Action I. - pod vládou |tmr

Květina

Cassandra byla hrubě probuzená šťouchnutím do boku. Trhla sebou a zamračeně zamrkala. Když se její zrak zaostřil, viděla Minha, jak sedí před ní s paží opřenou o koleno. ušklíbl se.

,,Dobré ráno, Greenbeane."

Otráveně zasténala a zavřela oči, když dál ležela na zemi. Jediné, co chtěla, bylo vrátit se spát, ale Minho nic z toho neměl v plánu. Nakonec se posadila, zívla a setřela si spánky z očí. Newt už šel před nimi na snídani a Gladeři se bouřili všude kolem ní. Minho do ní ještě jednou šťouchl, pak vstal a tleskl rukama.

,,No tak, Greenbeane, ty to zvládneš!"

Nešťastně se na něj zamračila, než se pomalu postavila. Minho ji netrpělivě popadl za paži a vytáhl ji na nohy. ,,Člověče, jsi těžká," škádlil ji.

Cassandra mu odpověděla ubohou pěstí do ramene. Chlapec ji s úsměvem otočil a začal ji vést k usedlosti. Po úklidu si vzali jídlo a připojili se k Newtovi a několika dalším u stolu. Minho byl jediný, kdo nebyl napůl zombie a vzrušeně klábosil o té či oné věci. Opravdu ji zajímalo, kde vzal všechnu svou energii, zatímco měla pocit, jako by se každou chvíli měla postavit rostlině do svých míchaných vajec.

,,Víš," začal. ,,Skoro jsem v pokušení dnes nevyjít do Bludiště jen proto, abych se díval, jak ti Gally šéfuje, Greenbeane."

,,Ne, Minho, osud Glade spočívá na tvých bedrech," odpověděl za ni Newt.

,,Já vím," povzdechl si dramaticky starší chlapec. ,,Je těžké být pořád hrdinou."

Stálo ji to obrovské množství vůle, aby neprotočila oči; Newt však takové výhrady neměl. Po snídani se jejich cesty rozešly a Cassandra se obrnila, než vyhledala Gallyho. Vysoký, mohutný chlapec žvýkal stéblo trávy a opíral se o Zeď, když ho našla. Vyplivl trávu z úst a šel vpřed, přitom ji změřil, než se zastavil přímo před ní se založenýma rukama.

,,Pojďme se podívat, co máš, Greenie."

Ještě jí ani neřekl, aby něco udělala, a už měla chuť to vzdát. Nejprve jí podal malý váček s hřebíky a kladivo. Jejím prvním úkolem bylo pomoci mu prohlédnout usedlost a ona jen zvedla prkna, zatímco on do nich bušil. Poté začala ta nejtěžší část; chystali se postavit věž.

Gally ji přiměl pobíhat po celém Glade a sbírat kusy dřeva, kovu, kousků věcí, v podstatě čehokoli, co by se dalo použít. Byl to nejhorší úkolář, jakého si kdo mohl přát. Když ji přistihl, jak dýchá, štěkal na ni a nutil ji nosit další věci. Udělal z ní také nosiče vody pro tento den. Celou dobu se Gally jen opíral o strom nebo něco podobného a pozoroval ji jako jestřáb.

Byla jen palec od toho, aby ho udusila veškerou energií, která jí zbyla. Ani ostatní stavitelé jí moc nepomohli, když si vzali vodítko od svého Strážce a naskládali jí do náruče hromady dřeva. A protože byla ze všech nejlehčí, připoutali ji postrojem a vytáhli ji na vrchol stromu, proti kterému stavěli svou věž, aby zajistili žebříky.

Cassandra to však musela přiznat; ve své práci byli opravdu dobří, protože na konci dne byli téměř z poloviny hotoví. Naštěstí si vzpomněli, že ji mají vrátit na zem, kde se okamžitě zhroutila na zem. Gally k ní přišel a lhostejně se na ni podíval.

,,No, nebyla jsi úplně k ničemu," řekl jakoby dodatečně.

,,Kdybych nebyla tak vyčerpaná, tak bych ti dala pěstí," odpověděla bez dechu. ,,Ty shanku."

,,Ha!" smál se. ,,To bych rád viděl, Greenie."

Pak odešel. Newt přišel o chvíli později a pohladil ji po tváři, ani se neobtěžoval skrývat své pobavení. Jeho oči s tím tančily.