Action I. - pod vládou |tmr

Jen zmáčkni spoušť

Cassandra seděla, aniž by si uvědomila, že usnula. Byli stále v Bludišti. Nevěděla, jak dlouho byla venku, ale světlo bylo jasnější; svítí jako velká lampa vysoko nad nimi. Minho se před ní krčil a ona cítila jeho ruku na svém rameni. Usmál se a oči jí přelétly po tváři.

,,Hezký sestřih."

Natáhla se a projela si prsty vlasy, až se zkrátila. Uchopila konečky do ruky, podívala se dolů a zjistila, že její dlouhé vlasy jsou pryč. Zírala vytřeštěnýma zděšenýma očima, když si vzpomněla, co se s nimi stalo. Měla minimálně o pět centimetrů kratší vlasy.

,,Sakra."

Minho se její reakci znovu zasmál, pak jí pomohl vstát a ona kolem nich přejela pohledem.

Útes vypadal jako nekonečný pád do propasti, odkud byli usazeni. Thomas se na to Minha vyptával, jeho obvyklé zvídavé já neporušené hrůzami předchozí noci. Přestože byla tma, rozhodně viděli, jak Grieverové mizeli, když šli přes okraj útesu.

Jeden z chlapců míval teorii, že věci prostě zmizí v propasti, ale Minho to znovu dokázal, že do ní hodil kámen. Kus žuly dál padal, dokud ho neztratili z dohledu.

,,Tak co si myslíš, že se stalo?" zeptal se Thomas.

Minho pokrčil rameny. ,,Možná kouzlo. Příliš mě bolí hlava, než abych na to myslel."

Thomas začal, jako by si právě na něco vzpomněl, a řekl jim, že se musí vrátit pro Albyho. Cassandra a Minho se na něj podívali, jako by se právě zbláznil. Z jejich výrazů se rychle vysvětlil; že Albyho svázal liánami a zvedl ho na zeď.

Cassandra si odfrkla. ,,Co jsi udělal s čím?"

,,V žádném případě není stále naživu, vole..." Minho sklíčeně sklopil zrak.

,,Jak to víš? No tak," naléhal Thomas, když s malým kulháním vyrazil chodbou.

,,Protože to nikdy nikdo nedokázal..." Minho zmlkl, pak vzhlédl a vyměnil si s ní pohled. Viděla, jak se mu v hlavě točí ozubená kola, a ohlédla se s vytřeštěnýma očima na to náhlé zjištění.

Alby byl bodnut jen jednou a nezabil ho Griever. Předpokládejme, že je stále v pořádku, visí na zdi a nic ho nesežralo, když pobíhali po Bludišti. Vlastně mohl být ještě naživu.

Minho vstal a následoval Thomase, vypadal, jako by právě prožil zjevení. Následovala je chodbou a myšlenky se jí honily. Nikdo nikdy nepřežil noc v bludišti, protože Grieverové se k nim vždy dostali jako první. Nevěděli, zda bodnutí skutečně zabilo člověka, nebo je nechalo v agónii, dokud nedostali sérum. Možná to byl jen nějaký oslabující jed.

Zrychlili tempo a s novým elánem zahnuli za každým rohem. Stále to však byla pomalá chůze, protože jejich těla bolela příliš, než aby šli rychleji, než už šli. Thomas pokračoval v kladení otázek a využíval Minhovy upovídanosti, zatímco Cassandra šla za nimi. Nechtěla nic jiného, než jen zalézt do postele a spát celý týden.

Zahnuli za poslední zatáčku, která vedla k Glade, když Thomas zakolísal. Vzhlédla a našla před dveřmi skupinu chlapců, zdálo se, že pro ně zorganizovali pátrací skupinu. Newt byl v čele a už kulhal, jakmile zahlédl jejich utrápené postavy. Oči se jí šťastně rozzářily, když ho viděla, ale chlapec její nadšení neopětoval.

,,Newtone!" pozdravila chlapce radostným paprskem.

,,Co se stalo?" zeptal se skoro vztekle. ,,Jak to, sakra, jste všichni ještě naživu?"

,,Ach, taky tě ráda vidím, Newtone," řekla Cassandra sarkasticky. ,,Ne, neboj se o nás. Grieveři nás málem zabili. Svaly nás bolí jako škraloup a celý den jsme nespaly, ale všichni jsme broskvový."

,,Jo, taky jsi nám chyběl, kamaráde," dodal Minho.

Blondýnka na ně vrhla pohled, který by jim mohl ztuhnout krev v žilách jako skála. Thomas netrpělivě mávl rukou ve vzduchu a vykročil vpřed. ,,Vysvětlíme to později. Musíme dostat Albyho."

