Action I. - pod vládou |tmr

Měla neodvolatelnou pravdu

Celý den strávila výrobou pastí z lahví a malých krabiček, které položila za rohy usedlosti; místa, kde viděla náznaky stříbrné a červené. Po prvních pár dnech ničeho si pomyslela, že možná její pasti prostě nejsou dost dobré. Gally se o její zlodějině dozvěděl a trochu se kvůli tomu naštval, ale pak jí pomohl revidovat pasti.

Teprve po týdnu si konečně vzpomněla na strom čepel brouka v Mrtvých hlavách. Řekla o tom Gallymu a on jí pomohl zakamuflovat několik dalších pastí, které v lese nastražila. Hned další den dokulhala doprostřed Glade se svou vlastní broučí čepelí uvězněnou ve skleněné nádobě nad hlavou a vzrušeně křičela. Několik Gladerů k ní přiběhlo, aby se podívali.

,,Ach, můj bože, to je hnus!" Winston vykřikl.

,,Co to sakra je?!" Adam na to zíral s odporem.

,,Kluci, je to jen broučí čepel," odsekla.

Nyní, když se podívali blíže, čepele brouků připomínaly spíše stonožky s válcovitými těly a četnými tenkými vyčnívajícími nohami. Kovově stříbrný hmyz neustále pobíhal v kruzích a narážel hlavou do stěn nádoby ve snaze se osvobodit. Jeho malé červené světýlko se při tom rozzlobeně míhalo kolem. Nejpodivuhodnější na něm byla stříkance zeleně přes jeho přední část. Šest písmen, která hláskovala jediné slovo: WICKED. Ukázala ji Newtovi, který si ji zvědavě prohlížel.

,,Myslíš, že toho bubáka někdo ovládá?" zeptal se.

Pokrčila rameny. ,,Koukneme se."

,,Opravdu by ses jich neměla dotýkat," podíval se na ni, ale v jeho očích viděla vzrušený záblesk. ,,Mohli by být jedovaté, jak víme."

,,Myslím, že jsou na baterie," zkřížila ruce. ,,Znáš toho velkého brouka vzadu za Mrtvými hlavami? Myslím, že se tam chodí nabíjet nebo co. Shromažďují se tam tak jednou za týden. Vsadím se, že když ho tady necháme dost dlouho, ztratí veškerou šťávu." "

,,Mohla bys mít pravdu" mnul si bradu. ,,Ale já nevím... co když se rozzlobí , že se motáme s jejich věcmi?"

,,Jedna chybějící malá chyba fotoaparátu nikomu neublíží," zvedla sklenici a podívala se na strašidelného malého mechanického tvora. ,,Hele, když to zmrazíme, myslíš, že bychom to dokázali rozbít?"

,,Zmrazit to?" Newt na ni zvedl obočí. ,,Nevím. Mohla bys to zkusit?"

,,Dobře," usmála se a zamířila do kuchyně.

,,A...?" Newt ji následoval. ,,Jak to chceš otevřít?"

,,Ehm... s kladivem?" zeptala se.

,,To je dobrej nápad."

,,Mimochodem, viděl jsi její břicho?"

,,Jo, WCKD," řekl a pak se odmlčel. ,,Tu noc, kdy ses zbláznila..."

Zastavila se, aby se na něj podívala. Srdce jí bušilo, kdykoli to někdo řekl, jako by přivolávali démona, aby se jí znovu zmocnil. I když věděla, že to rozhodně nebyl žádný démon nebo nadpřirozený jev. Newt se na ni dál zkoumavě díval.

,,Říkala jsi to několikrát," pokračoval. ,,WICKED je dobrý. Pamatuji si tu část jasně."

,,Možná je to znamení," pokrčila rameny a strčila sklenici do mrazáku a schovala ji za maso na dně. Jen doufala, že to nikdo z kuchařů nenajde a vyděsí se. Šance byla, že to bude Ed, zvláště s jeho štěstím.

,,Máš tušení, co by to mohlo znamenat?" zeptal se Newt a neobtěžoval se skrývat rozhořčení ze svého tónu.

Chvíli o tom přemýšlela, než její mysl zabloudila k Minhovi. Obloha venku se začala stmívat a ona usoudila, že už je skoro čas, aby se Běžci vrátili. S Minhem nemluvila celé týdny a zachytila ho jen letmým pohledem z okna, jediná komunikace, kterou měli, byla přes Leeho.