|Decalcomania| TAEKOOK |

*17.Informace, které jsem měl vědět*

Vejdu s dovolením dovnitř, kde se rozhlížím. Čekal jsem něco trošičku jiného. Zatím to kolem vypadá jako recepce na hotelu. Po levé straně vedou dokonce schody do dalšího patra.

,,Zdravím, potřebuješ něco?" ozve se za mnou lehce nakřáplý hlas, až se vyděsím.

,,Ah- d-dobrý den." zdvořile pokývnu hlavou na pozdrav. ,,Já hledám Jungkooka." oznámím muži tak v Taeminově věku, s tmavými vlasy a černou košilí s důmyslně rozepnutými knoflíčky na hrudi, aby bylo možné spatřit část jeho tetování.  

,,Jungkook, už má po směně." zmateně se zatváří, kdy mi jeho hlas někoho připomíná. ,,Jsi objednaný?" prohlédne si mě pohledem, kterým jako by se divil, že někdo jako já se jde dát tetovat nebo píchnout piercing.

,,Ne... totiž, já jsem jeho spolubydlící. Přišel jsem ho vyzvednout, ale asi... už tady... není." odpovídám nejistě, zatímco se kolem nesměle rozhlížím.

,,Jsi jeho spolubydlící?" s úšklebkem na mě ukáže, jako by mi snad nevěřil. Jeho postoj je... nevím jak bych to řekl, takový vznešený. Z jeho pohledu vnímáte určitou dominanci a vyspělost.

Souhlasně kývnu, až si mě znovu přeměří pohledem, když vychází ze dveří za pultem recepce známá tvář.

,,Woah, kohopak to tu máme? Taehyung, že? Waa, jsi ještě hezčí, než si pamatuji." rázně vykročí ke mě plný energie.

,,Oh, ty jsi..." snažím se matně vybavit jeho jméno, ačkoliv jsme nikdy představeni nebyli, Jungkook ho jednou potkal v obchodě.

,,Jung Hoseok, pro tebe Hobi." mrkne na mě, až se zarazím.

,,Ty ho znáš?" podiví se tmavovlásek.

,,Jasně, to je Jungkook-iieho spolubydlící a..." nakloní se k tmavovlasému muži, přičemž si zlehka zakryje pusu, když k němu co si zašeptá.

Tmavovlásek se posléze rošťácky usměje, že v ten moment vypadá jako malý kluk.

,,Já jsem Woosung. Tak díky tobě, už mi Jungkook neokupuje byt." ušklíbne se, zatímco já překvapeně protáhnu obličej.

,,Jungkook-iie, dřív bydlel tady nahoře." ukáže Hobi prstem na další patro. ,,Teď tam bydlí zase Woosung." vysvětlí mi.

,,Aah~" vydechnu již chápavě, načež Woosung pokračuje v konverzaci.

,,Promiň, že jsem se ti tak divil, ale víš... Jungkook mi o tobě nikdy neřekl!" pronese poslední slova schválně hlasitěji, jako by je měl někdo slyšet. Posléze si povzdechne se smířím pohledem, než si mě opět prohlédne. Připadám si jako pohled v cizím jazyce, jak na mě zírají. Nicméně, slyšet přímo, že se o mě Jungkook nikdy nezmínil, docela zamrzí.

,,Jungkook-ah, pohni zadkem. Máš tady návštěvu!" křikne na dveře za mnou, až leknutím maličko poposkočím.

,,Ať jde do prdele, hyung! Jdu domů a nikdo mě, už nezajímá!" ozve se rozhořčený Jungkook za dveřmi, které prudce otevírá a hned zamrzne na místě, když mě uvidí.

,,Ani tvůj roztomilý spolubydlící?" usměje se škodolibě Woosung.

,,T-Taehyung-iie-hyung, co tady děláš?" zcela změní tóninu svého hlasu, když ho výrazně překvapí má přítomnost, navíc potom, co jsem s ním tak dlouho nemluvil, díky mému stupidnímu snu.

,,Ahoj, Jungkook-iie." vřele se na něho usměji. ,,Myslel jsem, že spolu zajdeme do posilky, ale..." rozpačitě se zašklebím, ,,patrně se ti, už nikam nechce." sklopím pohled, přičemž ke mě hned přispěchá.