Pseudohistorická marvelovská AU fanfikce.
Oficiální dějiny nám nikdy neřeknou všechno, historie si ráda ponechává svá tajemství a ani ti nejzkušenější historikové často nedokážou říct, jak se z dobrého, leč nudného krále stal nejen veliký a slav...
Steve měl co dělat, aby během formálního přivítání prince Anthonyho zachoval dobré způsoby. Ten kluk ho iritoval každičkým gestem. I on ukazoval na povrch vybrané způsoby, ale chodil si po sále, jako by mu to tady patřilo, pohledem flirtoval s každou sukní, která byla poblíž, skládal ohnivé poklony Sharon a drze sledoval co Steve na to.
Uprostřed dvořanů v černé a šedé se naparoval jako rudozlatý páv a všichni na něj zírali jak straky, uhranuté blyštivou tretkou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Steve se stěží zmohl na pár zdvořilostních frází, Anthonyho odpovědi přímo přetékaly ironií, ale než se stihlo rozhostit trapné ticho, zachránila situaci Sharon a zapředla s hostem konverzaci o krásách jižního pobřeží.
Steve se obrátil na princova společníka. Sir James Rhodes byl mnohem víc mužem dle jeho gusta, vzdor svému mládí nosil hodnost majora a už prvních pár otázek na vojenská témata Steva přesvědčilo, že si svou šarži zasloužil. Tím nepochopitelnější se zdála jeho oddanost tomu zpovykanému princátku.
Princ si nechal představit Stevovy nejvýznamnější dvořany. Sama a Clinta přešel bez většího zájmu, velice srdečně se pozdravil s Peggy, vyměnil si několik napůl flirtujících, napůl vědeckých poznámek s Hope, ale před Natašou se na chvíli zarazil a pak jí s až kýčovitě přehnanou zdvořilostí pozdravil jako lady Rushmanovou.
Steve si nepatrně povzdechl. Mohl to tušit, když Nataša vysypala o princi z rukávu tolik podrobností. Krom práce pro královnu Sarah a později pro samotného Steva, občas špiclovala i pro lorda Furyho – čas od času na pár dnů nebo týdnů zkrátka zmizela a Steve se raději neptal. Už znal Natašin příběh a věděl, proč se cítí tomu starému jestřábovi zavázaná.
Sam se nabídl, že ukáže princi jeho komnaty a jedna z prvních Anthonyho otázek byla, kde si může zřídit laboratorium. A hned měl na tuto místnost několik požadavků – musí mít dostatečně silné zdi, protože by mohlo dojít k výbuchům, v blízkosti musí být zdroj čisté vody, ale nesmí to být příliš daleko od jeho konat, nebude se přece trmácet přes celý hrad ...
Steve se musel kousnout do rtu, aby neřekl něco ostrého, ale Sam jen přátelsky kývl, že to určitě nějak vyřeší.
Princ nepřestával hovořit a Steve toho měl dost. Otočil se na podpatku a zmizel do své pracovny, ať před večeří ještě něco rozumného udělá.
Když se o hodinu později dostavil do hodovní síně, byla tu už celá rodina i nejbližší přátelé, jen vznešený host chyběl.
„Princ Anthony se omlouvá, ale potřebuje si po cestě odpočinout!" hlásil Sam.
Steve nevěděl, zda být vděčný, že se na to drzé princátko nemusí u večeře dívat, nebo má být uražen takovou nezdvořilostí. Ale stejně Anthonymu u stolu neunikl. Během jídla se nemluvilo o ničem jiném a Petr, který uvítací audienci nebyl přítomen, se dychtivě vyptával.
