1. Ročník - Kapitola 1. - Jak to všechno začalo

1.5K 44 6
                                    

Byla velmi temná a deštivá noc v předvečer všech svatých, temné mraky zakrývaly oblohu a z nebe se na zem v pravidelném rytmu snášeli těžké kapky deště. Obyvatelé malé vesničky, ve West Country v Anglii, zvané Godrikuv Důl, neměli ani tušení, co se během několika následujících minut chystá. V jednom z malebných domků bydlela i rodina Potterů. Tichými kroky se plížila půlnoc a za ní v těsném závěsu přicházela smrt. Smrt v podobě černokněžníka, jenž se chystal zabíjet. Ležérním pohybem hůlky otevřel branku a prošel dál. Ani vchodové dveře pro něj nepředstavovaly žádný problém. Nočním vzduchem zaznělo hlasité „Alahomora" zámek na dveřích cvaknul a temná postava vstoupila neohroženě dovnitř. „Lilli, proboha, on je tady, Voldemort, vezmi Harryho a utečte do bezpečí" „AVADA KEDAVRA" zazněl zlověstný hlas domem a celou předsíň ozářilo zelené světlo. Postava v dlouhém černém plášti se vydala po schodech nahoru, prudce kouzlem vyrazil dveře z pantů, třísky létali všude kolem, rudovlasá žena ochranitelsky přivinula svého ročního syna k sobě. „Harryho nedostaneš, ty vrahu." „Uhni ty hloupá holko a dej mi toho kluka." „Nikdy, to raději zemřu!" „Jak si přeješ, Avada Kedavra!" pronesl Voldemort nevzrušeným hlasem, opět vyšlehl záblesk zeleného světla a Lilli Potterová se skácela k zemi mrtvá. „A teď jsi na řadě ty Harry Pottere. Zabiji tě teď, když ještě nemáš žádnou sílu mě porazit. Pozdravuj rodiče malý Pottere, poslední z rodu mudlomilů. „Avada Kedavra!" Tu noc již potřetí ozářil místnost zelený paprsek smrtící kletby. Najednou se ozval nelidský křik, který trhal uši a drásal duši netvora jenž se rozhodl dnes vraždit. Uplynulo několik vteřin a pak nastalo ticho. Vzápětí se však ozval slabý dětský pláč.

V Godrikově dole se rozpoutalo naprosté šílenství, ozývala se jedna hlasitá rána, jako by někdo střílel, za druhou. To bylo způsobeno několikanásobným přemístěním. Prvním kouzelníkem, který byl namístě byl mladý muž s havraními vlasy a bystrozorském hábitu. Na nic nečekal, s napřaženou hůlkou se vrhl do domu, který držel pohromadě jen silou vůle. Nejprve zakopl o tělo svého nejlepšího přítele, pohybem ruky mu zakryl oči a zavřel víčka. Potlačil slzy a rozběhl se do druhého patra, ihned ho upoutaly rozražené dveře vběhl do další místnosti a znovu pocítil bodnutí v srdci, jeho kamarádka a manželka jeho přítele ležela na zemi s hrůzou v očích. Musel několikrát zamrkat, aby zahnal další příval slz. Lehce zamlženýma očima pátral po svém kmotřenci. Už se vzdával poslední naděje, když uslyšel slabý vzlyk. Opatrně odhrnul dětskou přikrývku s hrůzou ve tváři, co uvidí dál. Jeho pohled padl na ročního chlapce, který na něj prosebně hleděl smaragdově zelenýma očima a prapodivnou jizvou ve tvaru blesku. Bystrozor zabalil ročního chlapečka do přikrývky pohozené na zemi a velmi rychlým tempem opustil dům Potterových, když vyšel ven, zaregistroval, jak se k němu blíží obrovitá silueta, která nemohla patřit nikomu jinému než Bradavickému hajnému Hagridovi. „Síriusi co se stalo? Co je s Potterovými?" „Podívej se na oblohu Hagride. On je našel." Říkal obrovi Sírius Black, nejlepší přítel Jamese Pottera a