-42-

62 13 2
                                    


pov Dream

Viděl jsem, že na něm není něco v pořádku, ale nechal jsem ho být, protože jsem ho nechtěl nijak stresovat. Kdyby mi to chtěl říct, udělal by to.  A navíc, třeba je to pořád kvůli Alanovi.

A nedivil bych se, kdyby bylo. Věřím, že to v něm muselo probudit spoustu starých i nových pocitů. A ne, ne těch dobrých.

Jen se bojím, že se to dostane tak daleko, že si neřekne o pomoc, a nebo mi neřekne, když mu něco udělá. 

Kdyby se něco dělo, řekl by mi to, asi...

...Tedy, pokud si samozřejmě ví, že mi to říct může.

"Půjdeme do pokoje?" Ozval se po chvíli George.

"Jo, jasně." Usmál jsem se na něj. Zvedl jsem se od stolu, vzal ruku George a začal jít směrem ke schodům.

Když to George nejméně čekal, připlížil jsem se k němu a rychle ho nabral do náruče. 

"Dreame!" Vykřikl okamžitě, ale já se nad tím jen rozesmál. George se trochu bránil, ale po chvíli se mě začal pevně držet.

"Opovaž se mě pustit!" Rozesmál se, zatímco se snažil se držet ještě pevněji. Rozesmál jsem se s ním a trochu si ho přiblížil.

"Neboj, já bych tě nepustil.." Řekl jsem, ale hned na to jsem trochu ze srandy povolil stisk kolem něj. On se samozřejmě rychle přitiskl na mě a vyjekl.

"Dreame!" Zasmál se, i když se snažil znít naštvaně. Nemohl jsem si pomoc, ale rozesmál jsem se ještě víc, při tom pohledu na to, jak moc se snaží být naštvaný. 

George ale nakonec neodolal, a rozesmál se ještě víc. Co nejrychleji jsem mu dal pusu na tvář, a pak se konečně vydal k jeho pokoji.

Georgeovi tváře byly dost červené, i když se snažil to sebevíc zakrýt. Byl opravdu roztomilý. Skoro vždycky je roztomilý.

Nakonec se přeci jen přitulil blíž ke mně, i když se snažil stále vypadat naštvaně.

"Georgie, vypadáš roztomile." Řekl jsem mu. Určitě si myslí, že vypadá naštvaně, a taky že jo, jen.. v roztomilém smyslu.

George se opět začal červenat, víc, než předtím.  Zabořil si hlavu do mé hrudi, aby nebyl vidět jeho obličej, a vydal ze sebe tiché: "ne..".  Nad tím jsem se ihned zasmál.

Pomalu jsem s ním vyšel schody, ale trochu jsem se ztratil, když jsem viděl ty chodbičky a dveře horního patra.

"Rovně, Dreame." George řekl, mezi tím co se zasmál. 

"Nemůžu za to, že máš velkej dům."  Odpověděl jsem, taky se smíchem. George jen zavrtěl hlavou, ale pousmál se.

Naštěstí jsem, s George pomocí, došel do jeho pokoje. Ihned jsem George posadil na postel, mezi tím co jsem šel zavřít dveře.

Sedl jsem si hned vedle něj, a usmíval se na něj. George si mě najednou rychle přitáhl do objetí. Nevěděl jsem, co se děje, ale objal jsem ho nazpět. Vím, že to teď potřebuje. 

George se po chvíli malinko odtáhl, aby si opřel jeho čelo o to moje. Navázal se mnou krátký oční kontakt, který ale po chvíli přerušil, když mě políbil. Oba jsme zavřeli oči, mezi tím co jsme se pomalu nechali unést tímhle pocitem.

George mě objal kolem krku, zatímco já si ho za jeho pas přitáhl trochu blíž. Jednu jeho ruku si poté položil na moji tvář, zatímco tu druhou se mě držel za rameno. 

From Bet, To LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat