|Decalcomania| TAEKOOK |

*18. Narozeniny*

Dnes slaví Jungkook narozeniny a já z hrůzou zjistím, že pro něho nic nemám. Parfém, který jsem mu vyrobil nemůžu nikde najít a to jsem prohledal celý pokoj, všechny tašky i místa, kam jsem ho mohl schovat. Mrzí mě to, protože jsem si s tím dal práci, vlastnoručně ho vyrobil a zaplatil tolik peněz. Byl dokonalým dárkem pro Jungkooka. Teď už nic neseženu.  

Jin, dorazil s dvou hodinovým předstihem, aby pomohl Jungkookovi vše připravit. Přinesl také nějaké domácí jídlo, za což jsem mu vděčný, protože Jungkook se o vaření vůbec nezajímal a prostě nakoupil chipsy, společně s alkoholem samozřejmě, alespoň se tedy najíme něčeho normálního. Miyeok Guk (polévka z mořských řas, podávaná na narozeninových oslavách), kterou jsem Jungkookovi ráno uvařil, podle mě snědl jen abych se neurazil, protože není možné, aby mu takový blivajz, jenž jsem sotva pozřel i já, chutnal.   

Začínám být docela nervózní. Především si říkám, jak se sem můžeme všichni vejít? Má přijít ještě Jimin, Woosung, Hobi a dokonce Yoongi co jsem slyšel a s nimi ještě tři Jungkookovi kamarádi, které neznám, přičemž dva z nich si mají dokonce přivést přítelkyně. 

,,Jungkook-iie," odchytnu si ho, ještě než se odejde převléknout do pokoje, ,,víš určitě, že nechceš jít raději někam do klubu nebo baru? Jak sem chceš všechny naskládat?" rozhlédnu se po našem malém bytě.

,,Nějak se vejdeme, Taehyung-iie-hyung, nemusíš mít starosti." pohladí mě po hlavě s klidným úsměvem a zmizí za dveřmi svého pokoje. Frustrovaně si povzdechu. Nejraději bych se ztratil.

,,Klid, Taehyung-ah." nečekaně mě obejme kolem ramen Jin, až maličko povyskočím. ,,Jungkookovi kámoši jsou zvyklý na stísněné prostory." zavtipkuje, ale já ho ve smíchu v téhle chvíli nenásleduje. Vyruší nás zvonek. Podívám se na mobilu kolik je hodin se zjištěním, že někdo dorazil o hodinu dřív. Jin se podivně zamračí.

,,Jdu otevřít." oznámí s pokrčenými rameny, než se vydá ke dveřím.

,,Co tady děláš tak brzo?" vychrlí na někoho protivně s povzdechem, aniž by vůbec pozdravil.  

,,Taky tě rád vidím, Jine." zaslechnu povědomě nakřáplý hlas s kapkou ironie.

,,Hodinu tady budeš vysedávat. Proč jdeš tak brzy, když se obvykle čeká na tebe." pokračuje Jin v nadávání. 

,,Vsadím se, že ty už tady taky hodinu otravuješ. Šetři svým sladkým hlasem a používej ho k užitečnějším věcem, Jin-iie." odvážně usměrňuje Jina osoba, vycházející z rohu předsíně, které nakřáplý hlas patří a momentálně si utahuje z Jina poněkud... koketním tónem troufám si říct. 

,,Zdravím tě, Taehyung-iie" uculí se na mě tmavovlásek v kožené bundě, s ešusem v ruce.

,,Woosung-ah, jsem tvůj hyung sakra!" přistupuje k němu rozčíleně Jin.

,,Víš, že si na tohle nepotrpím, krasavče." mrkne Woosung na něho a míří ke mě. ,,Na, uvařil jsem Jungkookovi jeho oblíbenou polévku, vezmi si taky." dává mi do ruky ešus s milým úsměvem.

,,D-děkuji. Dám mu ji do lednice." převezmu si ho a uklidním do ledničky k Jinovu jídlu.

,,Jak se vede, Jin-iie. Dlouho jsme se neviděli, hm?" ptá se ho, zatímco si sedá do židle ke stolu. Jin si otráveně povzdechne a sedne naproti němu do druhé židle.

,,Zřejmě rád uslyšíš, že na nic. Moje květinářství pomalu uvadá." zamručí, přičemž Woosung vyšpulí dolní ret lítostí.

,,Vůbec netuším, proč si to o mě myslíš, Jin-iie. Víš, že tě mám docela rád?" poví mu zpěvným hláskem. Šokovaně k nim zamrkám s myšlenkami, co je nebo bylo mezi nimi.