Lilli Potterové, se slzami v očích. Hajný pohlédl k obloze, kde se jako temný maják vznášelo znamení zla. I tokový obr, jakým byl právě Hagrid začal plakat, i on měl Potterovi rád. „A co se stalo s malým Harrym?" „Naštěstí vcelku nic, spoj se prosím ihned s Brumbálem, tohle se musí okamžitě dozvědět. A vezmi s sebou Harryho, nepřeji si, aby zde dál sečkával, odvez ho do bezpečí a já si ho pak vyzvednu, a klidně si vezmi moji motorku." „Postarám se o toho drobečka Síriusi." „Děkuji." Sírius se vydal zpět za svými kolegy. Najednou se ozvala další hlasitá rána od přemístění. Objevili se zde elitní bystrozoři a v jejich čele stál samotný šéf oddělení. „Bystrozore Blacku, půjdete s námi, musíte nám něco vysvětlit." „Zajisté, jen zajistím jejich dům." Black nečekal na odpověď, vběhl do domu, nejprve levitačním kouzlem odnesl oba mrtvé, pak se vrátil ještě pro nějaké drobnosti, když opouštěl sídlo svého přítele, použil složité kouzlo, aby ochránil jejich cennosti před skunky, které by napadlo dům Potterových vyrabovat a jejich majetek rozprodat. Chytil se nabízeného přenášedla a ihned pocítil tah v pupíku, pocit sílil a on měl pocit, že ho protahuje někdo gumovou hadicí. Když se o několik chvil vzpamatoval, nacházel se na ústředí bystrozorů. „Pane Blacku, obviňuji vás ze zrady, která vedla ke smrti Lilli a Jamese Potterových a také ze spolupráce s Vy-víte-kým. Máte právo nevypovídat, všechno, co řeknete, může a bude použito proti vám. Maté nějaký dotaz?" „Zajisté, přeji si vypovídat pod veritasérem, já jsem nebyl strážce tajemství a přeji si to dokázat. Také můžete zkontrolovat mé předloktí, nenese na sobě žádné znamení zla ani jeho známky." „Dobrá, souhlasím s podáním veritaséra na vaši žádost." Bystrozoři odvedli Blacka do výslechové místnosti a kouzlem aktivovali různé nahrávací a detekční kouzla. Hlavní vyšetřovatel John Constantin se posadil naproti obviněnému a podal mu ampulku s čirou tekutinou. Sírius na nic nečekal, odzátkoval lahvičku a celý obsah vypil. „To nebylo nutné pane Blacku, jak dobře víte, stačily by pouhé tři kapky." „Jsem si toho vědom kapitáne, ale chtěl jsem mít jistotu." Kapitán počkal několik minut, aby měl jistotu, že pravdomluvný lektvar začal působit, Blackovi se lehce zastřel zrak a tvářil se nepřítomně. „Pane Blacku, jaké je vaše celé jméno?" „Sírius Orion Black, poslední žijící mužský potomek rodu Blacků." „Jaký byl váš vztah k zavražděnému Jamesi Potterovi?" „Byl to můj nejlepší přítel a jsem kmotrem jeho syna." „Víte, proč jste obviněný?" „Ano, domníváte se, že jsem byl strážcem tajemství Fidelova zaklínadla." „Vyzradil jste polohu domu Vy-víte-komu?" „Nikdy bych to neudělal, raději bych zemřel, než bych je prozradil Voldemortovi. Ale cítím jistou vinu za jejich skon. Byl jsem to já, kdo Jamesovi navrhl, aby strážcem byl Peter Pettigrew, byl to náš přítel a on je zradil, to on je zabil." „Proč jste to navrhl?" „James Poprosil mě, abych se stal strážcem, ale já odmítl, měl jsem dojem, že Peter nebude v podezření, James nakonec souhlasil a strážcem tajemství se stal další náš přítel, nyní bývalý, jestli se mi ten zrádce dostane do rukou ..." „Pane Blacku, ale všichni věděli, že strážcem budete vy?" „Ano, mělo to tak vypadat, domnívali jsme se, že je