|Decalcomania| TAEKOOK |

*5.Typ člověka*

V nemocnici jsem si myslel, že omdlím, když mi rameno napravovali. Skutečně jsem měl vykloubené rameno, které mi hned po napravení zafixovali a doporučili, ať jsem alespoň dva týdny doma, dokud bolest nepřejde. Předepsali mi ještě analgetika, doporučili studené obklady a za čtyři týdny mám přijít na kontrolu. No to mě čekají vyhlídky. 

Ještě než jsem vyšel z ordinace, píchl mi doktor něco na bolest, díky čemuž jsem se cítil jako by se mé tělo skládalo ze želé.

Jungkook vypadal značně nervózně, když jsem se vrátil z ordinace. Přešlapoval na jednom místě a tvářil se jako by chtěl všechny zabít.

,,Pan Jeon?" ptá se doktor, načež ke mě Jungkook hned přiběhne.

,,Taehyung-iie-hyung. Jak ti je? Dali ti něco na bolest?" mluví ke mě velmi jemně, jako bych byl já ten vyděšený.

,,Uklidněte se prosím." utěšuje ho doktor, na kterého Jungkook hodí zřetelně nepříjemný pohled. ,,Pak Kim teď dostal silná sedativa proti bolesti, takže bude hodně otupělý a měl by mít nad sebou dozor. Vy jste jeho spolubydlící, že?" ptá se přikyvujícího Jungkooka, jenž najednou hltá každé jeho slovo.

,,Výborně. Předepsal jsem mu nějaká analgetika, protože víc jak týden spíš dva ho to bude určitě hodně zlobit. Je možné, že první noci bude mít horečky, ale to je běžné, tak se nelekejte. Stačí studené obklady a obyčejné léky na sražení teploty. Můžete mu dát i ty, co jsem předepsal. Měl by mít ruku v klidu a odpočívat doma alespoň dva týdny. Záleží jak se bude cítit, pokud bude chtít do práce, může. Nicméně to nedoporučuji. Za čtyři týdny přijďte na kontrolu." vysvětlí vše naslouchajícímu Jungkookovi, který doktorovi vše znova odkývne s poklonou a poděkováním.  

Wonho se s námi zastavil ještě v lékárně, kde Jungkook koupil vše potřebné, zatímco já se cítil jako zdrogovaný, což jsem nejspíš po té injekci byl. V hlavě jsem měl dočista prázdno. Z lékárny nás dovezl domů, kde mu Jungkook moc děkoval, že to má u něj a odnesl mě do postele.

,,Jungkook-iie..." zakňučím, načež se objeví hned skloněný u mě, ,,chci se vysprchovat."

,,Ale Taehyung-iie-hyung, teď to..."

,,Ne~ zpotil jsem se. Chci se vysprchovat.." nepřestanu naléhat a cítím velkou potřebu se umýt, protože po tom cvičení musím smrdět. Navíc i teď se potím jako prase.

,,Hyung.." povzdychne si zoufale Jungkook, ,,nemůžeš se osprchovat, když máš zraněnou ruku."

,,Tak mě umej ty~" naléhavě zamručím, přičemž si Jungkook skousne ret. ,,Jungkook-iie~" nepřestávám otravně kňourat se snahou si svléct oblečení, jenže jakmile se pohnu, vystřelí mi bolest do napraveného ramene a útrpně zaskučím. 

,,Taehyung-iie-hyung, no tak.." bezradně se mě snaží Jungkook uklidnit. ,,Prospi se a já slibuju, že tě potom vykoupeme, dobře?" hladí mě po tváři, čímž mě doopravdy velmi uklidňuje. 

,,Jungkook-iie~ vždyť musím hrozně smrdět." postěžuji zoufale, kdy se pouze zasměje. 

,,Věř mi, Taehyung-iie-hyung..." nakloní se těsně k mé tváři kde tiše dopoví; ,,je až k neuvěření jak sladce stále voníš." 

Zachvěji se po jeho hlubokém hlase, který mě i v tomto stavu nutí se červenat. 

,,Mm~ Jungkook-iie~" povzdychnu si při usínání a poslední co vidím je Jungkookův laskavý úsměv.

**

Probudil jsem se v noci durch zpocený a cítil jak mi doslova hoří tváře, po tvářích mi stékaly slzy, nemluvě o šílené bolesti v rameni.