From Bet, To Love

-12-

Pov George

"Ty ses do něj zabouchnul!" Ne! Ne to není pravda..
"Ne nezabouchnul!" Karl se začal smát a poskakovat jako malý dítě. 
"Ale jo! Zabouchnul!" hodil jsem oči v sloup a zamkl svoji skříňku. Karl se po chvíli konečně uklidnil.
"Georgi, jsi celej červenej." Bože můj.. proč se tohle stane vždycky, když na něj myslím...
"Buď zticha..." Zamumlal jsem a koukl se do země.

Sesbíral jsem svoje věci a začal odcházet od skříněk. Věděl jsem, že se za mnou Karl za chvíli přidá.
"Hele, nemusíme v tom pokračovat. Jestli pro něj máš city, chápu to." Nemám.. ale sázku chci zrušit.
"Díky.." řekl jsem tiše. Karl se na mě jen usmál.

"Počkej na mě chvíli, půjdu ještě na záchod." řekl co nejrychleji Karl a odbočil k záchodům. Já se jen opřel o zeď a čekal.

"Takže, přijde novej student a ty na něj hned musíš něco zkoušet, Davidsone?" Moje srdce se málem zastavilo, když jsem slyšel ten hlas. 
"O- O čem to mluvíš?" Nechtěl jsem se na něj podívat. Jen jsem zíral do země a doufal, že mě nechá na pokoji. To byla ale naivní věc.
"Aha.. tak ty nevíš. Za prvé, co to bylo o tý sázce? Za druhé, proč jste spolu sakra šli do školy jako nějakej zamilovanej pár?!"  On.. slyšel o tý sázce.. on.. on nás viděl spolu..

Zaplavila mě neskutečná vlna stresu a strachu zároveň.. On mu o tom řekne.. řekne mu o té sázce..

"Nebo už jste spolu stihli spát?" Odlepil jsem pohled od země a vražedně se na něj podíval.
"Já s ním nespal!" Jimmy hned na to vyprskl smíchy. 
"Jo.. to ti totiž všichni moc rádi uvěří." řekne to všem.. a ještě si k tomu něco vymyslí. 
"Nech mě už na pokoji!" Chtěl jsem odejít pryč, řeknu pak Karlovi důvod, pochopí to. 

Než jsem se vůbec stihl vzpamatovat, na své paži jsem ucítil pevný stisk ruky. 
"Nikam nejdeš já jsem nedomluvil!" Začal jsem sebou škubat, ale jako vždy, bylo to k ničemu.

"Hej ty kreténe!" Stisk konečně povolil a já rychle ustoupil pryč. 

Bože můj děkuju ti Karle..

"Jestli někomu řekneš o naší konverzaci, vymyslím si na tebe tu největší špínu kterou kdy kdo vymyslel a poštvu proti tobě Sapnapa a ten proti tobě poštve ostatní!" Jimmy jen tak stál a koukal na Karla vyčítavým pohledem. 
"Máš jediný štěstí, že je Sapnap kousek odsud, Jakobsi." Oba dva se ještě chvíli navzájem vraždili pohledy, ale pak už Jimmy konečně odešel.

"Jsi v pohodě?!" otočil se na mě rychle Karl.
"J-jo.. jsem.." Karl se ke mně ale i tak rychle nahrnul a starostlivě si mě prohlížel.
"Opravdu? Neudělal ti nic?!" Chytl jsem u jednu ruku a odsunul ho kousek ode mě.
"Hej hej hej! Klid! Nic mi neudělal neboj, jsem v pohodě." Mohl bych říct, že jsem zvyklej, ale to by se Karl zděsil ještě víc.

"Zabiju ho. Tady ve škole, říkám ti že ho uškrtím." Od té doby co se stalo to s Jimmym, Karl zuří. Všem, co se na mě jen podívají, rozdává vražedné pohledy. Kdokoliv se na něj snaží promluvit, ignoruje ho. 
Tak naštvaného jsem ho od minulého roku neviděl.

Ve třídě se jen naštvaně posadil do naší lavice. Kdyby pohled uměl zabíjet, celá škola už je mrtvá.
"Karle, uklidni se, vždyť se nic nestalo." Karl se na mě hned nechápavě a naštvaně zároveň podíval.
"Nic se nestalo?! Georgi, jak tohle můžeš vůbec říct! Stalo se toho hodně sakra!" Podíval jsem se na Karla a naznačil, ať ubere na hlase.
"Promiň jen.. tohle mě prostě dokáže vytočit! Říkáš, že se nic nestalo, ale sám víš, že jsi se ještě ani pořádně nevzpamatoval z minulého roku.." Nemám tyhle konverzace rád. Dřív, než se stihnu jakkoliv kontrolovat, zařvu na Karla.
"Jsem v pohodě! Může se to už přestat řešit?!" Někteří lidi se na mě začali otáčet a házet na nás divné pohledy.

