Ghost [Hyunlix]

snaha napravit minulost

Nadechuji se. V hlavě si furt připomínám důvod proč jsem tu a že to musím vyřešit. Když jsem přijel před Minhův dům.
Čekal jsem že bude bydlet jinak když se stal slavný. Pamatuji si když bydlely v bytě v druhém patře se svojí mamkou. Chodil jsem tam pomáhat s restaurací kterou Minhova mamka vlastnila. Zato Minho teď bydlí v krásné malé vilce.
Tak jo Hyunjine stačí jen zazvonit. Když stisknu zvonek začne pípat.
,,Hyunjin?" Vyzní otázka z reproduktoru. ,,Můžu dovnitř ?''
Nic ticho .
Najednou se začne otevírat brána a já zajedu autem k domu. Vystoupím a stoupnu si před dveře které mi v zapětí otevře Minho.
,,Ahoj '' Usměji se abych zamaskoval svou nervozitu.
,,Můžu dál?'' Pokračuji když ne nemá k odpovědi. Jen zmateně přikývne.
Dovede mě do obýváku spojeného s ohromnou kuchyní. Je tu celkem bordel ale nezazlívám mu to.
Chápu že nemá čas is tady uklidit. Sem tam nějaké oblečení papíry s texty. Připomíná mi to náš pokoj.
,,Dáš si kafe?'' Optá se když stojí u kávovaru a dělá si jedno. Soudě podle hrníčků na lince jich dnes měl minimálně pět. Jeho kruhy pod očima se nedají přehlédnou , protože nemá make-up.
,,Jo proč ne ?'' Pokrčím rameny.
,,Co potřebuješ ?'' Optá se otočený zády ke mě.
,,Přišel jsme se ti omluvit.''
,,Co ?'' Prudce se na mě otočí.
,,Přišel jsem se ti omluvit. '' Zopakuju to i když jsme si vědom že to na poprvé slyšel.
,,Ty ... ses .... přišel omluvit ?" Podivý se. Jen kývnu nevím co mu na to říct.
,,Omlouvám se. '' Vydechnu svůj pohled mám na zemi. Protože nemůžu vidět jeho obličej. Nejdeto mám strach. Abych byl upřímný na Minhovo názoru mi dřív strašně záleželo. Nechtěl jsme ho skalmat.
,,Za co ?'' Dostane ze sebe udiveně.
,,Že jsme lhal kdo jsem. '' polknu. ,,A tím vás zradil nechtěl jsem. Jen jsme nemohl říct pravdu. Bál jsem se že by ste se na mě koukali jako ostatní.'' Dostanu ze sebe. Minho předemě postavý moje oblíbené kafe a sedne si na proti mě.
,,Nevím co ti na to říct. '' Dostane ze sebe zase on. ,,Když nad tím přemýšlím omlouval ses mi někdy?''
,,Ne '' Zakroutím hlavou.
,,Asi ti odpustím když mi slíbíš že nepřestaneš tancovat. '' Usměje se. Úsměv mu oplatím. ,, Fajn. '' Vydechnu. Chyběl mi hrozně moc. ,,Tak jak se máš koukám že spánek v tvém harmonogramu asi není. '' Teď se mu trochu vysměju. Vím jak nabytý program má. Jsem na tom podobně akorát místo zkoušek a tančení dělám papíry a mám schůzky.
,,Jde to a co se týče spánku tak musím dodělat jeden combek. Abych pak mohl pomoct Jeongimu. Plus si dělám čas na vzácnou osobu.'' Zarazím se tak počkat on si nikoho našel.
,,Kdo je ta tajná osoba ?'' Začnu vyzvídat.
,,Někdo. Jak to říct. Asi mě důležitý.''
Odmlčí se.
,,Seznámil jsme se sním nedávno tak to nechci zakřiknou ale líbý se mi. Co ty ?''
Zakřením se.
,,Když nepočítám že mi rodiče furt dohazujou nějakou holku tak je tady jeden kluk který mi začíná líst pod kůži.'' Oznámím důležitě. Minho udělá zamyšlenou grimasu.
,,Je to Felix?'' Optá se s úsměvem a mě tím zarazí. ,,Jak?'' Nadechnu se.
,,Zaprvé když si  dotančil díval ses mu do očí a on tobě. Jako kdyby jste spolu mluvily. A pak zmínil že pracuje pod tebou. Plus je to tvůj typ. Nebo aspoň na střední byl. '' Rozesmějeme se nahlas, ani nevím proč. Pak zvednu ruce nahoru v obraném gestu ''Vzdávám se''. Dám je po chvilce dolů.
,, Když už je o něm řeč.'' Nadhodil jsem. ,,Mohl bys nám sehnat lístky na tvůj koncert. Si jeho oblíbený idol a já mu chci udělat radost. '' Zaprosím.
,,Fajn ale zatančíš tam tu naší choreografii. Bude to skvělí nostalgický a hlavě sranda. Pozvu i Seugmina a Jeongiho s Ji.''
Začnu přemýšlet zní to jako fajn nápad ale má to háček jsem veřejně zámá osoba a s idoly toho noc společného nemám a nevým jak by na to zarágovali moji rodiče.
,,Fajn ale budu mít čepici s brýlemi. Nechci abys měl problém s mími rodiči. '' Minho se uculí apodá mi ruku na znamení že jsem se dohodli to zase vyustí k našemu smíchu.
,,Tak počkat kdo je Ji?'' Optám se. Minho se mírně začervená a mě to dojde to je člověk který se mu líbý.
,,Celím jménem se jmenuje Jinsung.'' Řekne a vipadá to že nechce aby si zpoměl kdo to je ale to má smůlu mám celkem dobrý pamatovák na lidi obzvlášť když si ho spojím s mím mladším bratrem.
,,To je ta veverka co tancuje s Jeonginem.'' Prohlásím nadšeně. Minho se jen zase začervená a pokusí se odvést konverzaci dál od tohoto tématu.
,,Ty toho taky moc nenaspíš. Kdybys neměl make-up máš ještě horší kruhy než já.'' Znovu zvednu ruce v obraném gestu. ,,jo je to teď složitý když do práce mám ještě výšku'' Přiznám ,,. A tak trochu se mi vrátily noční můry.'' To Minha vyděsí. Vstane ze židle a obejme mě. ,,To bude  dobrý'' Zašeptá mi. ,,Já vím Hyung.'' Když to vyslovím Minho si mě ještě víc přimáčkne. Naší chvilku přeruší můj budík oznamující že musím na letiště. Obejmeme se ještě u dveří a já nastoupím do auta. Jedu směr letiště, ku podivu s dobrou náladou.