Action I. - pod vládou |tmr

Byla jsi chyba

Cassandra udělala velkou cestu nejprve do koupelny a dala si relaxační teplou sprchu. Škvírou horního okna se linula vůně prskající slaniny, až se jí sbíhaly sliny. Když vešla do kuchyně, uviděla Newta a Minha, jak sedí u stolu s Albym. Vzhlédli ve stejnou chvíli, když vstoupila, a měla pocit, že o ní mluvili těsně předtím. Posadila se a Alby okamžitě beze slova odešel, takže zmateně zvedla hlavu.

,,Vyhýbá se mi Alby?" zeptala se dalších dvou.

,,Naahh," odpověděli oba a synchronizovaně zavrtěli hlavami.

Díky tomu byla ještě podezřívavější a přinutila vzpomenout si na první den, kdy ji vytáhli z krabice. Nemluvila s Albym od doby, kdy ji přivedl do Krvavého domu, takže nevěděla, jaký s ní má problém. Newt se podíval jejím směrem a okamžitě si všiml květiny; zapletla si vlasy do copu a zastrčila ji do čelenky.

,,Odkud to máš?" zeptal se.

,,Ode mě," řekl Minho samolibě. Newt na něj zvedl obočí a on pokrčil rameny. ,,Našel jsem to v bludišti."

Frypan oznámil, že je nyní podávána snídaně, a spěchali si každý pro talíř. Cassandra si začala všímat rutiny. Posnídali spolu, pak Minho vyběhl do Bludiště a Newt šel pracovat do zahrad.

Toho dne se k němu připojila, protože byla řada na ní, aby pracovala s motyčkami. Jejich Strážce byl obrovský chlapík jménem Zart, s protáhlým obličejem a svěšenýma očima, díky nimž vypadal po celou dobu bezmocně znuděný. Chlapec byl tichý s zadumaným chováním, díky kterému se zdál být nepřístupný, ale ona poznala, že má mírnou stránku, jak zachází s rostlinami. Naučil ji základy; plení, setí a zalévání. O tom to bylo. Poté se okamžitě pustila do práce na sazenice rajčat.

Newt se u ní zastavil na oběd a přinesl jí talíř s horou sendvičů balancujících na něm. Pracoval na druhé straně zahrad a pomáhal tam obdělávat zemi pro novou úrodu.

,,Takže jaké to bylo být prvním, kdo byl poslán na Glade?" zeptala se.

,,Bylo nás třicet," řekl jí. ,,Já, Alby, Minho, ostatní strážci, Nick-"

,,Nick?" ona začala. ,,Vůbec jsem ho v Glade neviděla."

,,Nick je... zvláštní člověk," řekl opatrně. ,,Ale má na svých bedrech dobrou hlavu. Mnoho z nás mu vděčí za své životy a on je jediný člověk na tomhle zatraceném místě, který se může rozhodnout a my všichni s tím budeme souhlasit."

,,Takže on - co? Skutečný vůdce tady?" zeptala se.

Newt pokrčil rameny. ,,Něco takového. Vždycky ví, co je nejlepší."

Trochu ji to zaujalo, ale rozhodla se, že to v tuto chvíli není tak důležité. Květina od Minho už začala vadnout a bezvládně jí visela ve vlasech. Vytrhla ho a se zamyšleným výrazem přejela po nyní matných okvětních lístcích.

,,Můžeme vkládat požadavky do schránky, ne?" zeptala se.

,,Jo, co potřebuješ?"

,,No, protože teď budu bydlet tady, mohla bych toho využít na maximum," podívala se na něj širokým paprskem. ,,Myslela jsem, že by to místo mohlo udělat trochu rozveselení."

Zasmál se. ,,Jsi jako v té pohádce," řekl jí. ,,Ten s princeznou a skupinou malých mužů."

Matně si pamatovala, jak takový příběh poslouchala, když byla dítě, ale teď to bylo mimo její mysl. Dojedli, co jim zbylo z oběda, a vrátili se do polí.

Zart přišel, aby jí pomohl zalít trávu, ale stále to bylo nesnesitelně nudné, i když s ní mluvil, a začala se těšit na konec dne. Cassandra odkládala všechny zemědělské nástroje do malé kůlny v zadní části zahrady, když jí někdo poklepal na rameno. Otočila se, jen aby ji chytili do napůl objetí, napůl hlavy. Poznala ho podle jeho vůně ještě předtím, než vůbec otevřel ústa, aby promluvil.