From Bet, To Love

-5-

pov George

Uběhlo asi půl hodiny a já se ještě pořád snažil zpracovat, co se to vlastně stalo. Za prvé, i když mu možná něco nakecali, tak za mnou přišel a začal se semnou bavit. Za druhé, chce semnou sedět, a za třetí, on se mě sakra zastal před celou třídou! 
 Dokonce i před Sapnapem. Nechápu to.. On jim vážně nevěří? 

Tohle je úplně první člověk, který se semnou začal bavit...
Většinou, když přijde někdo nový, ani s ním nestihnu mluvit a už si o mně myslí bůh ví co. Tohle je pro mě prostě tak.. jiný...

Jsem rád, že Karl zabavil Sapnapa a sedl si s ním. Byla by to hrozná scéna, kdyby ne. Jak znám Sapnapa, určitě s ním chtěl sedět. Na druhou stranu, alespoň se konečně baví, místo toho jejich celodenního mávání. 

"Hej, všechno v pohodě?" uslyšel jsem hlas vedle mě. Otočil jsem se na Dreama, musel jsem vypadat divně, když jsem byl zamyšlený.
"Jo.. Všechno v poho.." Usmál jsem se na něj a on mi úsměv hned opětoval. Když to udělal.. moje tváře zaplavila horkost a něco mě nutilo se usmívat ještě víc. 
Rychle jsem se podíval pryč, stále jsem se usmíval, a dělal, jakoby nic.

Musím se uklidnit proboha...

Po zbytek hodiny jsem si jen potají povídal s Dreamem, když se učitelka nedívala, a u toho se snažil pochopit co učitelka mele. Stejně měla každou chvíli oči přilepené na nás. Nechápu co ji pořád vadí. Nikdy mě neměla ráda, ale dneska se teda fakt předvedla.

45 minut hodiny uběhlo téměř hned. Hned jak zazvonilo, lidi se okamžitě začali hrnout ze třídy, aniž by poslouchali, co ta bába ještě říká. 
"Georgi? Pojď ještě sem." Ale ne.. 

Otočil jsem se a došel k té učitelce. Dream se zastavil u dveří a čekal na mě, ale ona mu řekla,  ať jde čekat jinam.
"Teď mě dobře poslouchej, já vím, že ta tvoje cestička za tím vyspat se s každým na světě je pro tebe důležitá, ale pro nás ne. Nebudeš nám kazit nové žáky, je to jasné?" Teď už fakt nevím, co si mám myslet.
"Vy mi nemůžete zakazovat, abych se s někým bavil. Nikdo z vás učitelů neví, jak to celé bylo, takže bych si vážil, aby jste mě už nechala na pokoji a hleděla si svojí práce." Hned co jsem to dořekl, začal jsem litovat každého slova.
"Fajn. Jak chceš, Georgi. Tvoje matka asi nebude moc nadšená s té poznámky." Chtěl jsem něco rozbít, řvát a nechat vztek, aby to vyřešil za mě. Ale ovládl jsem se a hned po téhle myšlence odešel ze třídy.

Nesnáším ji. Fakt ji nesnáším.
Dream na mě čekal hned před třídou, takže nebylo těžké, ho najít.

"Teď už máme volno?" Zeptal se Dream po cestě ke skříňkám. 
"Um.. jo. Jen vyšší ročník má ještě jednu hodinu, ale my už můžem jít domů." Odpověděl jsem s úsměvem. 
"To je dobrý. Na mojí staré škole jsem měl víc hodin. A taky to bylo pěkně na hovno." Zasmál jsem se nad tím.
"Tady s námi dost šetří. Jenom ve čtvrtek máme o hodinu na víc. A v pátek o hodinu míň." Dream se na mě s údivem podíval.
"Fakt?! Konečně normální rozvrh." Zasmál se taky.

