From Bet, To Love

-47-

pov George

Už od rána mi nebylo nijak dobře. Prostě.. jsem se tak necítil.

Snažil jsem se to zakrýt, alespoň trochu, ale moc mi to nešlo. Dream si toho všiml, pozná to na mně.

Momentálně jsme v poslední hodině. Celou dobu se koukám na hodiny, a přeju si, aby už byl konec. Jenže tahle hodina je jako nekonečná.

Navíc tu nemám ani Karla, ani Dreama. Jsem tady jen se Sapnapem, ale ten sedí daleko ode mě. Sedím s klukem z nižšího ročníku, protože jsme tuhle hodinu smíchaní. 

Samozřejmě, drby o mně jsou ale po celé škole, takže zatím obdržuji samé moc hezké pohledy.

Někdy se na mě pootočí, a udělá znechucený obličej. Někdy se na mě jen tak podívá. Někdy mě ignoruje. Je to celkem sranda, protože mi ani není schopný něco říct.

S kamarády si o mně povídají uprostřed chodby, a nahlas, jenže v moment co přijdu, okamžitě ztichnou a odejdou do třídy.

Přijde mi to dost ubohý, ale tak co už. 

Záleží mi jen na tom, že si to o mně nemyslí Dream, nebo Karl. Samozřejmě, že mě to štve, ale všichni radši budou věřit Jimmymu. Nikomu nezáleží na tom, co říkám já, i když to je pravda.

A to hlavně nižší ročníky.

Ty se přiživují na dramatech ostatních, a jelikož se tahle situace řeší dlouho, je to pro ně perfektní.

"Hej.. pst!" Ozval se najednou. Já se jen otočil, s nechápavým pohledem. 

"Um.. víš... Ty uhh.. Spal jsi i s třeba.. s Nickem..? Nebo s Karlem..?" Nad touhle otázkou se mi začal instantně hromadit vztek.

Proč by-

"Ne!" Zakřičel jsem, trochu až moc nahlas. Skoro všichni se na mě otočili, a učitel nebyl zrovna nadšený.

"pardon.." Řekl jsem. Bože.. cítil jsem se tak trapně.

"Ne, ne a ne." Zašeptal jsem, pořád docela dost naštvaně. Ten kluk na mě ale stále koukal, a dost nehezky.

Rozhodl jsem se ho ignorovat. Nestálo mi za to, se tu hádat s nějakým mladým klukem.

Celá hodina se zdála dlouhá, nekonečná, a tak když konečně zazvonilo, neváhal jsem. Ihned jsem se zvedl a odešel z učebny.

Nemohl jsem se dočkat, až zase uvidím Dreama.

Když jsem ale byl v polovině mojí cesty, někdo mě popadl za paži..

Ihned jsem se otočil, jen aby se mi udělalo těžko...

Ten, kdo mě chytl, byl totiž Alan.

"Pusť mě.." řekl jsem ihned, zatímco jsem se snažil nějak dostat z jeho stisku.

"Teď mě dobře poslouchej.." řekl, a zatáhl mě do jeho kanceláře.

"Hej!!" Zařval jsem. Snažil jsem se tvářit, že už se ho nebojím, jenže uvnitř jsem doslova umíral strachy.

Nechci už tohle znova..

"Dávám ti teď na výběr, děvko, buďto teď uděláš, co řeknu, a když ne, tak ti zničím život." Vypadal agresivně. 

Zatímco se on přibližoval, já naopak odstupoval pryč.

"Můžeme se vrátit k tomu, jak to bylo, než si zdrhnul, a já tě nechám být. Nebo se můžeš rozloučit s tím, co teď.. miluješ." Jeho tón hlasu byl znepokojující, agresivní...