmě všechny z rodiny, ale budeme zvát i náš tým."

"Celý?"

"Máme to v plánu."

"Wow dobře." Usmála jsem se.

"Řeknu ti pak, jak to všechno bude."

"Děkuju Nat."

"Jasně." Usmála jsem se na něj.

.................Johannes...................

Svatbu jsme připravovali měsíc, možná i déle. Bylo asi 7 dní do svatby a já pořád neměl svědka. Měl jsem v plánu, říct Tarjiejmu, ale nevím jestli je to rozumné. Má dost starostí s Gitou a nechci to zatěžovat. Každý úterý a pátek jsem trénoval s týmem a dnes byl pátek. Byl jsem v autě a přemýšlel jestli chci za svědka právě jeho. Eloise byla moc roztomilá. Říkal jsem to Nat pořád, že je jako ona. Ona si naopak myslí, že je celá já. Pravda je, že má dozrzava vlasy a modré oči. Ne jako Nat, která je hnědovlasá se zelenýma očima.

"Tarjiej chci se tě na něco zeptat."

"Ano?"

"Vím že toho máš teď nad hlavu, ale nechtěl bys mi jít za svědka?"

"Moc rád. Samozřejmě." Řekl mi hned.

"Díky bože."

"Moje problémy s Gitou, nikdy nezasáhnou náš vztah."

"To doufám. Už se totiž moc nebavíme ani nezcházíme."

"Máte dítě a připravujete svatbu."

"Pravda, ale chybí mi staré časy."