Ghost [Hyunlix]

Vystoupení

,,Dámi a pánové dnešní večer se pomalu chýlí ke konci.'' Slyším Minha na pódium najednou. Jsme připraven na plošině která se má ve správný čas vysunout nahoru.
,,Čeká nás poslední vystoupení. Protože je to můj první konzer v tom to turné a Soul je mé rodné město připravil jsme si na konec něco speciálního.'' Minho se odmlčí. Je slyšet jen hlasitý křik.
,,Po dlouhé době jsem se viděl se svými starými přátely.''
Plošina na které stojím začne pomalu stoupat.
,,Tito dva. Stáli na mém začátku. Jsou důvad proč jsem tam kde jsem.'' Opět slyším křik.
,,A protože už nemám možnost si s nimi zatačit. Musel jsem je nalákat na můj konzert. Doufám že vám to nevadí.'' Minho se nevině zasměje a lidi jen křičí.
,,Jedni z mích prvních fanoušků si musí pamatovat mojí debutovou píseň. Tato píseň vznikla za pomoci těchto lidí.''
Stal jsem na pódium a podíval se na Seungmina co stál vedle mě. Usmíval se od ucha k uchu. Minho se na nás otočí.
,,Dovolte mi dnes vám zazpívat původní verzi té písně společně s její choreografií.'' Hala na to opět odpoví.
Tak jó Hyunjine uklidnise. Nádech a výdech. Rozhlédnu se. Je to... nepopsatelný  pocit tady na pódiu stát.
Vrátím pohled na kluky smějou se a já se taky usměje i když to stejně nevidí. Kývnu. Oni mi to oplatí a přípravýme se na místa. Uslyším první tóny melodie, první slova následující prvními pohyby. Už zase se nechám unášet hudbou a atmosférou. Ostatně jako vždy když tančím. Tančím a spívám a užívám si každou pitomou chvíli toho momentu. Opět se mi vybavý zážitky ze střední.
Uslyším poslední tóny a zamrznutí v pohybu.
Dýchám zhluboka na tohle tančení už nejsem stavěný.
Stadionem se zvedne vlna křiku. Zvednu pohled. Minho a Seungmin se ze široka usmívají. Najednou mi steče slza a já si to ani neuvědomím. Nicméně nejsem jediný Minhovi taky po obličeji tečou slzy i přez široký úsměv. Zapoměl jsem jak miluju tanec s těmi paky.
Ukloníme se.
,,Děkuji za Vaši podporu. Doufám že ste si dnešní večer užili stejně jako já.'' Minho začne mávat a my se k němu připojíme.
,,Hezký večer a dobrou noc.''
Zachvíli jsem už pod pódiem. Sundam si roušku. Jsem unavený a to jsem tančil jen jeden tanec. Minho se mi zhroutí do náruče. Následně mě pevně obejme.
,,Jsem unavený.'' Zamumlá do mé hrudi. Pohladí ho po zádech.
,,Jsi šťastný?'' Optám se ho. ,,Já... o tomhle jsem snil od začátku našeho přátelstvý. Ž-že spolu budeme na jednom pódium.'' Minho se odmlčí a ucítím něco mokrého zase brečí? Minho není takový typ člověka co by dával znát emoce. Spíš je takový sarkastický a přímočarý. Emoce tohohle typu dává zřídka najevo. Upevním objetí.
,,Děkuji.'' Uslyším. Podívám se na Seungmina. ,,Jsem rád žes přišel.'' Přidá se do objetí taky. Zamíříme zpátky.

------> v čase co Hyunjin tančil/spíval

Felix pov.
Stojím a pozoruju je. Je to dokonalé. Mají talent. Jsem strašně nadšený že mě sem Hyunjin vzal. ,,Felixi'' vyřeší mě Chan. Postavý se vedle mě. Věnuju mu rozpačitý úsměv. Čekám jestli nechce  pokračovat ale nic neřekne. Tak se prostě zeptám já.
,,Ty chodíš se Seungmin-hyungem?''
,,Jo'' vykoktá. Dál nepokračuje tak vrátím svůj pohled zpět na jeviště. Po chvíli se k nám přidá i Jisung.
,,Tak jak to jde s Hyunjinem?'' Střelím po něm pohled. Jsem na něj naštvaný. Proč mi neřekl že s někým chodí?
,,Ty mlč. Jsem na tebe naštvaný.'' Můj hlas je hrubší než obvykle.
,,Feli-" Začne Ji ale přeruší ho Chan.
,,Je to náš šéf?'' Optá se najednou. Vytřeštím oči. Pak ale pohled upřu na podlahu.
,,Jo'' připouštím. Jisung zírá.,,Vy se znáte?'' Odvrátím pohled od země. Nahlas vydechnu.
,,Ji představuji ti Chana mého spolu pracovníka. Chane představuji ti Jisunga mého spolužáka.'' Oba si podají ruce.
,,Fajn představování máme za sebou teď mi řekni co máš s Hyunjinem.'' Usměje se Ji.
Povzdechnu si předem se vzdávám nemám šanci na úspěch.
,,Nic jsem mu o svých pocitech neřekl.'' Nahodím smutný úsměv.
,,Jakých pocitech? Já myslel že ho nemáš rád.''Chan zní zmateně.
,,On a nesnášel ho.''Ji se začne smát. ,,Vždyť se do něj zamiloval.'' Jisung se směje ještě víc. Při zmíňce mích citů opět ucítím to horko v tvářích. Zato Chan vypadá vyvedený z míry.
Podívám se mu do očí. ,,Jo zamiloval. Problém!?''
,,Ne'' Chan v obraně zvedne ruce. Když jsem se podíval na pódium zpět,už tam nebyli. Byl jsem tak zabraný do konverzace že jsem si nevšiml že skončili.
,,Připraven na druhou část překvapení?''
Uslyším za mnou.

Doufám že máte hezký den protože já myslím že vypustím duši.
Doufám že se kapitola líbila <3