U našich skříněk si povídali Karl a Sapnap. Zastavil jsem se a opřel se o skříňku. Nechci tam jít, když je tam Sapnap.
"Co se děje?" Zeptal se Dream, když si všiml, že nejdu. 
"Um no.. Já.. Počkám až Sapnap odejde..." vykoktal jsem ze sebe. 
"Vy dva se asi moc nemusíte, co?" řekl Dream, a zároveň se opřel naproti mně.
"Nesnáší mě." 
"Proč tě nesnáší?" Na tohle se mi úplně odpovídat nechce.
"On se ti Jimmy nepochlubil se svýma kecama?" Dream se podíval do země.
"Sapnap tomu věří?" Chtěl jsem něco říct, ale na Dreama zavolal Sapnap.

"Měl by jsi asi jít.." řekl jsem a koukl se do země.
"Jo.. ale hej, mohli by jsme se někdy setkat. Myslím, mimo školu." Usmál jsem se.
"Jo jasně." Měl jsem nutkání ho prostě pozvat k sobě a nějak se s ním sblížit...
"Hele, mohli by jsme klidně dneska, já nemám nic na práci a mámě to vadit nebude." Co jsem to zase řekl proboha! 
Dream se na mě hned s úsměvem otočil, mezi tím co já litoval celého svého života. 
"To by bylo fajn. Tak se sejdeme venku, musím ještě do skříňky." Řekl a hned odběhl za Sapnapem.

A nechal mě tam stát, jen tak stát, a koukat na to samé místo. 
Nechápu, co se teď stalo, ale byl to saka dobrej pocit. 

"První krok za sebou?" Karlův hlas mě vrátil zpátky na zem.
"Uh, co?" Karl se zasmál. 
"Myslím sázku." No jo.. ta sázka.. 
"Nemůžu snad? Ty jsi o chemii taky seděl se Sapnapem." řekl jsem hrdě.
"Hah.. No jo, já jen že.." na chvíli se odmlčel.
"Nikdy jsem tě ještě neviděl, se takhle s někým novým usmívat." Přestal jsem se hrabat ve skříňce a celkově se celý pozastavil.
"To je jedno.." Odvětil jsem tiše.
"Fakt? jseš celej rudej." Zaklapl jsem skříňku a podíval se na Karla vyčítavým pohledem.
"No co?" Začal se hrozně smát. Jen jsem zakýval hlavou do stran, ale pak jsem si uvědomil co jsem to proboha udělal.
"Kurva.." Karl se na mě hned zmateně podíval.

"Já jsem debil.. ne.. ne.... Já sem fakt úplně blbej!" Nastavil jsem rychlí krok a začal odcházet pryč od skříněk.
"Georgi! Počkej! Co se stalo?"  vyčítám si každé slovo co jsem dneska řekl a koukám na jedno místo.
"Georgi!" Hned jak ke mě Karl doběhl, zastavil mě.
"Karle já ho sakra pozval k sobě!" Karl vypadal, že mě absolutně nechápe.
"No a?" NO A?
"No a?! Tohle je naprosto v prdeli!" Karl se mě snažil uklidnit, ale moc mu to nešlo.
"Georgi klid-"
"Kdybych se ho alespoň zeptal o samotě, ale já se ho ještě navíc zeptal před Sapnapem!" A už to vypadalo, že  to bude dobrý den.
"Ježiš Georgi vždyť se nic nestalo." Zastavil jsem se a prudce se otočil na Karla.
"Sapnap si bude myslet, že se s ním hned vyspím a řekne to úplně všem!" 
"Uklidni se!" trochu jsem zpozornil.
"Dneska jsem celý den se Sapnapem, nikomu to neřekne. A pochybuju, že se to někdo dozví jen tak."  V té první části věty jsem si trochu oddychl, ale i tak, jestli se to někdo dozví, bude to kurva špatný. 
"Ale..  co když-" 
"Žádné 'co když'!! Prostě jdi za ním, neřeš ostatní kretény a užij si svůj den!" 

Po jeho větě jsem ještě něco chtěl říct, ale Karl mě okamžitě zastavil a ukázal na dveře.
"Jdeme." Odsekl, a já ho tedy následovat před školu.

...

Komentujte dětičky.