Magický podpis

12. Večeře

Tak po týdnu další kapitola, ať se líbí.
A věřte, že každá hvězdička a každý komentář mi dělají velikou radost :)

Školní tresty teď spočívaly pro Hermionu především ve vaření lektvarů pro ošetřovnu a přípravě přísad. Nijak si nestěžovala. Vlastně si musela přiznat, že se jednalo o nejpříjemnější části celého dne. Těšila se na večery snad i více, než do své vlastní postele. Byla to tichá práce, vyžadující plné soustředění, pokud měla být odvedena správně.

Snape byl tichým společníkem. Nechával ji být. Obvykle seděl v kabinetu a četl si nějakou knihu nebo ve výjimečných případech pracoval na svém vlastním lektvaru.

Ačkoli toho ředitel příliš nenamluvil, prohodila s ním Hermiona snad nejvíce slov, za celý den. Neville a Ginny na ni už pokaždé nedokázali čekat ve společenské místnosti. Nemohla jim to mít za zlé. Sami toho měli dost. Nejen mudlorozeným dávali Smrtijedi zabrat.

Z jeho kabinetu odcházela zpravidla tradiční cestou. Carrowovým se tedy čas od času vyhnout nemohla. Ale díky přípravě všemožných léčiv k nim teď měla prakticky neomezený přístup a nosila u sebe neustále několik různých lahviček včetně kostirostu a dokrvovacího lektvaru.

Nejednou se právě jen díky tomu dostala do nebelvírské věže sama, bez cizí pomoci.

Carrow ji trestal a mučil kdykoli měl příležitost, jak předpokládala. Od incidentu po hodině Černé magie se jí však pro jistotu už ani nedotkl. K jejímu překvapení se dokonce po škole ani nevědělo nic o podpisu.

Jednoho prosincového večera si Hermiona všimla, že Snape vypadá nezvykle neklidně. Přes židli měl přehozený teplý cestovní hábit a neustále pokukoval po hodinkách.

„Ukažte, na čem budete dnes večer pracovat, slečno Grangerová," vyzval ji krátce po jejím příchodu.

Hermiona k němu mlčky přistrčila pergamen se seznamem lektvarů, které měla ještě namíchat.

Snape odešel s pergamenem k učitelskému stolu. Rychle jej přelétl očima a vybral několik jednoduchých lektvarů. Přepsal je na čistý pergamen a svitek podal zpátky Hermioně.

„Potřebuji dnes večer odejít. Nechám vás tu pracovat na těchto lektvarech," začal svým učitelským tónem. „Projděte si to a řekněte mi, zda si jste jistá ohledně přípravy a nehrozí nebezpečí výbuchu učebny, vašeho poranění či jiné újmy."

Hermiona si přečetla těch pár slov a krátce se zamyslela. „Zvládnu je bez problému," řekla nakonec. „Ale byla bych si jistější, kdybych se mohla posílit životabudičem."

Snape mlčky přikývl. Konečně začala myslela na svou bezpečnost. Z kabinetu si přivolal drobnou lahvičku a podal jí Hermioně.

„Díky, pane," zamumlala dívka a okamžitě lektvar vypila.

„Až budete mít práci hotovou, nechte lektvary v kotlících, já si je pak přeliji," nařídil Nebelvírce.

„A mám pak odejít?" zeptala se dívka nejistě.

„Učebna i kabinet budou zamčené, počkáte na mě tady," zavrčel. Bylo zjevné, že mu je jeho rozhodnutí nepříjemné. Nicméně přemýšlel nad tím dost dlouho, aby zkonstatoval, že je to nejlepší možné řešení. Nebude se sama toulat po škole a on bude přesně vědět, kde je. Na druhou stranu...

„Nevím, kdy se vrátím," a v jakém stavu, dodal pro sebe. Hermiona mlčky pokrčila rameny.

„Dobře," kývl nakonec. „Pusťte se do toho. A na nic jiného nesahejte!" dodal, než opustil kabinet a nechal dívku samotnou.