Action I. - pod vládou |tmr

Je to manipulace?

Cassandra zírala na chlapce, který měl tu slušnost, aby si ostýchavě promnul hlavu. Ze všech lidí na jejím seznamu, kteří už se nikdy nechtěli vidět, byl tento chlápek někde blízko vrcholu spolu s Albym. O to pohodlnější, že oni dva byli nejlepší kamarádi. Strčila si jazyk do tváře a dala svůj nejlepší dojem nesouhlasu.

,,Promiň..." řekl tím svým líným tahem. ,,Ale Minho je momentálně trochu... svázaný."

,,Doufám, že to nemyslíš doslovně," odsekla, ale do jejích slov pronikla starost.

Než za sebou zavřel dveře s malým lusknutím, usmál se. Nick si znovu upravil své tlusté brýle s černým rámem a pohlédl na její nohu; není pochyb o tom, že každý Glader už o té zprávě slyšel.

,,Clint říkal, že sis dost poranila kotník," ukázal.

,,Jo, příští týden budu skoro upoutaná na lůžko."

Ostražitě ho sledovala, když přešel místnost a našel židli. Otočil ji a obkročmo se na ni posadil s obličejem položeným na pažích. Byl to nejpomalejší člověk, kterého kdy viděla, jako všechno, co dělal, vyžadovalo tolik úsilí a každý jeho pohyb počítal s nejrychlejší cestou k pohodlí. Mohla by si k němu vybudovat vztah, jen kdyby se jí někdy podařilo dostat z hlavy představu, jak se dusí.

,,Minho slíbil, že mi dá večeři," zklamaně popotáhla.

,,Ach, sakra... věděl jsem, že jsem na něco zapomněl," zavrtěl hlavou zděšeně sám nad sebou. ,,Promiň. Hned pro to jdu."

Vstal a šel ke dveřím. Cassandra začala mírně překvapeně.

,,H-hej, počkej!" zavolala, ale on ji ignoroval a odešel z místnosti.

Slyšela vrzání podlahových prken pod jeho kroky, když zamířil zpátky do kuchyně. Cassandra si povzdechla a během čekání se usadila zpět do pohodlnější polohy. Ne více než o pět minut později ho slyšela, jak se vrací po schodech. Měl tác kuřecích řízků dušených v omáčce, sklenici vody a jablko. Posadila se trochu rovněji, když jí položil tác na klín, a neztrácela čas stát na obřadu, aby se zahrabala do její večeře, jakmile odstoupil.

Nick se posadil zpět na židli a znovu si opřel hlavu o ruku. Cassandra se o něj už nestarala. Měla hlad a nechtěla myslet na to, co mohli s Minhem udělat. Nebo proč jí večeři přinesl Nick místo Newta, pokud byl Minho opravdu někde zaneprázdněn.

Soustředila se na jídlo a snažila se žvýkat tak pomalu, jak jen mohla. Zdálo se, že chlapec čekal, až bude hotová, než promluví. Někdy ji sakra znervózňoval a ona opravdu chtěla rozbít i jeho brýle, světlo se od toho neustále odráželo do jejích očí.

Nakonec z podnosu vyleštila i poslední zbytky jídla. Upustila vidličku a nůž s těžkým povzdechem nevyhnutelnosti, pak klesla o něco níže v posteli, než se podívala na staršího chlapce, který seděl vedle ní. Přimhouřila oči přes odraz a viděla, že má zavřené oči. Vypadal, jako by usnul.

,,Hej," zavolala nahlas a v nitru se rozhořela jiskra mrzutosti.

Nick začal a otevřel oči, aby se na ni podíval. Cassandra nevěřícně zavrtěla hlavou, ve skutečnosti usnul. Sledovala, jak si sundal brýle a třel si kořen nosu přímo mezi očima. Znovu si je nasadil a široce zívl a natáhl ruce nad hlavu.

,,Ahoj," věnoval jí další rozpačitý úsměv.

Unaveně si povzdechla a založila si ruce. Nick se pak posunul na sedadle, aby se usadil. Zdá se, že cokoli měl říct, bylo to důležité.

,,Dobře, takže..." začal. ,,Myslím, že je čas, abychom k tobě začali být upřímní."

Cassandra se zamračila a otočila se, aby na něj křivě pohlédla. ,,Ty jsi mi lhal?!"

,,Ne," řekl rychle. ,,No, neříkali jsme ti přesně všechno. Zkrátka jsem měl teorii a chtěl jsem ji vyzkoušet, tak jsme z tebe udělali běžce. Neviděl jsem smysl čekat. Od té doby, co jsem byl bodnut, cítil jsem to podivné magnetické tahání, kdykoli jdu do bludiště. Cítíš to taky?"

