Magický podpis

25. První zápas sezóny

Několik dní po víkendu v Prasinkách se Hermiona posadila ke snídani. Nalila si černou kávu a okamžitě se napila. Mlékem a cukrem už se nějakou dobu neobtěžovala. Jen ředily kofein, který tolik potřebovala. Co záleželo na chuti?

„Vypadáte hrozně," ozvalo se zprava. Hermiona šlehla pohledem po muži s hákovitým nosem. Věděla to i bez něj. Nemusel na to ještě upozorňovat. Byla silně podrážděná. Poslední tři noci nespala už vůbec.

„Profesor Snape má pravdu, jste v pořádku, Hermiono?" chytil se toho okamžitě Boris.

„Ano, je mi fajn," věnovala mu přeslazený úsměv a napila se znovu kávy. Byla tím jediným, co ji drželo v poslední době na nohou. Opět se jí vrátily noční můry v podobě Snapea, který ji častuje špinavou mudlovskou šmejdkou. A tentokrát už neměla možnost si jen tak sama připravit lektvar, který tak zoufale potřebovala a jehož bohaté zásoby jí definitivně došly. Mohla si říct Snapeovi, ale riskovala tím jeho otázky a o to rozhodně nestála.

Naneštěstí začínal selhávat mudlovský make up i zkrášlovací kouzla. Vypadala už opravdu jako chodící zombie. Stávala se z ní troska.

Při večeři před ni Snape postavil drobnou lahvičku. „Je to velmi silný a koncentrovaný odvar. Do sklenice vody si vždy večer dejte pět kapek. Bude to stačit," instruoval ji. „Tři dny a pak pauza. Pamatujte na to!"

„Děkuji vám, profesore Snape," řekla dívka vděčně a pohlédla na něj. „Jak jste věděl-"

Ale to už se Snape zvedl od stolu a mířil pryč z Velké síně.

Lektvar byl opravdu silný a účinný. Druhý den ráno si připadala jako znovuzrozená. Dokonce málem zaspala začátek vyučování.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

„Paní profesorko," Hermiona se otočila na studenta, který se dožadoval její pozornosti. Byl jím jen o tři nebo čtyři roky mladší student sedmého ročníku Jimmy Peakes – kapitán nebelvírského famfrpálového týmu, „už za týden hrajeme první zápas sezóny a Zmijozel si zarezervoval hřiště na všechna odpoledne. Nemáme šanci trénovat!"

Hermiona si povzdechla. Nerozuměla tomu zanícení ve studentově hlase. Nerozuměla tomu ani u Harryho a Rona. Ale teď byla ředitelkou koleje a musela Nebelvír ve všem řádně podpořit. Včetně toho hloupého famfrpálu.

„Zkusím promluvit s profesorem Snapem," slíbila mu Hermiona a donutila se radostně ještě dodat: „Chceme přece, aby Nebelvír zápas vyhrál!"

Jimmy Peakes se celý rozzářil. „Díky, paní profesorko!"

Hermiona si po jeho odchodu povzdechla. Tak ať to má brzy za sebou. Vykročila do sklepení a zkusmo zaklepala na kabinet lektvarů.

„Vstupte!" ozval se zevnitř nevrlý hlas ředitele Zmijozelu. Hermiona vzala za kliku a vstoupila dovnitř. Znovu si připadala, jakoby právě dostala školní trest.

„Dobrý den, profesore," ozvala se Hermiona opatrně. Od začátku roku za ním sama nikdy nepřišla.

„Slečno Grangerová," podivil se Snape a odložil brk, kterým právě opravoval eseje studentům. Nevrlost se z jeho hlasu vytratila. „Copak vás sem přivádí?"

„Famfrpál," vypálila Hermiona bez dlouhého přemýšlení. I jí samotné znělo to slovo z jejích úst až nepatřičně komicky a hloupě.

„Poslouchám," Snapeovi zacukaly koutky a obočí mu vylétlo vysoko do černých vlasů. Mávnutím ruky jí nabídl místo naproti sobě.