4. Ročník - Kapitola 5. - První úkol

531 24 6
                                    

Harry byl velice poctivý žák, i když nemusel chodit na žádné vyučování, dobrovolně se přidal ke svým přátelům a byl vždy po jejich boku a oni po jeho. Byla sobotní noc, týden před prvním úkolem. Když Harryho probudil děsivý zvuk, který do chlapecké ložnice pronikal ze Zapovězeného lesa. Harry opatrně vstal a přišel k Nevillovi posteli, když odhrnul závěs všiml si, že jeho přítel je také vzhůru. „Ty Harry, co to bylo?" „Nemám tušení Neve, ale přicházelo to z lesa." „Půjdeme se podívat? Vezmeme naše čtyřnohé kamarády na malou procházku, co na to říkáš?" Harry se na kamaráda usmál. Schovali se pod neviditelný plášť a upustili Nebelvírskou věž. Až když byli venku, proměnili se do svých zvěromágských podob a schovaní ve stínech se rozběhli za zvukem, který jim nejen drásal uši, ale nutil je, aby srst obou chlapců byla naježená. Harryho dokonalý čich a Nevillovo kočičí vidění mladým Nebelvírům určitě usnadnil cestu. „Hej Charlie! Pojď mi pomoc!" z jednoho stanu vyšel vysoký svalnatý muž, s dračím zubem na krku a jasně rudými vlasy. „Co je Dirku?" „Ta trnoocasá potvora zase zničila klec, budeme ji muset uspat, abychom to spravili." „Vydrž, seženu kluky a dáme se do práce." „Co se děje Weasley?" „Ale Dirk zjistil že to trnoocasá potvůrka se zase pokoušela dostat ven, musíme ji jít uspat, abychom mohli její klec upravit." „Jasně jdeme na to." Skupinka deseti čarodějů se skupila před klecí, ve které byl uvězněn obrovský černý drak. S trny na hřebě i ocasu a tlamou plnou ostrých zubů. Až teď si Harry všiml, že v blízkosti jsou další dvě klece. V Jedné byl drak rudý jako krev a Harry i na tu vzdálenost cítil, jak z něho sálá horko. Ve druhé kleci pak byl drak, který měl stříbrnomodrou barvu, na zepředu na křídlech měl dva zahnuté trny, kterými by snadno přeřízl svoji kořist. Posledním drakem, který tam byl uvězněný, byl již zmiňovaný černý drak, který svojí velikostí předčil své kolegy. Byl určitě o polovinu vyšší i delší. „Hej Weasley, jestli tomuhle říkají, že zmírnili pravidla turnaje, aby to nebylo smrtelné peklo, tak bych nechtěl vidět, co se na Turnajích používalo dřív." „Souhlasím Jimmy, tyhle miláčkové by si z těch nebohých studentů udělali během několika vteřin výtečnou jednohubku. Lituji toho, kdo si vylosuje tuhle Maďarskou trnoocasou. Tak co Dirku, můžeme jí uspat?" „Jsem nachystanej Charlie, jdeme na to." Jedenáct čarodějů přistoupilo k černému drakovi, který byl tvůrcem toho neskutečného řvu, pozvedli své hůlky a hromadně vyslali „Mdloby na tebe!" paprsky kouzel se vpili do dračice, ale nebylo vidět, že by jí to nějak ublížilo. Dračí krotitelé museli to kouzlo zopakovat ještě dvakrát, aby se jim podařilo draka uspat, než se mohl muž, který se jmenoval Dirk, opravit značně poškozenou klec. Když byl hotový, všichni společně vyčarovali magické řetězy, kterými divokou dračici svázali. To bylo pro Harryho i Nevilla dost, otočili se a jemnými dlouhými skoky se vzdalovali od dračích ohrad. Než mohli opustit hranice Zapovězeného lesa, zaregistrovali další dvě postavy. Jednou byl Igor Karkarov a na druhé straně mýtiny se za stromy ukrývala madam Maxime. Když panter a vlk přišli k místu, kde ležel Harryho neviditelný plášť po otci, přeměnili se do své lidské podoby a rychle se pod plášť ukryli. „Nechte má vejce na pokoji. Ukousnu vám hlavu vy dvounozí červi, jen počkejte, až se odsud dostanu. Jsem nejmocnější a nikdo mě nebude zavírat do klece..." „Ty Neve slyšel jsi to?" „Jo, vypadá to, že ten černý drak je už zase vzhůru. Pěkně řval." „To nemyslím, ona křičela na ty krotitele, že je zakousne a varovala je, aby nechali její vejce." „Neville se díval na Harryho s otevřenou pusou. „Počkej kámo, chceš mi říct, že jsi ji rozuměl?" „Jo, ale jen v lidské podobě, jako Lupus jsem slyšel jen vrčení. Myslíš, že by to mohlo být mým hadím jazykem?" „Těžko říct, ale chtělo by to vyzkoušet." Harry i Neville se proto tiše vrátili k dračím klecím. „Tak co, rozumíš jim?" „Jo jako bych si povídal s tebou." „No tak jim zkus odpovědět, abys věděl, jestli to je oboustranné." Harry odpověděl několik slov dračím samicím a podíval se na Nevilla. „Jo, kámo, znělo to stejně, jako když mluvíš s hady. Možná jen trochu drsněji a míň syčivě, ale myslím si, že to je hadí jazyk." „No budu se na to muset zeptat Hermiony. Snad bude mít nějaké vysvětlení." Neville mu souhlasně přikývl a pak se vydali schovaní pod pláštěm zpět do hradu.

Harry Potter a TichošlápekWhere stories live. Discover now