From Bet, To Love

-44-

Pov Dream

Když jsem se konečně začal probouzet, cítil jsem se v úplně stejném komfortu, jako když jsem usínal. 

Cítil jsem, jak mě George hladí po zádech, a jak druhou rukou prohrabává moje vlasy. Bylo mi to naprosto příjemné.

Usoudil jsem, že musí být vzhůru. Nevím, jak dlouho jsem spal, ale doufám, že jsem ho tu jen nenudil.

Pomalu jsem zvedl hlavu, při čemž se George trochu pozastavil.

"No dobré ráno, ty šípková Růženko." Zasmál se George. Vypadal, že je nějakou dobu vzhůru. Možná že ani nespal.

"Ahoj.." pořád jsem zněl ospale, taky jsem ještě neopustil svojí polohu. 

"Spal jsem dlouho..? Jestli jo, tak promiň.." Řekl jsem.

"Ne, neboj. Probudil jsem se asi před 10 minutama. Taky jsem spal." Odpověděl George s úsměvem

Usmál jsem se na něj taky. Trochu jsem se nadzvedl, abych mu dal polibek. George se usmál ještě víc, zatímco mi polibek opětoval.

Nebyl nijak dlouhý. Po malé chvilce jsme se oba odtáhli. Po tomhle malém polibku, jsem konečně slezl z George.

George se ze svojí polohy taky posadil. Oba dva jsme se začali protahovat. Cítím se, jako bych byl úplně zdřevěnělý. 

"Spali jsme asi 2 hodiny.." Ozval se George, když se podíval, kolik vlastně je. Zkontroloval jsem i můj telefon. Měl jsem tu 2 zprávy od mamky. Ptala se, kdy pro mě má přijet.

"Hej, do kdy mě tady chceš?" Zeptal jsem se, s malým úsměvem.

George se nad tím okamžitě zasmál.

"Jestli tu otázku pokládáš takhle, tak to se rovnou můžeš přestěhovat.." Řekl, zatímco se usmíval. Zasmál jsem se taky, při čemž jsem dal Georgeovi pusu na tvář.

Začal jsem se zvedat do sedu, jenže George mě chytl.

"Zůstaň tadyyyy.." Zakňučel, zatímco na mě udělal psí oči.

"Georgiee.. už je 7pm. Zítra je škola.. ani jednomu z nás by nedovolili u sebe v týdnu přespat. Slyšel si tvoji mamku, minule to bylo naposledy.."  George lehce našpulil svůj ret, ale pustil moje triko.

Sedl jsem si, při čemž jsem moje oči nespustil z George.

"Hele.. zeptám do kolika tu můžu být. Dobře?" Nabídl jsem, a Georgeovi se hned na tváři objevil úsměv.

Napsal jsem mamce, která mi odpověděla ihned.

"Můžu tu být ještě 2 hodiny, pak si pro mě mamka přijede." Usmál jsem se na George. George mi úsměv ihned opětoval, mezi tím co mi znovu vlezl do obětí. Odložil jsem svůj telefon a objal George nazpět.

"Já nechci do školy..." Zamumlal mi najednou do ramene. Já se mu nedivím. Nikdo by se mu neměl divit. 

"Já  vím.. Já vím..." Odpověděl jsem. Vím, jak strašné to pro něj teď musí být. Nikdo není na jeho straně. Všichni se mu v jednom kuse posmívají kvůli lžím. 

Ale to nejhorší je to, že tam s ním jsou dva nechutní lidé, kteří tohle všechno začali. Jsou to dva hnusní lháři. Nesnáším je celým mým srdcem, a to hlavně kvůli tomu, jak se k Georgovi chovají.

I když už mu natolik zničili život, stejně se snaží to udělat ještě víc. Snaží se mu zničit, i když už to udělali. Nikdy mu nedají pokoj..