Pád (série Andělé 1) ✓

Kapitola 6.: Bez vykoupení

V jasném a brzkém čtvrtečním ránu zahřměl do ticha repro­duktor v chodbě před Sakuřiným pokojem.

„Pozor, studenti!"

Sakura zasténala a přetáhla si přes hlavu polštář, ale ani tak nezabránila Tsunadinu štěkání proniknout k jejím uším.

„Máte přesně devět minut na to, abyste se hlásili v tělocvič­ně na pravidelné roční přezkoušení fyzické zdatnosti. Jak víte, opozdilce netolerujeme, takže se rychle připravte a dostavte."

Přezkoušení fyzické zdatnosti? Sakura už teď litovala, že zů­stala včera tak dlouho vzhůru — nejdřív na večírku, a pak ještě v posteli, když ležela celá nešťastná a nemohla usnout.

Když si Sakura představila, jak se Sasuke a Ino líbají, zvedal se jí z toho žaludek. Hlavně z pocitu, že se zachovala jako pitomec. Na večírek se už vrátit nedokázala. Dokázala jediné: proplížit se podél stěny do svého pokoje a pořádně si promyslet ten podivný pocit, který ze Sasukeho měla — jako by mezi nimi existovalo nějaké spojení. Probudila se s pachutí pokaženého večera v ústech. A fy­zická zdatnost bylo to poslední, nač se jí chtělo myslet.

Zvedla nohy a spustila je na studené linoleum. Když si čistila zuby, snažila se představit si, co takové přezkoušení zdatnosti může u Meče & kříže znamenat. Před vnitřním zrakem se jí míhaly znepokojivé představy Sakury, jak rozdává direkty do brad, nebo Ino, jak bez nejmenšího úsilí stoupá po provaze ke hvězdám. Její jediná šance, jak ze sebe (znovu) neudělat pitomce, spočívala v tom, aby si dokázala Sasukeho a Ino vyhnat z hlavy.

Sakura se vydala na jižní okraj školních pozemků, kde stála tělocvična. Byla to velká gotická stavba s mohutnými pilíři a věžičkami. Vypadala mnohem víc jako kostel než místo, kam se člověk chodí potit. Když Sakura přišla blíž, šlahouny psího vína na průčelí tělocvičny se rozhoupaly v ranním vánku.

„TenTen!" zavolala Sakura, když na lavičce zahlédla svou v mnoha vrstvách navlečenou kamarádku, která si šněrovala tenisky. Sakura se zadívala na svoje obvyklé černé oblečení a vysoké šněrovací boty a hlavou jí blesklo, jestli neporušila nějaké pravidlo oblékání do tělocvičny. Ale většina lidí tady vypadala stejné jako ona.

TenTeniny oči byly nateklé. „Jsem mrtvá," zasténala. „Včera jsem to s tím karaoke dost přehnala. Napadlo mě, že to zkusím vynahradit tím, že budu aspoň vypadat atleticky."

Sakura se rozesmála, když se TenTen pokusila zavázat na teniskách dvojitý uzel.

„Co s tebou vlastně včera večer bylo?" vzpomněla si TenTen. „Už ses nevrátila."

„Ehm —napadlo mě, že radši..."

„Ooooh," zaúpěla TenTen. „Každý slovo mi připadá jako rána kladivem. Řekneš mi to potom, jo?"

„Jo," souhlasila Sakura. „Jasně." Před nimi zely dokořán dvojité dveře do tělocvičny. Jimi prošla Tsunade v gumových pantoflích a v rukou držela všudypřítomnou podložku s pa­píry. Pokývala na studenty, aby šli dál, a hned se začali řadit na fyzické přezkoumání.

„Rock Lee," zavolala Tsunade a z hloučku vystoupil hoch s roztřesenými koleny. Ramena měl nahrbená dopředu a kulatá jako závorky a za krkem mu byl vidět opálený oblou­ček kůže nad tričkem.

„Tělocvična," vyštěkla Tsunade a nahnala Leeho dovnitř.

„Tennyteather Van Syckle—Lockwoodová," zahřměla vycho­vatelka potom. TenTen si znovu přitiskla k uším dlaně. „Bazén," zavelela, sáhla do kartonové krabice a podala TenTen červené jed­nodílné plavky se závodnickými zády.