Magický podpis

24. Prasinky

„Ani nevíš, jak rád bych si to s tebou vyměnil," postěžoval si Neville Hermioně, když společně scházeli do Vstupní síně, kde se měli setkat se svými doprovody.

„Já... já ani nevím. Nejraději bych nešla nikam," zavrčela Hermiona nerudně. „Mezi lidmi se moc necítím."

Oba muži už na ně čekali. Profesor Todorov vypadal velmi natěšeně, což Hermionu mírně znepokojovalo. Naproti tomu Snape se znuděně díval na hodiny a vražedným pohledem vyprovázel studenty ven do chladného podzimního dne. Neville vedle ní tiše zakňučel.

„Neville, nech toho!" sykla na něj. „Snape tě nebude nikdy respektovat, pokud se budeš chovat takhle."

„Když jsem mu přinesl ty přísady, řekl, že jsou v docela dobrém stavu. Že to ani nečekal. A dokonce mi poděkoval!" vzpomněl si Neville a v hlase mu zazněla naděje.

„No tak vidíš!" pokusila se ho povzbudit Hermiona.

„Ale teď vypadá dost naštvaně," nadšení zmizelo. „Třeba to přežiju ve zdraví," řekl nakonec. Byli už téměř u paty schodiště.

„Slečno Grangerová!" usmál se na ni zářivě Boris a vycenil tak lehce nažloutlé zuby.

„Profesore Todorove," nasadila Hermiona zdvořilý úsměv a potlačila tak znechucení ze svého společníka. Na Snapea se přitom ani nepodívala. Stále se na něj zlobila za jeho poznámku o podpisu. „Tak pojďme, profesore. Je toho tolik, co musíme stihnout!"

Snape si znechuceně odfrkl. „Jdeme," zavelel směrem k Nevillovi. „Nejdříve je nutné u všech studentů prověřit, zda mají platné potvrzení k návštěvám Prasinek. O to se stará školník Filch. A pak je nutné dohlížet na studenty – aby nepili alkohol a neprováděli hlouposti."

Snape zvolil svůj obvyklý rychlý krok, takže Neville měl co dělat, aby mu stačil. Brzy byli u bradavické brány. Zastavili, aby tu počkali na poslední opozdilce, kteří ještě chtěli jít do Prasinek.

„Nemyslím si, že je nutné, abychom po celou dobu chodili společně, co myslíte, profesore?" shlédl k Nevillovi Snape. Ačkoli Neville poměrně vyrostl, stále byl o několik centimetrů menší.

„To musíte vědět vy, profesore," opáčil Neville a snažil se, aby se mu hlas netřásl.

Snape se obdivně ušklíbl. Očekával spíše obvyklé podřízené „Ano, pane." Mladík ho nepřestával překvapovat.

„Víte co? Sejdeme se v jednu hodinu U Tří košťat a probereme mou další objednávku na přísady do lektvarů."

„Jistě," kývl Neville. Už teď se jedné hodiny děsil. Snape se k němu začínal chovat... jinak. Už ne jako k nemehlu, kterým vždy býval – alespoň co se lektvarů týkalo, ale jako k opravdovému kolegovi. Což bylo sice dobře, ale zároveň ho to mátlo.

Snape tedy zmizel v jedné z uliček a Neville rázem osaměl. Kam půjde na ty necelé tři hodiny?

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Hermiona se rozhodla vzít Borise nejdříve do Medového ráje, pak k Taškáři, kde byl uchvácen z mnoha nesmyslných blbůstek. Nakonec ho vzala procházkou k Chroptící chýši. Tady zůstala stát. Jen se opírala o zábradlí a nechala se pohltit vzpomínkami. Ve třetím ročníku tu byla poprvé, když je tam vlákal Sirius. Ve své psí podobě tam odtáhl Ronalda za kotník.. A profesor Snape je přišel zachránit. Podruhé tu ona zachránila jeho...

„Slečno, jste v pořádku?" zeptal se jí starostlivě profesor.

„Ehm... Ano," přikývla. Nejspíš na ni mluvil a ona ho vůbec nevnímala.