From Bet, To Love

-22-

pov George

Probral jsem se..

Cítil jsem se na hovno.

A s ještě větší bolestí hlavy, než předtím.

Bylo mi ještě pořád trochu špatně, ale to přejde. Stejně jako ta bolest hlavy.

První věc po které jsem šáhnul, byl můj telefon. Byl úplně nabitý, a na nabíječce.

Moje mamka mi ho musela dát na nabíječku když jsem spal, protože vím, že jsem si ho já nabíjet nedával.
Ona je prostě nejlepší.

První, co na mě vypadlo hned jak jsem otevřel mobil, byl zmeškaný hovor od Dreama. Zaskočilo mě to, ale nic jsem neudělal.

Zíral jsem na moji zamykací obrazovku. Zíral jsem na tu zprávu, která mi říkala, že mám zmeškaný hovor.

Proč mi volal? Ví vůbec, co se včera stalo? Chtěl si o tom semnou jen promluvit? Ne.. Určitě je na mě kvůli tomu naštvanej..

Jestli ví, co se stalo, chtěl mi to jenom vyčítat. A já se mu nedivím. Zničil jsem mu život.. Jakmile se to dostane k Jimmymu, což doufám, že se nedostane, jeho pověst bude v troskách.

Možná, že si ale nic nepamatuje.. I tak, nechci to s ním nijak řešit. Bylo by nejlepší, kdybych se mu už nepletl do života..

Odemkl jsem svůj mobil a šel do kontaktů. Začal jsem hledat jeden kontakt.

Ale ne jeho kontakt.

Ignoroval jsem zprávu se zmeškaným hovorem. 

Místo toho jsem našel kontakt Karla. Začal jsem volat jemu.
Musím si s ním pokecat. Včera jsem ho tam úplně nechal. Jen kvůli takový kravině..

Mamky slova mi sice pomohla, ale i tak se pořád cítím na nic. Pořád si myslím, že jsem všechno zkazil.

Karl to zvedl okamžitě.

"Georgi! Ahoj.. Promiň, že jsem tě tam včera nechal.. já.. mám vysvětlení, jen-" 

"Karle." Nevím proč, ale zase se mi v očích tvořily slzy.. Nevěděl jsem proč, ale bylo mi zase do breku.

"Georgi? Jsi v pohodě..?" Zhluboka jsem se nadechl a otřel si slzy na krajích očí.

"Jsi už doma..?" Potřebuju to s ním probrat. Potřebuju jeho názor na celou tuhle věc.

On mě vyslechne. Jsem si tím jistý. 

"Jo.. dneska ráno mě Sapnap odvezl, proč?" 

"Potřebuju ti něco říct.. Můžu jet k tobě?" Snažil jsem se neznít jako nějaká troska, ale každou chvílí mi bylo hůř.

"Jasně.. budu na tebe čekat." Bez rozloučení jsem ukončil hovor. Vzal jsem si jen můj mobil a odešel z pokoje rovnou dolu.

Našel jsem mamku v obýváku, znuděně přepínala kanály na televizi a snažila se najít něco zajímavého.

Všimla si mě ve dveřích a televizi vypla. 

"Mami, mohla by jsi mě prosím odvézt ke Karlovi?" Mamka ani nezaváhala, vzala klíčky od auta a zvedla se z gauče.

Nechtělo se mi jít pěšky, už jen kvůli tomu dešti. Stačilo mi, když jsem šel domů.

Rychle jsem nasedl na místo spolujezdce a připoutal se.

Opřel jsem si hlavu o okýnko. Cítil  jsem se tak.. divně. Nemohl jsem se zbavit toho špatného pocitu. Tomu nutkání brečet, kdykoli jsem pomyslel na Dreama. Na to, že jsem všechno pokazil.