Král uvězněný v ledu (Stony)

Kapitola dvanáctá

Steve dopis převzal, sedl si s ním do nejbližšího okenního výklenku a nervózně rozlomil pečeť. Spěšné zprávy byly jen málokdy dobré zprávy, ačkoliv tohle byla možná výjimka.
List byl psaný drobným pavoučím písmem a velmi kultivovalou Západštinou. Ctihodný Olwethu v něm oznamoval, že ho případ z medicínského hlediska velice zajímá a rád se bude vznešenému pacientovi věnovat. Velmi zdvořile se omlouval, že neodcestoval ihned, ale v případě, že bude nutná operace, musí s sebou přivézt jak vybavení, tak své osvědčené asistenty a to si vyžádá nějaký čas. Olwethu se domnívá, že bude schopen vyrazit do dvou týdnu od odeslání listu a zbytek už záleží na schopnostech kapitána a dobrém povětří.
Dva týdny, dva, možná tři pokud nebude příznivý vítr. A pak se dozvědí, jestli je Tonyho stav léčitelný.
„Nečekal jsem, že to půjde tak rychle."
„Ani já ne."
Chvíli oba seděli proti sobě na okenním parapetu bez jediného slova, dokud si Clint vedle nich rozpačitě neodkašlal: „Ehm, budeš psát odpověď?
Steve jen zavrtěl hlavou, v tenhle okamžik už není komu psát. Olwethu už se dávno nalodil a plaví se sem.
„A co ... co ta krev?"
Steve se podíval na svou ovázanou ruku, úplně na ní zapomněl: „Aha, tohle. Obávám se, že dlužím Tonymu náhradu za další laboratorní vybavení."
Clint zvedl překvapeně obočí, tak Tony dodal: „Ne, tentokrát jsme se nebili, ale stejně je tvůj pán idiot!"

Clint zamumla něco, co možná znělo" „Já vím," a odporoučel se.
„A co my dva, pokračujeme za Brucem?"

„Určitě, i jeho bude tenhle dopis zajímat!"
Doktor Banner nebyl ve své pracovně sám. Na kamenném sedátku u okna si hověla Nataša v jednom ze svým nejlepších oděvů a nábožně poslouchala Bruceovy astronomické výklady.

Vědec byl zjevně mrzutý, že byli vyrušeni a když Stevovi čistil ránu, brblal, že na něj má Tony očividně špatný vliv. Na to se Nataša ušklíbla a ujistila Bruce, že její král byl vždycky trochu blázen i bez cizích vlivů a ona naopak doufá, že dík Tonymu dostane Steve konečně rozum.
Věnovala při tom Stevovi významný pohled.

„Ale máme i nějaké dobré zprávy, muj drahý, učený příteli. Tohle dorazilo před pár okamžiky!" Tony rozložil dopis na stůl.
Bruce chvíli louskal drobný text a pak se zaradoval: „Ale to je úžasné! Budu mít možnost se setkat s tak velkým učencem. Konečně tě prohlédne ten správný druh lékaře! To je ... velmi rychlé."

Ano, věci nabraly až nečekaně dravý spád. Teď, když bylo řešení na dohled, zmocnila se Steva panika a nebyl sám. Co když si ani Olwethu netroufne Tonyho operovat? A co teprve, pokud se toho odváží?
Ačkoliv uvedl věci do pohybu, teď se vše odehrávalo mimo jeho kontrolu a to Steve nesnášel. Potřeboval vyvinout alespoň nějakou činnost, tak napsal na usedlost Bílého Vlka, aby Buckyho a Ayo pozval ke dvoru. Olwethu nebude mít přinejmenším v prvních týdnech čas jezdit pro osobní potěšení po říši a Ayo by se jistě s bratrem ráda setkala dřív, než jí počasí a pokročilé těhotenství znesnadní cestování.

Ani Petrovi neunikla napjatá atmosféra, ale tak úplně jí nechápal. Proto se během jednoho odpoledne v Tonyho laboratoriu zeptal: „Proč se mi zdá, že se na příjezd toho cizího doktora nikdo netěší? Má ti přece pomoct, ne?"
Tony zadržel ruku s baňkou, ve které měl novou formuli na tekutý provaz a Steve odložil skicář.
„Máš pravdu, že připlouvá, aby mi zkusil pomoci, ale je otázka, zda to doopravdy svede. Možná řekne, že ani on si netroufá takovou operaci provést, možná usoudí, že by mi stejně nepomohla. A cokoliv řekne, bude pro mne finální verdikt."

„Takže se těšíš a netěšíš současně?"

„Hlavně se snažím nedělat si přehnaně velké naděje," odpověděl Tony a pak zase pozvedl baňku a zakroužil s ní proti světlu: „myslím, že už začíná houstnout, honem kapku amoniaku!"