|Decalcomania| TAEKOOK |

*13.První den v práci*

Dnes nastupuji do nové práce. Jsem šíleně nervózní, ale spalo se mi jak mrtvému. Jungkook mě ráno probudil, když mě rukou ze spaní plácl přes břicho, div jsem nevrhnul. Ano, spal zase u mě. Nevadí mi jeho občasná návštěva u mě v posteli, vlastně se mi vždy spí velice blaženě, stejně jako dnes. 

Jelikož mě probudil o hodinu dřív než jsem měl vstávat, využil jsem ji ke sprchování a nějak se i upravil, abych vypadal dobře. Nechal jsem Jungkooka spát a vyrazil na pospas svému prvnímu dni v práci. 

Šel jsem pěšky, protože mi zbývalo ještě spousty času a kavárna není daleko i přesto jsem dorazil o půl hodiny dřív, kdy uvnitř bylo zhasnuto, což znamenalo nikdo nikde. Hned vedle se však nacházela další budova, co patřila ke kavárně a hádám, že se mělo jednat o ono květinářství. Zvenčí vypadalo jako skleník obrostlý břečťanem. 

,,Ahoj, hledáš někoho?" 

Poposkočím mírně nad hlasem osoby, co se za mnou znenadání objevila. Nevěnuji ani tolik pozornost tomu, že už mi tyká, protože nechci být hrubý, kdyby se jednalo o někoho, s kým budu pracovat. Otočím se za mužským hlasem, jenž patří vysokému, na krátko střiženému tmavovláskovi s pěknou tváří. 

,,Ahoj, nastupuji tady dnes do práce, ale..." ušklíbnu se, ,,dorazil jsem asi moc brzy." podrbu se rozpačitě na zátylku. 

,,Vážně? Budeš pracovat v kavárně u Yoongiho?" vykuleně se diví, přičemž vytahuje klíče z malé, kožené brašny přes rameno. ,,Jak se jmenuješ?" 

,,Kim Taehyung." odpovím mu již o něco důvěřivě, protože začne odemykat květinářství, takže patří k mým vzdáleným kolegům. 

,,Ty jsi Taehyung?" usměje se mile. Nepřestávám žasnout nad jeho pohlednou tváří i když zní trochu neomaleně, když se mnou mluví. 

,,Já jsem Kim Seokjin. Můžeš mi říkat Jine, mám na starosti květinářství." představí se mi. Uctivě kývnu, načež mě Jin pobízí k sobě. 

,,Můžeš na chvíli počkat u mě. Yoongi chodí tak o čtvrt hodiny dřív, aby si stihl vypít svoje ranní kafe. Radím ti, aby jsi na něho  dřív nemluvil nebo spíš po něm nic nechtěl, dokud si alespoň čtyřikrát nelokne. Je protivný jak prdel." zatváří se otráveně, kdy se musím pobaveně pousmát. Zdá se, že se znají moc dobře. Jeho nabídku počkat u něho příjmu a následuji ho dovnitř skleníku, kam jakmile vkročím, cítím se jako v jiném světě. Všude tolik květin. Hned u vchodu se nachází prosklený pult se spoustou zelených rostlin pod ním jakožto ozdobou. Musel jsem všechno obdivovat. Připadám si jako Alenka v říši divů. 

,,Pojď se mnou." zavolá na mě zpoza světlých dveřích jako bílý králík z pohádky. Následuji ho tedy do šatny, kde si odkládá brašnu a sedne si na židličku k čtvercovitému stolku. Předpokládám, že tady většinou tráví svoji pauzu.

,,Pracuješ tu sám, Jin-ssi?" zeptám se poté co mě pobídne ke stolu a posadím se. 

,,Sám? Děláš si srandu? Jak by to tady jeden člověk zvládl sám? Starat se o tolika květin." vyprskne na mě a odfoukne si na závěr než přikývne; ,,Ano, pracuji tu sám." dodá nakonec otráveně. ,,Občas mi přijde po škole pomoct jeden student, ale stejně je toho na mě moc." povzdechne si poněkud unaveně, kdy mu soucitně přikyvuji. 

,,Nevíš o někom kdo má rád květiny a chtěl by s nimi pracovat?" podívá se na mě nadějeplně s pozvednutým obočím, jako bych mu z fleku měl někoho navrhnout. Zavrtím záporně hlavou s důmavě vyšpulenou pusou, kdy jeho nadějeplná tvář sklesne. Jediný, kdo se mi vybavil v hlavě, je můj milovaný kolega Taemin, který má kytek plný byt i kancelář, ale ten je ve své práci spokojený a pochybuji, že by ji vyměnil za prodávání květin.