|Decalcomania| TAEKOOK |

*11.Kocovina*

Ráno jsem se probudil s tak neskutečným bolehlavem, že se mi chtělo brečet, což se dalo předpokládat vzhledem k tomu, kolik jsem toho vypil. Co se však nedalo předpokládat, místo kde se probudím. 

Probudil jsem se totiž v Jungkookově posteli a jeho objetí. Nahém objetí. Tedy ne přímo nahém oba jsme byli oblečení, ale on na sobě neměl žádný vršek. Hned jsem si vzpomněl na mé včerejší chování a nemohl se už víc cítit trapně. Bohužel si pamatuji všechno, uvažuji zda předstírat, že mám vokno, ovšem potom co si se mnou Jungkook včera vytrpěl, si zaslouží omluvu a poděkování, že mi jednu dávno nenatáhl. 

Zírám už pěknou chvíli na pihu co má na krku, ale nechci ho budit, musí být pěkně unavený. Povzdechnu si a těkám pohledem sem tam, když nevím co mám dělat.

,,Jak ti je, hyung?" zamručí Jungkook se zavřenýma očima, až sebou škubnu leknutím, že je vzhůru. 

,,Jungkook-iie... co tady dělám?" zeptám se ho jako by nic, místo abych ze sebe hned vyrchlil omluvu.  

,,Přišel jsi za mnou v noci." zamručí stejně se stále zavřenýma očima, jenž se mu nechtějí otevírat mám takový pocit. 

,,Promiň mi to. Strašně se ti za mé chování omlouvám. Vůbec nevím co-" než stihnu svou srdceryvnou omluvu vůbec doříct, Jungkook si mě víc přitáhne do objetí. 

,,Psst, Taehyung-iie-hyung." přitulí se tváří k mým vlasům. ,,Opil ses. Vím že jsi nic z toho nemyslel vážně, takže se nemusíš cítit provinile." poví mi k vršku hlavy velice laskavým tónem. 

,,Měl jsi se mnou peklo. Ty by ses necítil provinile na mém místě?" zeptám se ho poklidně. 

,,Já vím, že se budeš cítit provinile i když ti povím, že nemusíš. Chci jen, aby jsi věděl, že se nezlobím ani ti nic nezazlívám. Už jsem ti řekl, že mi nevadí se o tebe starat a dělám to rád." 

,,Proč, Jungkook-iie?" 

Po mé otázce se na dlouho odmlčí, až mě tím donutí se na něho podívat. Oči má již otevřené s hluboce zamyšleným výrazem. Cítím se trapně. Proč vždycky něco plácnu nebo se nerozvážně zeptám. Jungkook je jednoduše laskavý člověk, je nelogické ptát se proč se o mě rád stará. 

,,No nic." rozpačitě se uchechtnu a vymaňuji z jeho objetí, když se chystám vstávat.  ,,Každopádně se ti moc omlouvám a slibuji, že příště se o sebe zvládnu postarat." povzbudivě se na něho usmívám během vstávání. 

,,Taehyung-iie-hyung." osloví mě ještě než dojdu ke dveřím, jít se převléct. 

,,Hm?" pozvednu k němu obočí. 

,,Jen abys věděl..." zahledí se mi hluboce do očí, ,,sice jsi to řekl v opilosti, ale rozhodně se tě neštítím." pronese hlubokým hlasem, až mi naskočí husí kůže. Vzpomenu si ihned na svá slova včera v noci a nejradši bych se zahrabal pod zem. 

,,J-Jungkook-iie..."

,,Už jsem ti přeci jednou řekl, že kdybys byl gay, neváhal bych ani vteřinu se na tebe vrhnout." mírně se usměje jako by mu znovu dělalo radost mě takhle škádlit. Chvíli mlčky stojím na místě než se vzchopím pohnout a promluvit. 

,,M-máš pravdu." vydoluji ze sebe, kdy na vteřinu jeho tvář zamrzne. ,,Řekl jsem to v opilosti. Nic takového si totiž nemyslím, Jungkook-iie." 

,,Lidé v opilosti ale většinou říkají, co si ve skutečnosti myslí." podotkne, přičemž se posadí a prohrábne své černé vlasy. 

,,Mám tak trochu pocit, že v mém případě je to maličko jinak." uchechtnu se rozpačitě. ,,Zřejmě jsi to v té chvíli pro mě ani nebyl ty, s kým jsem mluvil. Pouze jsem si na tobě vybil svou zlost, proto mě to mrzí, Jungkook-iie." sklopím mrzutě pohled. Jungkook není člověk, co by si zasloužil tohle schytat.