Action I. - pod vládou |tmr

Zítra tě začne trénovat

,,Myslela jsem si, že jsem blázen," řekla suše.

Nick zůstal bez obav. Posunul se na sedadle a zvedl ruku na židli, aby si na ní mohl položit obličej. ,,Všichni jsme tady tak trochu blázni," řekl a na rtech mu pohrával úsměv. ,,Ale nech mě to vysvětlit."

,,Prosím."

,,Viděl jsem tě," řekl jí. ,,Během proměny. A pár dalších se Stvořiteli. Mám teď tvoji pozornost?"

Ignorovala jeho úder a čekala, až bude pokračovat. Cucal si zuby a vypadal, jako by se snažil slova pečlivě formulovat.

,,Vím, že za tvým šílenstvím je důvod," naklonil se dopředu a jeho oči na ni hleděly jako sova. ,,A vím, že věci budou ještě šílenější. Zatím ne. Ale až se stane to pravé šílenství, pak budeme vědět, že je čas na Konec."

Nechápavě na něj zírala; nedávalo jí to absolutně žádný smysl a jen ji bolela hlava ještě víc, než už bolela. Cassandra zavřela oči, podrážděně si promnula svraštěné obočí a unaveně se nadechla.

,,Díky, to je velmi užitečné," povzdechla si.

Znovu pokrčil kostnatými rameny; vypadalo to jako jeho chronický zvyk.

,,Jen říkám, kámo, máš důvod se chovat jako blázen," ukázal. ,,Můžeš se zkusit zbláznit tím , že na to přijdeš, ale to se nikdy nedozvíme, dokud se z tohohle místa nedostaneme. Nebo pošlou ostatní u-"

Ruce mu náhle vyletěly až do krku. Cassandra sebou překvapeně trhla dozadu tak silně, že se s hlasitým prasknutím udeřila zátylkem o zeď. Vykřikla bolestí a držela poraněné místo, když se dveře při jejich vřavě okamžitě rozlétly. Minho a Newt se hnali k druhému chlapci a zápasili s ním, podařilo se jim vypáčit mu ruce z krku, ale jeho tělo se dál prudce svíjelo.

,,Věděl jsem, že se to sakra stane!" vykřikl Newt.

,,Ty a já, oba!" Minho zabručel.

Nickova noha vykopla židli dopředu a kus nábytku narazil na Cassandřinu holeň. Tentokrát prudce zaklela a sehnula se, aby si otřela zraněnou nohu. Místností se ozývaly hlasité rány, když Nick zuřivě kopal do dřevěné podlahy. Bylo to, jako by se z něj stala šílená bestie, která nemá kontrolu nad vlastním tělem.

,,Cass, až můžeš, zkus ho chytit za zkrvavené nohy," řekl jí Newt hlasem napjatým námahou.

Když uviděla příležitost, pevně zatla zuby a celou svou vahou se vrhla na chlapcovy dolní končetiny. Trvalo veškerou její energii, aby je udržela na místě; byl mnohem silnější, než vypadal. Po dlouhé chvíli dusivých zvuků, když Minho nacpal Nickovi část přikrývky do úst, aby mu zabránil kousnout si jazyk, konečně přestal křečovitě. Oba chlapci ho pomalu spustili na podlahu a Cassandra mu pustila nohy.

Nickova hruď se zvedala nahoru a dolů s namáhavým dechem, když skřípal. ,,Díky... kámo..."

,,Ty zatracený shante," kypěl Minho. ,,Pokaždé, když se šoupneš..."

,,Cassandra..." řekl Nick skrz nádechy. ,,Ne... neposlouchejte... je..."

Pak omdlel a Minho vydal znechucený zvuk.

,,Pojď," vzal Cassandru za paži a pomohl jí vstát. ,,Pojďme odsud."

,,Ehm... co s ním?" ukázala na Nicka.

,,Prostě ho nech. Koho to zajímá?"

Newt souhlasně pokrčil rameny a otočil se ke dveřím. Vyšli z místnosti a vyšli z usedlosti. Tráva byla ještě mokrá od včerejšího nočního deště a obloha byla tmavě fialová. Došli do prázdné části zahrad a posadili se na provizorní lavičku složenou z dlouhého kusu dřeva ležícího mezi dvěma pařezy. Cassandra se posadila na okraj, stejně jako ostatní dva, a chvíli bylo trapné ticho, když se snažili přijít na to, co říct.