Zděšeně na něj hleděla, zatímco si našla chvilku, aby přemýšlela o tom, co řekl. Takže to byl důvod jejich unáhleného rozhodnutí udělat z ní běžce. Měla pocit, jako by se za jejími zády mezi vůdci Glade odehrávalo mnoho věcí, a cítila se tím trochu odstavena. Proč by jí nemohli věřit, že jí tyhle věci řeknou na prvním místě? Nebylo to, jako by se chystala na zabíjení nebo tak něco.

,,To jsem cítila jen jednou," přiznala nakonec. ,,Když jsem šla k útesu. Cítila jsem se, jako by mě táhli dovnitř, ale trvalo to jen pár sekund."

,,Jo, jsi jiná než my ostatní," přikývl. ,,Nevím jak, ale jsi. Od té doby, co jsi byla v Bludišti, sis nic nepamatovala, že?"

Cassandra se zamračila při pomyšlení na nějaký druh vnější síly, která se jí pletla do hlavy v bludišti. Včera v noci to bylo poprvé za několik týdnů, co si na něco vzpomněla, a bylo to poté, co si vzala den volna od Běhu. Doufala, že to byla jen šťastná náhoda, Nickova teorie se jí nijak zvlášť nelíbila.

,,Co to se mnou je?" zeptala se tiše.

,,Víš," řekl jí Nick. ,,Pravděpodobně to moc dlouho nevydržím. Pokaždé, když zavřu oči, mám noční děsy. Děsivé věci, které nechci říkat nahlas. Brzy se možná začnu pokoušet útočit na lidi. začnou halucinace."

,,Jak to víš?" svraštila obočí.

,,Stalo se to všem ostatním," podíval se na podlahu. ,,Jako ano, dostaneme Sérum a zbaví nás jakéhokoli jedu, kterým nás bodli. Ale jakmile se to stane, není cesty zpět. Je to pomalá spirála do šílenství. Nikdo to nepřežil."

Pocítila k tomu chlapovi náhlé bodnutí soucitu. Sám viděl, co proměna udělala s lidmi, sledoval, jak jeho přátelé před ním umírají, a teď si tím sám prošel. Vypadalo to, jako by byl téměř smířený se svým osudem, protože věděl, že nevyhnutelné se s největší pravděpodobností stane, přesto se ze všech sil snažil pomoci. K vyřešení hádanky. Úniku.

Cassandra otočila hlavu a odvrátila zrak od něj, chtěla říct něco uklidňujícího, ale věděla, že by to nemělo smysl. Nick pokrčil rameny a vstal, pak se odmlčel, jako by si právě na něco vzpomněl. Chvíli mu trvalo, než pečlivě volil slova.

,,Další věc..." řekl pomalu. ,,Ty a Minho..."

,,Minho a já...?" přimhouřila na něj oči.

,,To může znít trochu strašidelně," ušklíbl se. ,,Ale pozoroval jsem vás oba. A... no, řekněme, že se nechová stejně, když je kolem tebe."

Zavrtěla hlavou a pokrčila rameny v projevu zmatenosti, pak zírala zpět, zatímco čekala na propracovanější vysvětlení.

,,Tak?" zeptala se netrpělivě, když nepokračoval.

,,Takže... oddělujeme vás dva," řekl. ,,Připoutal se k tobě příliš rychle, nevypadá to nijak zvlášť... zdravě."

,,Zdravě?" zopakovala se zvednutým obočím. ,,Ukážu ti, co je opravdu zdravé."

Zakroutil hlavou. ,,Viděl jsem ho během prvního týdne, kdy jsi přijela. Přeskočil Map Room, aby tě hledal, a dokonce neváhal, když jsem tě požádal, abych tě udělal Běžcem. Ještě nikdy nikoho neudělal běžcem tak rychle. Aniž by to bylo řádně prokázáno."

Vždycky si myslela – předpokládala –, že Minho cítil tu jiskru důvěrnosti jako ona, když se poprvé setkali v Glade. Ale řekl jí, že se necítí stejně, ale teď jí Nick řekl úplný opak. Zdálo se, že si ji Minho na nějaké podvědomé úrovni pamatoval.

,,Tak co říkáš?" zeptala se ho otupěle. ,,Každý ví, že Minho je nějak spojen s mou minulostí."

,,Jo," řekl. ,,Ale co když ve skutečnosti není? Co když... je to jen manipulace?"

Jeho slova byla jako facka do její tváře a pálilo to způsobem, který nedokázala popsat. Podívala se na své ruce a přemýšlela, jestli může mít pravdu, že její vzpomínky jsou jen lži. Nemohou být, jak by věci, které cítila, mohly být výmysly?

Nick se omluvil a popřál jí dobrou noc, než se rychle stáhl z místnosti. Dveře se za ním s dvojitým cvaknutím zavřely a ona si začala uvědomovat, že tu zatracenou věc zamkl. Byla tam uvězněná jako nějaký invalidní vězeň.

Frustrovaně zasténala, opřela se a párkrát udeřila hlavou o zeď.