|Decalcomania| TAEKOOK |

*14.Nejlepší přítel*

Dorazil jsem domů krátce po půl deváté. Nejsem zvyklý pracovat tak dlouho a navíc na nohou, nemohu popřít, že se cítím na umření, paty mě štípou, o kloubech i zádech ani nemluvě, ale cítím se skvěle. Cítím, že jsem opravdu ze sebe vydal maximum, když je mé tělo takhle vyčerpané. Jsem přesvědčen, že si brzy zvyknu. 

Soonbyul a Hanae, moje převelice "oblíbené" spolupracovnice pracovali ukázkově musím uznat. Nepromluvili na mě sice celou hodinu, co jsem se vrátil z pauzy, protože je můj pohled značně odrazoval, ale později se otrkali a jakmile se začali mezi sebou hádat, kdo odnese objednávku starému slizákovi, jenž je často obtěžuje, nemohl jsem se na ně dívat a prostě se obětoval. Nejspíš se mi cítili vděčný, poněvadž od té chvíle lítali kolem stolů jako fretky a dělali všechno co jsme jim Yoongi nebo já řekli.  

Připadal jsem si jak v jiném světě, ve kterém jsem někým úplně cizím. Pravda, k nevrlé náladě a výbuchu mě donutil víceméně hlad spojený s únavou, ale normálně se neumím chovat rázně, jako k těmto dívkám.  

Další příjemnou změnou je, jak si mě v kavárně váží. Nejdřív Jin, který se ke mě chová doslova jako ke svému dítěti, dokonce za mnou i přišel během dne dvakrát, zkontrolovat zda jsem jedl a později tak k šesté hodině, jestli nejsem unavený. Posléze Yoongi, jenž jakmile jsem přišel z pauzy, mi nezapomněl věnovat lehký úsměv, kdykoliv jsem se na něho podíval. Na konci směny mi dokonce poděkoval, že jsem přišel a srovnal holky, ani on to nedokázal. Jediný, koho se údajně bojí je Jungkook, což mě nijak zvlášť nepřekvapilo. Překvapila mě víc Yoongiho poznámka, že jsem mu byl chvílemi podobný. Připomněl mi tím konverzaci s Jiminem, jež se zmínil o něčem podobném. 

Yoongi se mi přiznal, že doufá v můj návrat a spolupráci, dal mi dokonce na druhý den volno, protože přijde můj kolega, jehož poznám ve středu. Docela se těším. Yoongi říkal, že je potřeba ještě dvou zaměstnanců, protože by byl rád, aby na jedné směně s baristou, lépe řečeno s tím kdo dělá kávu, byli dva číšníci. Yoongiho vždy střídá někdo jiný, když má volno, takže mám oficiálně dva kolegy, co v kavárně pracují. 

Nebudu lhát, jsem nesmírně šťastný, že má Yoongi se mnou slitování a nechá mě zítra doma, protože domů po schodech už doslova dokulhávám. Při odemykání již mohu cítit úžasnou vůni jídla, z které mi úplně začne kručet v břiše. 

,,Jsem doma!" oznamuji tradičně Jungkookovi, přičemž slyším, jak něco z kuchyně smaží, když mě vítá doma. 

,,Co to tak voní?" nakouknu do kuchyně, jakmile si zuju boty. Jungkook stojí u sporáku ve vytahané košili, kterou měl na sobě tehdy, když vařil a nyní si vybavuji, že mi ji půjčil i při horečce. 

,,Dělám nám večeři, Taehyung-iie-hyung." usměje se na mě vesele, zatímco smaží křidýlka. 

,,Páni!" přistoupím s údivem k němu. ,,Chytlo tě zase vaření, Jungkook-iie?" nakloním se mu mírně přes rameno. Jídlo vypadá úžasně, udělal dokonce i salát a smaženou rýži.  

,,Jen chci oslavit tvůj první den v práci. Yoongi-hyung volal a děkoval mi za tebe, říkal že máš zítra volno, tak pokud nejsi moc unavený..." pozvedne láhev s mým oblíbeným vínem, přičemž laškovně natáhne obočí. 

,,Jsem strašně unavený." vyčerpaně si s úsměvem povzdechnu a těžce svěsím ramena. Jungkookovi poněkud povadne úsměv, jenž mu však rychle zvednu. ,,Dám si, ale rád Jungkook-iie. Sklenička mi dost bodne." ušklíbnu se trpce. 

,,To jsem rád." uculí se na mě. ,,Běž se zatím umýt, hyung. Já to mezitím dodělám." kývne směrem ke koupelně. Souhlasně pokývnu nazpátek a zamířím nejdřív do svého pokoje, připravit si oblečení na spaní. Nejraději bych se svalil do postele, ale vím že bych usnul, což nechci Jungkookovi udělat, když už se připravuje s tou večeří.