Proboha, proč já jsem ten minulý rok radši nespáchal sebevraždu..

"Promiň Georgi.." Karl mě hned po jeho slovech objal. Objímá mě vždycky, když ví, že se něco posralo, nebo při nějaké téhle situaci.
"Ne.. ne neomlouvej se já.. jenom se o tom nechci pořád dokola bavit.." Karl přikývl a dál mě objímal.

Zvedli jsme pozornost od naší konverzace, když jsme slyšeli Dreamův a Sapnapův hlas. Sedli si na svoje místa, Dream mi při tom věnoval úsměv, jen pro mě. Jako obvykle, usmál jsem se na něj taky. 

Ale když já si prostě nemůžu pomoct! On je.. on.... Má na mě nějaký vliv. Něco, co mě nutí se na něj koukat, něco, co mě nutí se na něj usmívat, červenat se okolo něj.. 

Já to takhle nechci! Já už nechci cítit lásku.. dopadne to stejně, jako moje ostatní pokusy. Zase se to bude opakovat.. 

Nemůžu ji cítit, zničil bych život jak jemu, tak mně...

"Georgi!" Karl bouchl do stolu, na místo přímo přede mnou. Zase jsem neposlouchal.
"Hm?" řekl jsem rychle a trochu vyděšeně.
"Hele.. je ti něco?" Rychle jsem zatřepal hlavou na obě strany.
"Fakt? Tohle se ti začíná dít častěji." Jenom hodně přemýšlím o věcech, o kterých bych ani přemýšlet neměl.
"To nic.. jen jsem zamyšlený." Karl přikývl, a věnoval se svému.

Nadešel čas, začátek hodiny. Normálně bych se chtěl někde podřezat, ale budeme mít 2 hodiny naší třídní, a to je pro mě velká výhoda.

"Dobré ráno." Rychle prošla k učitelskému stolu a podívala se na nás všechny s úsměvem.
"Možná vám to už někteří řekli, ale pracovala jsem na novém zasedacím pořádku. Už ho mám hotový, takže si ho jdeme teď upravit. Nedělám žádné výjimky, dva největší idioti spolu sedět nebudou, je to jasné Jimmy?" Musel jsem se nad tím pousmát. Celá třída se taky smála, ale ne v tom smyslu, jako se smějí mě. U Jimmyho to berou jako srandu, mají ho rádi. Mě ale nesnášejí.

-

Zasedací pořádek byl už skoro u konce, všichni byli někde úplně jinde, až na mě, Karla, Sapnapa a Dreama.

"Tak jo.. a teď, třetí lavice u dveří, Karl a Nick. Poslední lavice za nimi, Clay a George." Okamžitě jsem se začal pořádně věnovat tomu, co říká. Zvedl jsem hlavu v šoku a podíval se na ní s vykulenými oči. Ostatní měli podobné reakce. Jimmy se na mě díval, jak kdyby mě chtěl na místě zmlátit a zabít. 

Nemyslím to tak, že mi to vadí, jsem trochu rád. Jenže je tu pořád Jimmy a jeho parta.. Bože takhle.... takhle to vůbec nemělo být! Já se mu tady snažím nezničit život sakra! 

"Všechno v pořádku Georgi?" Zeptala se mě.
"Jo.. jo jasně.." řekl jsem, ale zněl jsem úplně opačně. Usmála se na mě a naznačila, aby jsme se postavili.
"Přesuňte se prosím teď." všichni si začali okamžitě brát svoje židle a přesouvat se do jiných lavic. Zvedl jsem se a začal se přesouvat. 

Když mě Sapnap viděl, netvářil se moc vesele, ale prostě kolem mě prošel a posadil se ke Karlovi. 

Já se zase posadil vedle Dreama. Jimmy měl oči přilepené na mě a jeho parta si o mě šeptala bůh ví co. Z tohohle budou drby.. zničím mu život přesně jak jsem si myslel...
"Ahoj." Uslyšel jsem najednou jeho hlas. Otočil jsem se jeho směrem, klasicky se na mě už usmíval.
"Ahoj.." nemůžu si pomoct... Podléhám všem mým myšlenkám a usměju se na něj taky.

-------

Falling in love maybe?

Anyway, zanech nějakej ten koment samozřejmě>:)

A názor na kapitolu, děkujuuu---------->>