Action I. - pod vládou |tmr

Shromáždění

Nechtěla nic víc, než ležet v posteli a už nikdy nevstát. Hlava jí bušila v rytmu bubnů – dokonce si začínala myslet, že slyší bubny. Začínalo to být hlasitější a hlasitější, odráželo se v její hlavě neustálým rytmem, jako by byla živým metronomem. Dveře se otevřely a dovnitř proudili lidé v bílém. Na obličeji měli těžké masky a každý z nich držel v ruce lékařský nástroj. Jeden z nich k ní přistoupil a sehnul se, aby jí položil ruku na rameno.

,,Jsme tady, abychom ti pomohli," řekla osoba a jejich hlas byl přes dýchací přístroj tlumený a zkreslený.

Začala ztěžka dýchat, když očima těkala po místnosti a na lidi bez tváře. Poté byla připoutána k nosítku, její končetiny a krk byly svázány. Obklopili ji. Někdo jí šťouchl do hlavy a cítila, jak jí drásají v mozku. Vydal za ní zklamaný zvuk.

,,Zamořeno. Tady už nemůžeme nic dělat."

Lidé se kolem ní začali pohybovat a tiše balili své vybavení. Napnula se na svá pouta.

,,C-co tím myslíš?" zeptala se a v hlase se jí zmocnil strach.

,,Tady, dívej se."

Někdo před ní zvedl obrazovku a zapnul ji. Hladký černý povrch ožil a objevil se na něm statický obrázek, než mrkl na jiný obrázek. Viděla lidský mozek, stále v lebce, šedou hmotu, která ho obklopovala, a krev kalužící kolem na jeho boku. Ale co bylo ještě evidentnější, byli četní černí červi, kteří se v něm zavrtali a jejich těla se svíjela s groteskní naléhavostí. Zírala v mrazivé hrůze.

,,Vidíš? Zamořený."

Pevně zavřela oči a křičela, bojující proti kovovým poutům, které ji kousaly do kůže. Křičela a křičela, pak křičela hlasitěji. Někdo s ní hrubě třásl, hlas se snažil překřičet ten její, ale neviděla ani neslyšela nic jiného než černé stvoření uvnitř ní.

---------------------------------------------------------

,,OTEVŘI OČI! CASSANDRO, OTEVŘI OČI!"

Hlas volající její jméno cítil jako záchranné lano, pomalu ji táhl zpět do reality a ona roztrhla víčka. Slzy jí rozmazaly zrak a panika ji přiměla udusit se vlastními vzlyky.

Pak se objevila tvář; chlapec se svými svalnatými pažemi pevně ovinutými kolem ní a přitiskl jí ruce k bokům. Zalapala po dechu, vydechla hlubokým roztřeseným nádechem a její mysl se pročistila natolik, aby strávila okolí. Byli v usedlosti. V Glade. Venku se po schodech ozvaly kroky, pak dveřmi vtrhl blonďatý chlapec s vroucí panikou. Klekl si před ní na kolena a vzal její ruku do své.

,,Cass? Řvala jsi strašně moc, co se stalo?" zeptal se jí úzkostlivě.

Byl to Newt. Sevřela jeho teplou ruku a pokusila se na ni soustředit. Byl skutečný – byl z masa a kostí, seděl před ní. Druhý chlapec, který ji držel, se konečně pustil a vstal z postele. Odstoupil a ona viděla, jak si ji Gally ostražitě prohlíží, jako by znovu začal křičet a drápat se do zdí. Otočila se zpátky k Newtovi, jeho hnědé oči se na ni ustaraně podívaly a ona polkla.

,,Jsem v pořádku," vydechla. ,,Byla to... byla to jen noční můra."

,,Vytrhla jsi si kus vlasů, než jsem se k tobě dostal," ukázal Gally.

Rozhlédla se po posteli a našla chomáče vlasů poseté bílými prostěradly. Její ruka se automaticky natáhla a ucítila hlavu, ale nezdálo se, že by tahala příliš. Nebyla tam alespoň plešatá, ale pokožka hlavy ji bolela.

,,O čem byla ta noční můra?" zeptal se Newt.

,,V mé hlavě byli červi... žrali mi mozek."

,,Ach, to je okouzlující obrázek," poznamenal suše ve snaze odlehčit náladu.