Sourozenecká Láska Bø

kapitola třicátá první - papíry

Po 2 letech......

"Jseš si tím jistá Gito? Nechci tě otravovat."

"Už nepracuju, když Tarjiej vydělává takhle velký peníze."

"Přijde mi že tě využívám."

"Neblbni jsme jedna rodina. Navíc tady žiju půl roku sama a s dítětem si nebudu připadat tak sama."

"Dobře."

"A Johannesovi to nebude vadit?"

"Nevím, nemluvila jsem s ním o tom."

"Co se děje?" Pokrčila jsem ramenama.

"Nemluvím s ním."

"Pořád kvůli té puse?"

"Ne. Viděla jsem, jak to bylo."

"Byla jsi na něj naštvaná."

"Jo to jsem byla, asi 3 dny."

"Tak co se děje?"

"Asi se semnou rozvede."

"Proč by to dělal? Miluje tě."

"Nevím." Znova jsem pokrčila rameny.

"To by neudělal."

"Tak proč má rozvodový papíry?"

"Cože má?"

"Má rozvodové papíry."

"Od kaď to víš?"

"Řekl mi to náš právník."

"A on na to řekl co?"

"Štěstí přeje připraveným."

"To ti odpověděl?" Kývla jsem hlavou.
"Ne to mi na Johannese nesedí."

"Nemusí, ale je to tak."

"A jseš si jistá, že chceš jet závodit?"

"Jsem. Kdyby na to přišlo chci mít peníze, abych se o Eloise postarala."

"Já to pořád nechápu."

"Taky jsem to nechápala. Miluju ho a nevím co jsem udělala špatně."

"Ty nic. Vždyť se na sebe koukni, jsi hezká." Usmála jsem se a tekli mi z očí slzy. "Pojď jsem." Šla jsem k ní a obejmula jsem jí.

................Johannes.................

"Co je mezi tebou a Nat?"

"Nemám tuchu." Řekl jsem Tájovi, když jsem sním byl na běžkách.

"Notak. Něco se děje."

"Máma s tátou spí, každý jinde." Řekla Eloise Tarjiemu.

"Cože?" Koukl se na mě Tarjiej.

"Odstěhovala se z naší ložnice."

"Proč by to dělala?"

"Já opravdu nevím."

"To mi na Nat nesedí."

"Prostě máme problém."

"Vždyť jste před 2 týdnama slavili výročí a byli jste v pohodě."

"Nemám, co k tomu říct."

"Něco dělej! Nenech jí, aby od tebe utekla."

"No jo prosimtě." Tarjiej odemkl dům a vešli jsme do domu. Nat seděla u Gity a brečela.

"Mamííí." Rozběhla se Eloise k Nat.

"Ahoj Eoise." Řekla Nat a utřela si slzy.

"Copak se děje mamí?"