1. Ročník - Kapitola 9. - Troll a zápas

799 34 5
                                    

První měsíc utekl jako voda, než se studenti nadáli, nastal říjen. Venku panovalo deštivé, chladné počasí, které se studentům moc nezamlouvalo, a to víc hráčům famfrpálu. Harry chodil stále utajeně na tréninky, a Wood si ho nemohl vynachválit, jak zjistil již druhý trénink, Harry létal tak rychle, že Fred s Georgem neměli ani šanci zasáhnout ho potloukem. Další dny vymyslel velmi bláznivý tréninkový plán, dal dvojčatům jasný rozkaz, snažit Harryho, při jeho rychlém létání zasáhnout ho speciálně upraveným potloukem, který by chytači neublížil. Harrymu však neřekl, že se jedná o upravený míč, a tak chlapce donutil létat ještě zběsileji. Po měsíci vytrvalého cvičení dosáhl svého, dvojčata Weasleyovi dosáhla svého vrcholu, když dokázala třikrát v řadě zasáhnout letce, který se pohyboval rychleji než zlatonka. Harry byl tak zaskočený přesným zásahem, že se donutil být na koštěti ještě lepší a rychlejší, ale Fred a George ho stejně dostali. S naprostou přesností byli schopní pokaždé trefit svůj cíl. Harry měl jedinou radost a tou byla, že jsou to jeho spoluhráči, nechtěl by teď stát na opačné straně barikády, už předem litoval všechny soupeřovi hráče, protože si uvědomoval, že potlouky při zápase ovládne rudozlaté družstvo a nedá tak protivníkům žádnou šanci. Tým Nebelvírů poprvé za dlouhou dobu byl dokonale sehraný a pracoval jako dobře namazaný stroj. Ale famfrpálový tým nebyl jediný z Nebelvíru, kdo prošel změnou. Neville Longbottom, nejlepší kamarád Harryho Pottera prošel také velkou změnou. Během jednoho měsíce každodenního cvičení svých fyzických sil, začal ztrácet dětský tuk, jimž byl obalený, a začal získávat svalovou hmotu. Při raním běhu hravě držel s Harrym tempo a nebyl již tolik unavený z dalšího cvičení. Tím se zvedlo i jeho sebevědomí, vystupoval vyrovnaně a klidně. Díky hodinám nitrobrany, také získal novou vlastnost, byl naprosto koncentrovaný při každé příležitosti, to se projevilo i na jeho magických dovednostech. Ale stále cítil, že se mu všechna kouzla dělají těžko, jednou se o tom zmínil profesoru Kratiknotovi a ten ho informoval, že za to nejspíše může jeho hůlka. Neville si totiž nekoupil hůlku jako jeho spolužáci, jeho babička si přála, aby používal hůlku svého otce. Profesor Kratiknot proto napsal dopis paní Longbottomové a požádal ji, aby vzala vnuka na příčnou ulici pro novou hůlku. K Harryho a Nevillově velkému překvapení tak opravdu udělala a víkend před svátkem všech svatých ho vzala do obchodu pana Olliwandera, aby si chlapec mohl koupit svoji hůlku. Nevillova nová hůlka byla z třešňového dřeva jedenáct palců dlouhá s jádrem obsahující pero gryffa. Byla to jedna z mála hůlek, kterou starý výrobce nevyrobil, pocházela z Japonska, kde místní výrobce používal převážně jádra ze vzácných magických tvorů a dřevo z posvátných stromů. Od toho dne patřil Neville mezi trojici nejlepších studentů. Dalším premiantem byl Harry a pak jejich spolužačka Hermiona Grangerová. Nevillova nitrobrana pomáhala chlapci i se zvěromagií, po měsíci usilovného cvičení dokázal měnit libovolnou část svého těla do podoby svého pantera.

Při jedné noční toulce zamířili Harry s Nevillem do třetího patra. Bylo už dávno po večerce a oni jen tak bloumali ztichlou školou. Když je zastihl Protiva, Bradavické strašidlo, které si rádo dělalo srandu ze studentů a školníka Filche. Dnes mu za oběť padli dva nebelvírští. Jakmile je protiva viděl, začal vykřikovat do ticha. „Studenti mimo postele, honééém, viděl jsem je, jak utíkají, honééém, tady jsou." Harry a Neville na nic nečekali a dali se do běhu. Doběhli až na konec chodby a uvědomili si, že jsou v pasti, byli tam jen jediné dveře, které však byli zamčené. „Pust mě Neve, já je odemknu. Alahomora!" Harry mávnul hůlkou k zámku a ten k překvapení přítomných cvaknul a dveře se otevřeli. Ani jeden na nic nečekali a schovali se dovnitř. Neměli ani moc času na rozkoukání, když se ozval ohlušující štěkot, nad chlapci se trčil tří metrový pes, který měl tři hlavy. Kerberos. Harry zareagoval okamžitě. „Imobilus!" Kerberos se na několik vteřin zastavil, kamarádi využili okamžiku, kdy byl pes znehybněný a okamžitě utekli z místnosti. Harry za sebou dveře zase zavřel a z plných sil utíkali zpět na kolej. Až když byli v bezpečí svých postelí si mohli oddychnout. „Fuj, taková bestie ve škole. Co tady ta potvora dělá." Ulevil si Neville. „Já si myslím, že ten pes něco hlídal, všiml jsem si, že stál na padacích dveřích." „Myslíš si, že hlídá ten kámen?" „Je to dost pravděpodobné, ale stejně raději napíšu tátovi." Harry ještě popřál dobrou noc svému kamarádovi. Oba si zalezli do svých postelí a okamžitě usnuli.

Harry Potter a TichošlápekOpowieści tętniące życiem. Odkryj je teraz