14. O krůček blíže

272 22 6
                                    

Večer, během vánočních prázdnin, navštívil Snape opět svou ředitelskou pracovnu, které se dosud tak úspěšně vyhýbal. Neměl náladu na otázky jistého muže, který na něj vytrvale civěl z portrétu a stále dokola zpochybňoval jeho rozhodnutí. Především ohledně jiné jisté studentky Nebelvíru.

Dnes už to však bylo nevyhnutelné. Čekala na něj spousta korespondence. Některá dokonce i z Ministerstva.

Usedl ke stolu a znechuceně si prohlédl chaotickou hromadu pergamenů před sebou.

Rozhodl se nejdříve zkontrolovat kouzelnou minci – stalo se to jeho rutinou, kdykoli se posadil. Otevřel šuplík a vytáhl minci. Překvapeně sykl a upustil ji na desku stolu. Téměř už nečekal, že se to stane. Byla rozžhavená doruda!

Okamžitě vstal a krbem se přesunul do svého obýváku. Hermiona právě polo-seděla v křesle, nohy přehozené přes opěrku na ruku. Četla si.

Překvapeně k řediteli vzhlédla. Zjevil se přímo nad ní.

„Zvedněte se a pojďte!" vyzval ji naléhavě. „Hned!"

Hermiona se probrala ze zírání a nemotorně se vyškrábala z křesla na nohy. Snape netrpělivě vhodil do krbu letax a ohlásil: „Ředitelna!"

Dívka vstoupila do krbu a vzápětí z něj vystoupila v temné pracovně ředitele.

Snape se objevil jen okamžik po ní. Prošel kolem ní ke stolu, cestou ukázal na křeslo před ním a posadil se na své místo.

„Co se děje, pane řediteli?" vyzvídala Hermiona zmateně a posadila se do křesla naproti Snapeovi.

Mlčky pohlédl na minci před sebou. Dívka sledovala jeho pohled a nakonec vykulila oči. Opět mu pohlédla do černých očí.

„To je vaše práce, Grangerová," zavrčel jen.

„Půjčíte mi pergamen a brk, pane? Bude to jednodušší," požádala ho Hermiona. Snape jí vyhověl a dívka uchopila minci, jako by se ji snažila rozlomit nebo ohnout. Galeon se rozvibroval a Nebelvírka začala pečlivě zaznamenávat – někdy rovnou písmenko, jindy si nebyla jistá a napsala jen tečky nebo čárky. Vzkaz byl delší než ten poslední. Nakonec si celý vzkaz přečetla a zamračila se.

Snape ji po celou dobu pozorně sledoval. I jemu se teď na čele objevila hluboká vráska mezi obočím.

„No?!" jeho trpělivost byla u konce.

„Nedaří se jim to, co mají udělat," zamumlala dívka a pergamen nechala vzplanout, aby zničila důkazy o přijaté zprávě. Viditelně byla ztracená v myšlenkách. Snapeovi tohle vysvětlení příliš nepomohlo.

„A co vy s tím?"

Hermiona si povzdychla a bezradně rozhodila rukama.

„Nedaří se nám to zničit. Pomoc. Víš, kde jsme," drmolila si Hermiona tiše pro sebe. „Jenže jak to zničit."

Snape ji ještě chvilku zamračeně sledoval. „Zničit co?" zeptal se naoko lhostejně.

Hermiona po něm nedůvěřivě střelila pohledem. Může mu věřit?

„Něco co bylo poznamenáno černou magií," řekla nakonec neurčitě.

„Opět černou magií, samozřejmě," odpověděl ředitel suše. To jí nepomohlo. Nic z černé magie jistě Harry ani Ron zkoušet nebudou. „Nebo něčím, co je horší. Něčím, co také zabíjí," doplnil.

Hermiona přikývla, aby mu dala najevo, že ho vnímá. Stále však byla ztracená ve svých myšlenkách. Čím Brumbál zničil prsten Voldemortova otce? Raddlův deník zničil Harry baziliščím zubem. Jeho jed by stačil. Náhle si zpomněla!

Magický podpisWhere stories live. Discover now