Ghost [Hyunlix]

výslech

Zavře dveře.
Můj pokoj není kdo ví jak velký. Je to malá místnost kam se vejde jedna postel stůl s židlí a skříň. Taky tady mám starý huňatý černý koberec. Na stěně by ste našli spoustu fotek z dob kdy jsme žili v Austrálii ale i mnohem novější. Na většině jsem s mími sestrami a mámnou ale jsou tu i fotky na kterých jsem s Jeongim a Hanem.
Na co jsem ve svém pokoji nejvíc pyšný je ale plakát Lee know který mám na dveřích.
,,Takže?'' Rachelin hals se mi zabodl do hlavy.
,,Co ?'' Zvednu oči od podlahy.
,,Kdo nám teď sedí v obýváku a hraje si s Olivií?''
,,Můj kamarád. A pokud si pamatuju představil se ti.'' Rachel se zamračí.
,,Řekl jen své jméno ani neřekl přijmení, to není představení.'' Protočí očima. Na to jí neodpovím a zadívám se na plakát co je na dveří. Rachel se ušklíbne a sedne si vedle mě na postel. Zhoupne se a strčilami do ramene.
,,On se ti líbí že ?''
,,Ne!'' Vyhrknu bez přemýšlení. Její oči zaří nadšením. Zato já už dnes po několikáté cítím jak mi začínají hořet tváře.
,,Opravdu?'' Znova mi strčí do ramene svím. Schovám si obličej do dlaní.
,,Fajn tak se mi líbí a co?'' Vyhrknu. Jako odpověď se mi dostane jen ticho. Zvednu pohled a mezerou mezi prsty se na ní podívám. Vypadá zamyšleně.
,,Řekl si mu to?'' Zavrtím halvou v nesouhlas. ,,Bylo by to k ničemu.'' Povzdechnu si.
,,Proč?''
,,Protože spolu nemůžeme být.'' Můj hlas zní až zoufale.
,,Lixí.'' Vezmemi si můj obličej do dlaní. ,,Proč by ste spolu nemohli být? A jesti mi řekneš že je to kuli tomu že se mu nelíbíš tak tě praštím protože jeho pohledy mluvý parvý opak.'' Snaží se mě přesvědči.
,,Jenže to nejde. I Jeongi mi říkal že se mu líbí ale nemůžeme spolu být.''
,,Proč?" Nechci aby znala Huyujninovu pravou identitu ale je to potřeba. Nicméně než se odhodlám jí představit našeho hosta. Spustí:,,Odkud zná Jeongi Hyunjina?'' Zakřením se. Bože může se to zamotat ještě víc.
No lhát jí nebudu navíc ať jí to hezky všechno dojde.
,,Jeongi je jeho mladší brácha." Rachel tleskne.
,,Já věděla že se mi zdá povědoví."
,,To nebude tím.'' Zakroutím hlavou. ,,Dovol mi říct jeho pravé jméno." Mávnu rukama ,,Jmenuje se Hwang Hyunjin."
Rachel chvíli přemýšlí. Pak se v jijím obličeji mihne zmatenost a nakonec vyvalí oči v prozření.
,,Nechceš mi říct že ten člověk co nám sedí v obýváku je dědicem Hwang korporation ?" Na to jen přikýnu.
Rachel si připlácne ruku v pusu.
,,Bože právě nám sedí doma jeden z nejbohatších lidí světa a líbí se mu můj brách."
Zamračeně se na ní podívám.
Uslyším otevírání hlavních dveří. S Rachel se na sebe podíváme a už slyšíme Olivii vítat mamku.
Vyběhnu z pokoje a vletím mámě do objetí.
,,Mami" Nechám se od ní pohladí ve vlasech.
,,Lixi kdybych věděla že přijedeš tak brzo tak skončím dřív v práci." Mamka se vřele usměje.
,,A kdopak je toto?" Zeptá se když si všimne Hyunjina v rámu dveří který vedou do obýváku s kuchyní.
,,Mami toto je můj kamarád Hyunjin." Máma si ho sjede několikrát pohledem. Usměje se.
,,Ráda tě poznávám. Jsem Felixova mamka.''
,,Hyunjin '' Řekne znovu i když už to mamka ví.
,, Tak sluníčko'' vezme tašky co měla na zemi.
,,Já ti stím pomůžu.'' Vezmu jí je z ruky.
,,Jak ses měl?'' Zeptá se.
,,Jde to teď zkoušíme na zkoušky.'' Miknu rameny. Jdeme z chodby do obýváku s kuchyní.
Olivia přiběhne k televizi a zapne tam pohádku. Rachel se svalí na pohovku a vedle ní si sedne Hyunjin. Chci si sednou když v tom.
,,Lixí! Poď mi prosím pomoct s večeří.'' Omluvně se podívám na Hyunjina. Nechci ho tu nechávat samotného s Rachel. Ne když zná pravdu.
Nakonec se zvedu. Zavraždím pohledem svou starší sestru a odejdu k lince.