Ghost [Hyunlix]

přiznání sám sobě

Jeho pohled mluví za vše. Teda bylo by to fajn kdyby to tak bylo ale já absolutně nevím co si Jeongi myslí což mě na celé situaci štve nejvíc.
,,Jaké emoce?''
Zavřu oči.
,,Mě se asi líbí Hyunjin, Jeongi
.... asi víc než líbí... asi ... jsem se do něj zamiloval.'' Odpovím. Jeongi ví že se mi líbí i kluci. Řekl jsem mu to asi ve druháku. Popravdě jsem si o sobě věděli skoro všechno když pominu jeho rodiný status a moje dopisování s Hyunjinem. Ironie že se to týká jen jeho rodiny.
,,Felixi'' Obejde stůl a chytne mi ramena. Otevřu oči a vidím ho rozmazaně ani jsem si to neuvědomil já brečím.
Jeongi mě uvězní v obětí.
,,To je dobrý.'' Pronese.
,,Ne to není já ...-já  se zamiloval do bratra mího nej kámoše a...-a navíc spolu stejně být nemůžeme takže se bude jen trápit a tím budu trápit sebe a ostatní.''
Nastane ticho a pak smích.
,,Felixi'' pohladí mě po tvářích.
,,Zaprvé mě to nevadí. Věř že bych si přál aby si Hyunjin i ty našli toho nejlepšího partnera a zadruhé jak víš že by tě nechtěl?'' Jeongi se mile usmívá.
,,Jsem kluk. Navíc on může mít tolik krásných dívek a nepatřím úplně ke smetánce. Jestli sis nevšiml.''
,,No to že si kluk mu stopro nevadí a věř mi že holky ho moc nelákají. Navíc si strašně roztomilí Felixi'' Jeongi se zase začne smát mému udivenému pohledu.
,,Víš i  když to vypadá že se moc s Hyunjinem nebavíme jsme si blízcí jen mi rodiče kontrolují zprávy tak si spíš voláme. Mám totiž zakázáno se sním vídat. A co se týká té vrstvy Hyunjin to nemá rád většina těch lidí co byla na jeho oslavě ho ani nezná nebo se moc nemusí. Je to jeden z triků prostě se usmívej a chovej se dle zásad, emoce pohřby. To nás učili.'' Mírně zamrkám.
,,Navíc ti řeknu tajemství si jeho typ.''
Mrkne na mě a já zčervenám. To ho zase rozesměje ale smích ho přejde když mu začne hrát mobil. No zvedne ho a můj mi položí na stůl.
,,No co potřebuješ Ji?''
Proč mu volá? Vždyť se uvidíme ve škole. A sakra! Při našem hovoru jsme si nehlídali čas...
,,My zaspaly.'' Křikne Jeongi a běhá po domě sem a tam aby si rychle zabalil.
,,Felixi pohni!'' Křikl na mě.
Vyběhli jsme jak nejrychleji jsme mohli.
Na hodinu jsme dorazily o patnáct minut později.
,,Moc se omlouváme za zpoždění.'' Vykřikneme oba a ukloníme se jen co vejdeme do třídy. Učitelka kterou mame na teoriji a přezdíváme jí ''Zvonilka'' nás spraží pohledem. Pošle nás si sednou. Její hlas zní jako když křída skřípe o tabuli. Tak nesnesitelný zvuk. Nikdo ale fakt nikdo jí nemá rád. Zamíříme s Jeongim do předposlední lavice kde před námi má na lavyci položenou hlavu Ji. Vypadá unaveně ale proč to musím zjistit.
Potom co konečně zazvoní a mi se dostaneme ze spátu téhle "čarodějnice" se z nás snaží Ji dostat důvod spoždění. Nakonec se domluvíme že mu to vysvětlíme na obědě. Protože přestávky jsou moc krátné. Naštěstí kývne i když k tomu má své poznámky.

------> po hodně dlouhých hodinách.

Na obědě sedíme na našich tipických místech. Já a Jeongi vedle sebe na proti Jeongimu Han. Začneme jíst.
,,Tak ?'' Začne Ji. ,,Vysvětlíte mi to ?''
Podívám se na Jeongiho a ten má na obličeji úškeebek.
,,Felixovi se někdo líbý!'' Vyhrkne a ukáže na mě prstem. Jinsugův víraz tentokrát mluví za vše. Vyvalené oči mírně pootevřená pusa.
,,Co!'' Vykřikne až tak nahlas že to přeřve rozhovory v jídelně. Naštěstí ticho trvá jen chvýli.
,,Jeongi přestaň si dělat srandu.'' Zpraží ho Ji poledem. Já zatím v kidu jím a jen je poslouchám. Ten oběd je dneska nějakej dobrej. Jsem celkem překvapen.
,,Nedělám!'' Našpulí rty uraženě Jeongi. Nato Han jen protočí očima,,Felixovi se líbý  Hwang Hyunijn!.''