mezi námi špeh, a tak jsme se na poslední chvíli vyměnili, ale všem jsme řekli, že já jsem strážcem. A všichni tomu uvěřili." „Máte nějaké důkazy o vašem tvrzení?" „Mám, kromě toho, že jsem pod vlivem veritaséra, a to ve vysoké koncentraci, nemůžu lhát, ale mám i jiný důkaz, James mi svěřil dokumenty s podpisy, kde je magická smlouva, ve které se jasně píše, že novým strážcem se stane Peter. V další listině je jasně napsané, že pokud se jim něco stane, já jakožto kmotr Harryho ho mám vychovávat a být mu magickým poručníkem do jeho plnoletosti." Sírius strčil ruku do hábitu a vytáhl dva svazky pergamenů, opatřených magickou pečetí rodu Potterů a podal je kapitánovi Constantinovi. Ten si je od Blacka vzal a s pomocí diagnostických kouzel ověřoval pravost magické pečetě i pravost dokumentů jako takových, pak rozlomil pečeť a pustil se do čtení. „Dobře pane Blacku, nyní by mě zajímalo, jestli víte, kde by se mohl Peter Pettigrew schovávat." „Myslím si, že byl někde poblíž sídla Potterových, protože James nebyl hlupák a uvalil na dům ještě jedno kouzlo, pokud by strážce vyzradil tajemství do deseti minut by se spustil poplach, ten se ale nespustil, a tak předpokládám, že Červíček..." „Kdože?" „Červíček, školní přezdívka Petera. Musel Voldemorta dovést až k domu Potterových a až tam mu vyzradit polohu domu." „A jak ho nyní najdeme?" „Těžko, Peter je neregistrovaný zvěromág, přeměňuje se v krysu." „Jak dlouho je zvěromágem" „Už od školy, stali se z nás zvěromágové v pátém ročníku." „Z NÁS?" „Ano pane, ze mě, Jamese a Petera." „Jak to že jste to nenahlásil ministerstvu?" „Chtěl jsem, dokud jsem byl student, pak jsem se ale dostal do řad bystrozorů a myslel jsem si, že by nebylo moudré se nechat zaregistrovat, mohl jsem tak pracovat v utajení a nikdo mě nemohl poznat, ani mí kolegové." „Dobrá, o tom si promluvíme později, dokázal byste Pettigrewa najít?" „Snad ano, jestli najdu ještě pachovou stopu, měl bych být schopný jej najít." „Výborně, máte nějakou otázku?" „Ano, mohli byste si prosím prozatím ponechat moji hůlku? Minimálně dokud neodvedete toho zrádce? Mám strach, že bych byl schopný ho zabít." „Chápu vás bystrozore Blacku, vaši hůlku si ponechám já sám, dokud nepolapíme a neodvedeme Petera Pettigrewa. Tímto je váš výslech u konce a jste propuštěn na svobodu. Vaše výpověď je zaznamenána a nyní bych vás poprosil, jestli byste nám pomohl najít tu proradnou krysu." „Zajisté, velmi rád vám ho naservíruji na zlatém podnosu, jen bych měl ještě jednu prosbu, mohl bych dostat antidotum na veritasérum? Nerad bych se dostal kvůli tomu do nějakých dalších potíží." Kapitán John Constantin pokynul na dozorce a ten okamžitě přinesl požadovanou protilátku. „Máte štěstí pane kolego, že jsem to byl já, kdo vás našel jako první, doneslo se mi z první ruky, že se tam objevil i Barty Skrk, který by vás snad i bez soudu a výslechu poslal rovnou do Azkabanu. „Mohu děkovat Merlinovi, že jsem padl do vašich rukou." Kapitán se nevesele usmál a společně s elitou a Blackem se přemístil zpět do Godrikova dolu. Sírius se proměnil do své psí podoby a začal svým vyvinutým čichem hledat pachovou stopu Červíčka, nebylo těžké ji najít, konec konců s ním trávil sedm let v bradavicích a jeho pach znal jako své