Magický podpis

26. U Minervy na koberečku

V pátek po své dopolední hodině Přeměňování zaslechla Hermiona rozhovor několika nebelvírských šesťáků.

„Odpoledne máme zase toho smrtijedského bastarda," postěžoval si tmavovlasý mladík.

„Jo to bude zase..."

„Nebelvír přichází o dvacet bodů, pane Corsteine," pronesla Hermiona nesmlouvavě. „A tohle označení nechci od nikoho už nikdy slyšet v souvislosti s nikým z profesorského sboru!"

Tím považovala situaci za uzavřenou. Otočila se na podpatku, aby se vrátila zpět do své třídy, ale hlas za jejími zády ji zarazil.

„To už se Snapem zase spíte, že ho tak bráníte, profesorko?"

Hermiona nevěřícně vykulila oči. Bylo jedno jak ho tahle věta vůbec napadla - jestli mohl slyšet Ronalda na tribuně nebo zda patřil k lidem, kteří měli na Snapea, a magický podpis, který na ni v jejím sedmém ročníku umístil, zcela jasný názor a netajili se jím. Koneckonců Corstein byl tehdy ve třetím ročníku. Mohl o něm docela dobře vědět. Podstatné však bylo, že něco takového by si dovolit neměl. Opravdu se jen nepřeslechla? Podle ticha, které zavládlo za ní, usoudila, že ne. Pomalu se otočila a pohlédla na Jonathana Corsteina, který na ni drze zíral a čekal na její reakci.

„Srážím Nebelvíru sto bodů za vaše nepřístojné chování, pane Corsteine," pronesla chladně a klidně. „Na víkendový výlet do Prasinek zapomeňte a hlaste se v mém kabinetu zítra přesně v deset hodin dopoledne."

Musela si nejprve promyslet, co s takovým chováním udělá. Školní trest? Na jak dlouho? Jak tvrdý? Nebo dokonce nechat vyloučit? Za dobu, co Bradavice navštěvovala, nikoho nevyloučili! Dokonce ani Harryho nebo Ronalda, kteří si o to nejednou koledovali! Potřebovala by nějaký seznam trestů za jednotlivé prohřešky nebo tak něco.

Náhle si vzpomněla, že v šestém ročníku dostal Harry od Snapea za trest něco podobného setřídit. To by jí mohlo pomoct! Odpoledne nemá výuku. Měla tedy nějakých dvacet hodin, aby něco našla nebo alespoň vymyslela.

Okamžitě se vypravila do sklepení.

Zaklepala na profesorův kabinet.

„Vstupte!" ozvalo se zevnitř nevlídně.

„Profesore," vpadla dovnitř Hermiona, příliš se nezajímala o Snapeův překvapený výraz a hned spustila, „vzpomínáte, když jste dal Harrymu v šestém ročníku trest..."

„Nechcete po mně, abych si pamatoval, komu jsem dal kdy školní trest, že ne, slečno Grangerová," ujišťoval se Snape. „Právě Potter jich dostal tolik, ž..."

„O to jde, profesore," přerušila tentokrát Hermiona jeho. „Dostal od vás za trest dát do pořádku archiv se všemi tresty, které kdy byly uděleny. Chtěla bych se na ten archiv podívat."

„Proč?" zeptal se okamžitě Snape a podezíravě zúžil oči. Dokonce se na ni zapomněl i zlobit, že ho tak drze přerušila v půlce slova.

„Prostě si ho potřebuji projít, máte ho?" přešlápla ředitelka Nebelvíru netrpělivě na místě.

„Nejdříve se pojďme naobědvat a pak mi vysvětlíte, proč máte tak nutkavou potřebu přehrabovat se starými zaprášenými spisy," navrhl Snape a nečekal jinou než kladnou odpověď. Proto také vykročil ke dveřím.

„Ne!" ozvala se Hermiona. „Jsou tady nebo ne? Musím začít hned!"

„Tak už DOST!" zahřímal Snape. „Grangerová sednout!" chytil ji za nadloktí a smýkl jí na židli před svým stolem. Posadil se na své místo, opřel se lokty o desku stolu a konečky prstů spojil ve vzduchu.