From Bet, To Love

-10-

pov Dream

Nemůžu se na něj přestat dívat.. Totálně ignoruju film, který běží v pozadí a jen pozoruji George.  
Momentálně už asi půl hodiny spí. Hlavu už ale neměl na mém rameni, měl ji na mém klíně. 

Rozhodl jsem se vypnout televizi, protože se mi taky celkem zavírali oči. Položil jsem George na druhou stranu postele a přikryl ho. Chtěl jsem ho objímat dál, ale zase nevím, jestli by to nebylo moc divný, nebo jestli mu to je vůbec komfortní.
Nechal jsem to být a přebil všechny své touhy ho objat. 

Teď mi ale začalo vrtat hlavou, proč to vlastně chci? Proč na něj pořád koukám? Proč ho chci objímat? Nemůžu se do něj přece zamilovat jen tak, hned den co jsem ho poznal.  To snad ani nejde. 
Nechám to být.. pro zatím.

Jenže to mi trochu nevyšlo.

Ať jsem se snažil jakkoliv, ať jsem se převaloval jak jsem chtěl, ať jsem se snažil mé myšlenky ignorovat, usnout jsem nemohl.
Moje myšlenky mi v tom bránily. Chtěl jsem na to alespoň teď zapomenout, ale nemohl jsem. Něco mě k němu prostě... přitahuje. Nemůžu si pomoct...

Jako jo.. je.. hezkej.. Ale prostě nevěřím tomu, že bych se zamiloval do někoho, koho znám jen den.  Nebo.. jo? 

Přemýšlel bych dál, kdybych ale nezaslechl něco jako vzlyk.

Okamžitě jsem se otočil na George, který byl otočený na mě a v obličeji trochu.. nekomfortu? 
Chvíli jsem měl oči přilepené na něm, ale nic se nedělo. Alespoň do teď.
Když už jsem se chtěl otočit zpět, George se rychle převalil a hned na to zakňučel. 
Sakra.

Posadil jsem se a rychle se přisunul blíž k Georgeovi. Ten se ale začal převalovat ještě víc a s tím i kňučet a něco mumlat. Neváhal jsem a hned si ho přitáhl k sobě, v tomhle momentě mi to je upřímně u prdele. Georgeova noční můra ale jen sílila. V každém momentě vykřikl, nebo zakňučel. 
"Georgi.. Hej Georgi prober se.." Snažil jsem se ho probrat, jenže mi to ani trochu nešlo. Georgeovi po chvíli začaly stékat slzy po tvářích. 
"Georgi.. shh.. je to dobrý.. prober se Georgi!" 

George začal hodně rychle dýchat, ale pořád se neprobouzel. 
"Georgi prober se!" Hned po tomhle, George vyletěl z mé náruče do sedu a vykřikl. Jeho dech se jen zrychlil. Hned jsem se k němu přisunul a snažil se ho uklidnit bez toho, abych ho nějak vyděsil.
"Hej.. hej shh.. shh už je to dobrý.." George se rychle podíval na mě a ihned mi skočil zase do objetí.

Pevně jsem George držel a on se díky tomu začal pomalu uklidňovat. Trochu se odtáhl, aby se mi podíval do očí. Jeho oči byly stále ještě ubrečené a trochu načervenalé.
"Dobrý?" Zeptal jsem se ho starostlivě. On jen přikývl a zase mě objal. 
"Jo.." Zamumlal tiše do mého trika. Jeho hlas byl rozklepaný..

Zůstali jsme jen sedět na místě v objetí toho druhého po dalších asi 10 minut. Na Georgeovi bylo vidět, že je unavený, ale když už skoro usnul, zase rychle otevřel oči. Zajímalo by mě, co se mu zdálo. Vím, že to muselo být hrozné. 
"Georgi, musíme jít spát, zítra je škola." Řekl jsem mírně. Snažil jsem se ho nijak nevyděsit, nebo tak něco. George ale rychle zakýval hlavou na obě strany. 

Držel jsem ho stále v pevném objetí a opatrně si s ním lehl. On se trochu lekl a přinutilo ho to se mě chytit pevněji. Potřebuje spánek, zvlášť po tomhle.
Opatrně jsem ho položil na bok, s tím, že jsem ho z objetí nepouštěl. Jeho oči byly pořád do kořán. 
"Potřebuješ se trochu vyspat." řekl jsem tiše. Koutkem oka jsem zachytil další slzu stékající z Georgeova oka. 
"N-ne.." řekl stále ještě rozklepaným hlasem. Moje oči se znovu střetly s těmi jeho. Jenže tentokrát ty jeho krásné hnědé oči byly plné slz a strachu. 
"Budu tady s tebou.. neboj se." Položil jsem mou ruku na jeho tvář a utřel jeho slzy. 

Zase na sebe zíráme..

Narovnal jsem mu peřinu, kterou ze sebe skopal při jeho noční můře. 
"M-můžeš mě prosím.. ještě objímat..?" Celé moje tělo se najednou cítilo, jako by ho někdo zapálil. Přikývnu a dělám, jako že je mi to jedno, ale v srdci jsem v životě necítil větší radost. 
"Kdyby jsi se probudil a zase nemohl usnout, vzbuď mě. Jsem tady, ano?" Ujistil jsem ho ještě. 
"Děkuju.." Jeho hlas už nebyl tak moc rozklepaný. 
Netrvalo dlouho a, po tom, co mi zabořil hlavu do trika, usnul. Je mi ho líto, jestli tohle zažívá často.. noční můry jsou svině.

Nemohl jsem přestat obdivovat, jak vypadá. Moje oči jsou už asi 15 minut přilepené na něm. Ne jen, protože se bojím, že zase bude mít noční můru a já se nevzbudím. Kdybych měl být upřímný, tohohle jsem se obával ze všeho nejvíc. Musel jsem ho neustále kontrolovat. Někdy, protože jsem měl jen nutkání, se na něj kouknout. 

stejně je to ale všechno tak zvláštní.. známe se jeden den, usínáme v jedné posteli a ještě k tomu se objímáme.

Po další půl hodině se mi začali zavírat oči a moje myšlenky mě pomalu opouštěly. Usnul jsem s Georgem v mém objetí..

-ráno-

Z mých snů mě vyrušil otravný zvuk budíku. Hned jsem ho vypl, ale s Georgem to ani nehlo. Zkontroloval jsem čas, bylo 6:30. Je ještě dost brzo, ale asi by jsme vstávat měli.

George mi stále spokojeně spal v objetí. Nedalo mi to a musel jsem se usmát. Dokonce i když spí, tak vypadá dobře. Moje povinnost vstávat se vypařila, všechno co jsem mohl dělat, bylo na něj zírat. Nevím, proč mě to tak moc nutí..

Vyrušilo mě ale klepání na dveře. Hned jsem George pustil a rychle se posadil. To George už vzbudilo, a hned se taky posadil. Do pokoje hned na to vešla jeho mamka.

----

Hoď názor na kapitolu<33