boty. Vztyčil ocas, aby dal znamení skupině bystrozorů, že našel, co hledal a že mají jít za ním. Naštěstí poslechli. Vedl je vesnicí až do dalšího města, které bylo asi tři kilometry od Godrikova dolu. Skupinka se dostala až na náměstíčko, kde nastal rozruch, Peter stál uprostřed ve své lidské podobě a z ničeho nic začal křičet, že je tam Sírius Black, že to on zradil Potterovi a teď se ho rozhodl také zabít. Sírius se proměnil zpět na člověka a pomalu přistupoval ke svému bývalému příteli, nesnaž se, už jsem jim všechno řekl, vědí, kdo je zrádce. Pettigrew začal vřískat a volat o pomoc, několikrát Síriuse nazval vrahem a zrádcem. Kapitán poznal, že se jedná o dokonalé divadlo a byl rád, že má pořád Blackovu hůlku u sebe. Najednou se ozvala rána výbuchu, která odhodila bystrozory několik desítek metrů dozadu, na místě, kde stál Peter se objevil jen veliký kráter a desítka mrtvých mudlů, kteří stáli poblíž. Během několika vteřin se na stejném místě objevili další bystrozoři v čele se Skrkem, který ihned nakázal zajmout Blacka. Sírius se začal hystericky smát a všichni na něj koukali jako na blázna. „Zatkněte ho, právě jste to viděli a slyšeli, Black zabil svého přítele a s ním i tyto mudly!" Rozdával Skrk rozkazy a Bystrozoři neváhali a ihned vyslali omračovací kouzla k stále se smějícímu Blackovi. „Zadržte!" Zakřičel Constantin „To neudělal Black, je pravda, že to on vypátral Petera Pettigrewa, ale nezabil ho, navíc neměl čím, než jsme se sem vydali, provedl jsem křížový výslech pod veritasérem a je nevinný, navíc jeho hůlku mám stále u sebe. To Pettigrew zabil ty mudly a sebe, aby nemusel čelit následkům." Skrk se podíval na svého služebně mladšího kolegu a kdyby mohl pohledem zabíjet, udělal by to. „To je neslýchané, jak jste mohl použít veritasérum na tohoto člověka, to je nezákonné." „Není pane, provedli jsme výslech pod lektvarem pravdy na samotnou žádost pana Blacka, vše je zaznamenané, a navíc máme písemné potvrzení psané panem Potterem, kde se píše o změně strážce tajemství. Strážcem byl pan Pettigrew, Sírius Black je nevinný." Na to Skrk už neřekl nic. Poručil svým lidem, aby se pustili do úklidu a vymazání vzpomínek u mudlů, kteří to viděli a slyšeli. Blacka probudili jediným kouzlem „Enervate." To ho probralo, Constantin mu pomohl na nohy a předal mu jeho hůlku." „Asi bych vám měl poděkovat kapitáne, myslím, že jste mi zachránil život. Jsem váš dlužník." „Nemáte zač, ale mám na vás prosbu, přidáte se do našich řad. A já zařídím vaší registraci, nemusíte mít strach, dám do záznamů, že jste mě informoval o vašem zvěromágském umění a že z důvodů utajení nesmí být vaše zvířecí totožnost nikdy odhalena." „Děkuji vám pane, ale nemohu vaši nabídku, stát se Elitním přijmout, je nyní mojí povinností, abych splnil závazek ke svému kmotřenci." „Chápu vaše rozhodnutí, ale má nabídka stále platí." „Budu si to pamatovat."

Další kapitoly budu přidávat pomaleji, protože jsem tuto fanfikci začal dnes psát. sám ještě nevím jak celý příběh dopadne ani jakým směrem se bude odvíjet, ale doufám že se vám bude líbit. Prosím pište komentáře, abych měl nějakou zpětnou vazbu.

Velice vám předem děkuji za kritiku   

Harry Potter a TichošlápekDonde viven las historias. Descúbrelo ahora