Magický podpis

18. Jen lidé...

Procházel se šerým bytem. Opět zatáhl žaluzie - nechtěl, aby ho tu někdo zvenku viděl. Udivilo ho, že se její bezpečnostní opatření vůbec nezpřísnila. Dokonce tu ani nehlídkovali žádní bystrozorové. Že by se o jeho návštěvě nezmínila ani Potterovi?

Vypadalo to tu stejně, jako když tu byl před pár týdny. Jen na jídelním stole se objevil papír, na který napsala:

V případě, že byste se tu rozhodl znovu objevit, buďte tak laskav a nehýbejte s mými knihami a nedotýkejte se žádných mých osobních věcí!!!

Snape se nad její prozíravostí ušklíbl. Ona opravdu věřila, že se opět objeví. Přejel pohledem knihy na stole. Stále ty samé o léčení všeho možného. Především pomocí lektvarů. Pak se otočil a zamířil k ledničce, o které se lístek nijak nezmiňoval.

Skoro si ani nevzpomínal, kdy naposledy jedl nějaké normální jídlo. Nakoukl dovnitř a našel na talíři porci rýže s plátkem masa a fazolkami.

Bylo mu jedno, že je to studené. Rychle našel v šuplíku příbor a hladově se pustil do jídla. Ignoroval zrzavou bestii, která se usadila na lince a rozrušeně mrskala ocasem ze strany na stranu doufajíc, že dostane kousek masa z jeho talíře. Marně. Během několika málo minut po něm na talíři nezbylo ani zrníčko rýže.

Původně měl v plánu na ni prostě počkat usazen v křesle, ale po tak vydatném jídle se nemohl ubránit potřebě uložit se na půlhodinku na pohovku, která k tomu přímo vybízela. V botách i v plášti si lehl. Křivonožka se s přítomností tohoto vetřelce srovnal natolik, že se v klidu uvelebil v křesle.

Jen si na chvilku lehnout, říkal si. Jen než mu slehne ten pozdní oběd. A než Grangerová přijde, bude opět vzhůru. Bude sedět v křesle a čekat. Pak jí odstraní svůj podpis, i kdyby to měl udělat násilím. A pak...

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Už když přicházela k domu a viděla zatažené žaluzie, bylo jí jasné, že tu opět byl. Její domněnku jen potvrdil prázdný talíř na jídelním stole. Ušklíbla se pro sebe, když si všimla zmuchlaného papíru s jejím vzkazem hned vedle.

Odložila si kabelku i džínovou bundu na židli a pokročila do obýváku. Pohled jí okamžitě padl na pohovku, kterou okupovala nevzhledná hora zmačkané černé látky. Nutno dodat, že poněkud nevábně i voněla.

Při zběžném pohledu na jeho tvář musela uznat, že bez vousů a s kratšími vlasy vypadal o poznání lépe. Teď vypadal ještě mnohem hůř, než Sirius když ho poznala.

I přes to si minutku ten pohled užívala. Opět si vzpomněla na ráno v jeho bytě. I teď vypadal tak zranitelně, nevinně... Ačkoli zamračená vráska mezi obočím mu tentokrát nezmizela. Do reality ji vrátil až Křivonožka, který se jí otřel o nohy.

Potřásla hlavou. Co si to namlouvá? Takový on není! Mávla hůlkou a z křesla se vznesla deka, která se přes spícího uprchlíka přehodila a přikryla ho.

Vrátila se do kuchyně a dala se do vaření.

Snape se zaposlouchal. Z příjemného odpoledního šlofíku, ho vyrušil dívčin zpěv. Okamžik mu trvalo, než si vzpomněl, kde to vlastně je. Jeho plán, že na ni počká v křesle, zjevně selhal. Už byla dávno doma. Posadil se a přitom z něj spadla deka, kterou se téměř určitě nepřikrýval.

Promnul si kořen nosu a oči, aby z nich vytřel poslední zbytky spánku. Ještě několikrát zamrkal a pak nasadil svou obvyklou masku netečného kamene. Zvedl se z pohovky a popošel ke kuchyni, odkud se linul zpěv.