Ghost [Hyunlix]

první slza

Zhluboka jsem se nadechl už jsem to nevidržel. Má maska co skrývala mé emkce praskla a rostříštila se na kousky.
Opřel jsem se o stůl protože mé vlastní nohy mě zradily. Roztřeseně jsme se nadechl a svůj pohled jsem od svých rukou na stoke zvedl k osobě stojící ve dveřích.
,,Co všechno si viděl a slyšel?" Zeptám se chladně ikdyž můj hlas mě zrazuje. Každou další minutou mám pocit že se mi dostavá čím dál míň kyslíku.
,, Popravdě ...'' Prohodí Felix ve dveřích. ,,Vše..." Zašeptá.
Pohled stočím spátky ke svým rukám. Trhaně se nadechnu. Už nemůžu jsme unavený ze všeho toho přetváření. Nejen dnešek ve studiu ale i včerejšek a mnoho dalších dní. Mám pocit jako bych byl v pasti.
,,Já už nemůžu.'' zasípu. To jakoby ve Felixovy hrklo a přiběhne ke mě. Opřuse o něj ale v ten moment skončíme na zemi já sedím na jeho klíně a koukám mu do očí. Nevím co si myslet je to strašně zvláštní pocit mé tváře nabrali mírný odstín červené stejně jako Felixovo.
,,Hyunjine'' Šeptne znovu. ,, V klidu breč. Dostaň ze sebe ty emoce.'' Pokračuje s uklidňujícím tónem hlasu. To se ve mě vše sesipe jako domeček z karet. Rozbrečím se a on mě pevně obejme. Říká mi chlácholivá slova že vše bude dobrý. Proč k tomuto člověku mám tak blízko když ho vůbec neznám. Jakoby mi něco říkalo že mu můžu věřit.
Po patnácti minutách možná i víc, spíš určitě, se začnu uklidňovat. Odtáhnu se kousek od Felixe a zadívám se mu do krásných hnědých očí.
,,Děkuju'' Zašeptám ,, Za málo. '' Chytne mi tváře a palcemi setře slzy. Je to příjemný a důvěrný dotek že to není ani možné.
,,Co tady děláš?" Plnně si uvědomuju že tady být nemusel že bych se tu sesipal a bůh ví jak by to dopadlo.
,,To už mě vyháníš.'' Zasměje se. Zakrou tím hlavou v nesouhlas. Stále mu sedím na stehnech a jsme na zemi u stlu. ,, Jeongi se o tebe strašně bál. Byl úplně mimo. Myslel si že si něco uděláš. Tak jsem mu slíbyl že tě skontroluju když už jdu do práce.'' Vysvětlil. Mýrně se usmál.
,,Když už je řeč o práci co si provedl Jisso slyšel jsem že je naštvaná.''
,,Ale...'' Protkčil jsme očima. Na tohle fakt nemám náladu.
Ponořily jsme se do ticha a jen si koukali do očí. Bez jediného slova.
Felix mě chytl pod stehny a zvedl se se mnou v náruči. Vůbec jsem to nečekal. Přeci jen jsme o kus větší než on ale jemu to nedělalo problém mě unést.
,,Je mi blbé se ptát ale jaké dveře vedou do ložnice?'' Zasměje se.
,, Ty druhý. ''padne odpověď.
Uloží mě do postele. Rozcuchá mi vlasy.
,,Prospy se'' Jen kývnu. Hned po tom upadnu do říše snů absoulutně vypnu.

Felix pov.
Jen co kývne usne. Je roztomilí stejně jako jeho bratr. Líbí se mi ikdyž si to nechci přiznat. Je zde několik důvodů proč by nám to nefungovalo. Až příliš moc. Ohlídnu se na něj a pomalu vyrazím ke dveřím. Myslel jsem že někdo jako on se má dobře ale vidím že na tom zas tak fajn není. To co udělala jeho matka. Zajímalo by mě zda to už někdy udělala. Tváře má narůžovělé od těch facek.
Opustím jeho byt a jdu se hlásyt ke své práci ještě stihnu napsat Jeongimu že je Hyunjin v pohodě ať si nedělá starosti.
--------------------->
Práce skončila. Jisso mi dnes dala zabrat. Je něco okolo devíti večer a já jdu na svůj intr. Je celkem teplo.
------------>
Konečně dojdu na intr konečně postel. Zadívám se na vedlejší postel. Kde vkilidu oddychuje Jeongi. Opravdu si jsou se svím bratrem celkem podobný obzvláště se svojí povahou. Jsou úplně stejný. Ležím a mé posední myšlenky patří Hyunjinovi. A jakou blblst jsem udělal že jsem mu tam nechal vzkaz. Bože. Zanadávam si vduchu a usnu při vzpomínce jeho nádherných očí.