Newt při zmínce o jeho starém příteli zbledl. ,,Jak to myslíš? Je naživu?"

,,Jen pojď.."

Pohlédl zpět na Minha a Cassandru se zmateným výrazem. Thomas natáhl krk, aby hledal místo úkrytu, do kterého Albyho navlékl, pak se zastavil a ukázal. Sledovali směr, který ukazoval jeho ukazováček, a sotva viděli, jak z hustého listí, které pokrývalo zeď, vykukoval obličej staršího chlapce. Cassandra by hvízdla, kdyby věděla jak.

,,Je... naživu?" zeptal se Newt zděšeně.

,,Nevím... bylo to, když jsem ho tam nahoře nechal," odpověděl Thomas unaveně a promnul si oko.

,,Když jsi ho opustil..." Newt nevěřícně zavrtěl hlavou. Zjevně měl dost všech absurdit. Všechno, co se kdy stalo od chvíle, kdy dorazila na Glade, bylo prostě absurdní. Newt jim řekl, aby dostali zadky dovnitř, aby je zkontrolovali Med-jacks a připravili vysvětlení, až si všichni odpočinou.

Cassandra neměla chuť protestovat. Byla tak vyčerpaná, že neměla ponětí, jak je ještě schopná stát vzpřímeně, natož pohnout některou ze svých končetin. Thomas vypadal, jako by se chtěl ujistit, že de fakto vůdce opravdu ještě dýchá, ale Minho ho silně popadl a odtáhl zpět do Glade.

,,Potřebujeme spánek. A obvazy. Teď," řekl bez prostoru pro argumenty.

Sotva zaregistrovala pohledy ostatních Gladerů, když procházeli kolem, jako by všichni tři byli živí duchové. Možná byli. Už nevěděla, její mozek konečně vypnul všechny myšlenkové pochody.

Clint je přivítal v Homesteadu a vypadal rozzuřeně. Matně si pamatovala, jak se kolem něj protlačila, když se šíleně hnala přes Glade a do Bludiště. A těsně po zotavení z horečky předchozí noci také. Nepřestal jim přednášet o sebezáchově, ale nikdo z nich ve skutečnosti neposlouchal.

Všechno se začalo rozmazávat. Došlo k velkému sténání, když je Med-jacks látali, nutili je krmit jídlem a vodou a pak je strkali do pokojů, aby si odpočinuli. Sdílela pokoj s Minhem, protože ten poslední byl určen pro Albyho a schoulili se na úzké posteli, než okamžitě upadli do hlubokého spánku.

~

Pistole byla těžká a v jejích drobných dlaních se cítila nepatřičně. Zašmátrala s ní a odemkla pojistku na boku. Ruce se jí třásly, když ji pomalu zvedla před sebe.

,,Pospěš si, Soyun, zastřel ho!"

Její otec držel na zemi dalšího muže. Ruce svíjejícího se muže měl zamčené za zády a hlavu držel v hlíně. Mladší chlapec se posadil na mužovy nohy a usilovně se je snažil udržet.

Nepoznala toho muže, neznala ho. Polovina jeho tváře byla pokryta bolestivými hnisavými vředy, ze kterých po stranách vytékala hustá žlutá tekutina. Muž měl oči podlité krví a divoký vražedným šílenstvím, když skřípal zuby. Srdce jí bolestně bušilo o její malou hruď, jako by bylo na pokraji toho, že se úplně vzdá.

,,Soyun!" zavolal na ni otec, než přemlouvavě ztišil hlas. ,,To je v pořádku, miláčku, to je v pořádku. Zvládneš to. Jen zamiř a zmáčkni spoušť. Přesně tak, jak jsem tě učil."

Pravidlo číslo jedna a jediná věc, která je udržela naživu, bylo plnit příkazy jejího otce. Naučila se, že chvilkové zaváhání je může stát život. Zvedla tedy zbraň a namířila ji na svíjejícího se muže, který sténal jako zraněné zvíře. Její prst se chvěl o spoušť a ozvala se hlasitá rána.

Zpětný ráz ji poslal zpět. Chvíli bylo ticho, pak uslyšela, jak otec zamumlal dobře. Pistole vteřinu řinčela o tvrdou zem, než se znovu zastavila. Mrknutím oka vzhlédla k tomu, co udělala, k životu, který právě vzala, ale tvář toho muže se změnila.

Její otec na ni bez mrknutí zíral, mezi očima měl zející díru.

A vzduchem pronikl výkřik.