From Bet, To Love

-8-

pov Dream

Čekal jsem, že nebude bydlet v ničem levném, ale že až takhle?! Jeho dům je vyloženě jako pro celebrity, no a jeho pokoj.. o tom ani nemluvím.

Měl tu fakt hodně velký prostor, balkón a měl to tu prosklené. I když většina jeho závěsů byly právě teď zatažené. Jeho zdi byli ozdobeny různými nalepenými věcmi. Tvořili skoro všechno místo na zdech.  
I když měl v pokoji dost nábytku, místa tu bylo mraky. Uprostřed místnosti měl koberec, a všechno měl zbarvené do různých odstínů modré a pár žlutých věcí. 
Měl fakt obří postel. Dalo by se sem klidně naskládat třeba 7 lidí. Možná i víc. Na zdi, přesně na proti postele, měl obří televizi, skoro jako v kinech.

"Co budeme dělat?" Zeptal se po chvíli George.
"No.. já nevím. Vzal jsem si sebou učení, kdyby náhodou." George se najednou zamyslel.
"Jo.. zítra píšeme.. Ale jak je znám, tobě test určitě nedají." No jo no. 
"To nevadí. Pořád o něj můžu zažádat." George se usmál.

Přinesl si sešit a naznačil, ať jdu blíž. 
Přisedl jsem si tedy blíž k němu. Z nějakého důvodu mi z něj nešli odtrhnou oči. Jako by můj pohled byl přilepený k němu. 
Prolomil to ale okamžik, když se na mě podíval taky, a já tím pádem rychle uhnul pohledem. Nechtěl jsem, aby to zase vypadalo nějak divně. 
I George se hned zase podíval do sešitu. 

Nalistoval nějakou stránku a sešit mi podal.
"Z tohohle zítra píšeme. Je to celkem jednoduchý." Zjistil jsem, že to, co teď probírají naše škola probírala dřív.
"Tohle už jsme se učili, takže.. asi líp pro mě." Zasmál jsem se a George se na mě překvapeně podíval.
"Tak to tvoje bývalá škola byla hodně napřed." Zasmál se zase on. Přidal jsem se a taky se zasmál. 

"Já to celkem umím, ale asi bych si to potřeboval zopakovat." Řekl George s lehkým úsměvem. 
"Můžu tě vyzkoušet jestli chceš." George se zamyslel, ale po chvíli přikývl.
Vzal jsem si sešit k sobě, mezi tím co George si lehl naproti mě na břicho a podepřel si hlavu.

-30 minut později-

"Pořád mi tahle část vypadává!" Prošli jsme si to asi 3x, ale George si pořád tu jednu část nedokáže zapamatovat. 
"To nevadí. Podle mě, tohle je tak nepotřebná informace, že ji do toho testu prostě dát ani snad nemůže." Oba jsme se začali smát, nad moji větou. Jeho smích byl.. hezký. Nevím, proč si to myslím, a ani nedokážu vysvětlit, proč se mi jeho smích tak líbí...  Jeho smích je tak.. jiný. Je jemný a není moc nápadný. Je i trochu.. roztomilý..

"Dreame?" Zamyslel jsem se tak moc, že jsem totálně zapomněl co mám vlastně dělat. Hned jsem si uvědomil, že na George taky celou dobu zírám. Můj pohled jsem hned po uvědomění co nejrychleji odtrhl. 
"Uh promiň.. co jsi říkal..?" Tohle bylo trapný...
"Nic.." řekl George a podíval se do svých peřin, abych mu neviděl na obličej. 

-10 minut později-

Na učení jsme se doslova vykašlali a rozhodli se si jen povídat. 
"Hele.. proč se k tobě  vlastně ty učitelé chovají.. no, tak jak se chovají?" George zpozornil a trochu se pousmál. 
"Jsem přece 'děvka', zapomněl jsi?" řekl George a sklopil pohled. To tomu věří i učitelé?
Na chvíli jsem se zamyslel.. Nevím proč, ale všechno v mojí mysli mi říká, že to není pravda...
"Já tomu nevěřím." George se okamžitě šokovaně podíval na mě.
"V-vážně..?" Proč bych tomu měl věřit..?
"Vážně, a navíc, kdo by tomu věřil? Mají nějaké důkazy?" George se zasmál.
"Tak nějak tomu věří celá škola?" Hned po téhle větě se podíval zase na svoje peřiny.

"Myslel jsem, že tomu budeš taky věřit..." Vypadlo z něj po chvíli. Já se na něj jen zmateně podíval.
"Proč bych měl věřit něčemu, co mi někdo jen tak najednou řekl? Ani tě pořádně neznám, proč bych tě měl soudit podle komentářů nějakých random kluků? Vlastně, ani je pořádně neznám." George se znovu podíval na mě. Na jeho obličeji se hodně rychle objevil upřímný úsměv. Jestli si to o něm myslí opravdu každý... wow.. musí to mít těžký..

"Um.. já.. tohle mi ještě nikdo neřekl.." Oba jsme se na sebe znovu zadívali. George se po krátké době podíval pryč, a jeho tváře chytly lehce růžovou barvu. 
Po tomhle momentu jsem cítil horko v tvářích i já.

Chtěl jsem navázat další konverzaci, ale v tu chvíli mi začal zvonit mobil. 

Okamžitě jsem začal hrabat ve své kapse a rychle mobil našel. Zjistil jsem, že mi volá mamka. 
"Um.. to je mamka, musím to vzít." George přikývl.

"Ahoj mami." Začal jsem.
"Ahoj, hele, máš u sebe klíče od domu?" Podíval jsem se do tašky i do kapes, ale klíče nikde.
"No.. ne." To je asi špatný.
"No.. bezva... Hele já a mamka jsme se rozhodly zajet někam na noc, a už jsme docela daleko od domu." Sakra..
"Nemůžete se ještě vrátit?" Co budu dělat?!
"Musíme tam být na čas.. Promiň zlato.." Nadechl jsem se a pomalu vydechl.
"Co mám teď jako dělat?" Zeptal jsem se už trochu v panice.
"Máš sebou alespoň učení?" 
"Jo mám." Mamka si oddechla.
"Super. Hele víš co? Popros mamku George, jestli tam dnes výjimečně nemůžeš přespat. A nebo ji na mě dej číslo a já to domluvím." Zarazil jsem se.. Můžu přespat u někoho, koho jsem dneska potkal..? Mě to nevadí, ale nebude to Georgeovi připadat divné?
"Zkusím to.." 
"Dobře. A ještě jednou se moc omlouváme. Zatím ahoj zlato." řekla mamka.
"Ahoj." Ukončil jsem hovor a podíval se na George.

"No.. mám tady takovou.. blbou situaci.." George přikývl a naznačil, ať mluvím dál.
"Já.. zapomněl jsem si klíče od domu a mamky se rozhodly někam si prostě odjet a prý tam mají být na čas, takže už se nemůžou vrátit a já se nemám jak dostat domů.." řekl jsem rychle na jeden nádech. George chvíli zpracovával, co všechno jsem vlastně řekl.
"No takže.. mám prosbu."  Tohle je sakra blbý..
"Je mi to blbý... Ale.. můžu tu prosím jen dneska přespat?" Dostal jsem ze sebe konečně.

-------

To se dozvíte ale až příště>:) Hoďte názor na kapitolu<3

A ještě jedna věc, všichni povinně follow na můj ig: scrt.banunalol , Budu tam někdy dávat nějaké updaty o kapitolách:)