Sourozenecká Láska Bø

kapitola třicátá - kytka

Tančila jsem ploužák ze svým manželem. Bylo hezké mu konečně říkat můj manžel. "Koukni." Kývla jsem hlavou směrem k Tarjiejmu a Gitě.

"Jsou hezký pár."

"Proč tak úžasný lidi mají problémy?"

"Nevím, ale ty jsi řekla že to vyřešíš."

"Máš pravdu." Pustila jsem ho a šla za Tarjiem a Gitou. "Nechvíli si půjčím tvého může."

"Dobře." Šla jsem s ním k baru.

"Myslím, že už je čas."

"Vážně to chceš udělat?"

"Jestli si ji chceš vzít, tak ano."

"Dobře."

"Tak pojď." Shromáždila jsem všechny holky do jednoho velkého chumlu. "Neumím moc házet."

"To je jedno." Řekla Ingrid, která asi toužila chytit kytku. Všichni čekali, až jí hodím. Těšila jsem se na tu chvíli, kdy jí předám kytku a všichni budou omámeni, z žádostí o ruku. Byla jsem otočená k nim zády. Otočila jsem se a předala Gitě kytku.

"Proč mi jí dáváš?" Řekla zmateně. Otočila jsem jí, kde už klečel Tarjiej.

"Gito. Vím že nemáme teď nejlepší časy, ale chci být s tebou v dobrým i ve zlým. Tak moc tě miluju. Vezmeš si mě?" Byla jsem na něj tak moc pyšná.

"Ano." Bylo tam přes 100 lidí a všichni jim začli tleskat.

"Takhle jsi to vyřešila." Chytl mě Johannes za pas a dal mi pusu do vlasů.

"Dobrý ne?"

"Jasně že jo, ale nechtěla si aby tenhle den byl tvůj?"

"Jsou to naši nejbližší lidi a ráda jsem se o tenhle den podělila s nima."

"Vybral jsem si dobře." Políbil mě.

"Pojď jdeme jim popřát." Chytla jsem ho za ruku a šli jsme k Tarjiemu a Gitě. "Gratulujeme."

"Ty jsi o tomhle věděl?" Zeptala se Gita Johannese.

"Vůbec."

"Byl to můj nápad. Chtěla jsem, aby tenhle den byl pro nás všechny výjmečný."

"To by bylo i bez toho." Řekla Gita.

"Děkuju Nat." Obejmul mě Tarjiej.

"Nemáš zač." Řekla jsem mu v jeho objetí.

"Teď nás omluvte, jdu si zatančit se svojí snoubenkou."

"Jen běžte." Zasmála jsem se a oba šli na parket."Snad jim tohle pomůže."

"Já myslím, že ano."

"Mluvil jsi s matkou?"

"Ne ještě ne, nemluvil jsem od našeho ano s nikým krom Táje."

"No tak už myslím že jdou k nám."

"Buď milá."

"Je to můj svatební den."

"Ovšem Lásko." Dal mi pusu.

"Ahoj mami."

"Přišli jsme vám pogratulovat. Upřímně nemysleli jsme si, že se opravdu vezmete."

"Mluv za sebe. Já si byl jistý."

"Děkuju. Vám oběma." Řekla jsem jim. "Jak je Eloise?"

"Spinká, kdyby něco tak zavoláme."