3. Ročník - Kapitola 12. - Šílené shledání

377 26 4
                                    

„...Budeš trpět ty jedna mudlovská šmejdko! Ty nemáš právo nosit hůlku. CRUCIO!" Křik se nesl po hladině jezera a Harry s Nevillem najednou strnuli hrůzou, nebyl to mužský hlas, co slyšeli, tento byl ženský, zněl šíleně a zlověstně. „Přidej Neve, už tam budeme." Jejich běh byl zběsilý, už je píchalo v bocích, ale ani jeden z chlapců nezpomalil. Znovu se ozval hlas té šílené ženské, když pronášela další a další kletbu bolesti. Hermionin křik pomalu slábl a Nebelvíři se báli toho nejhoršího. „CRUCIO!" Harry čekal další bolestivý výkřik, ale nikdy se už neozval. Harry s Nevillem zastavili na dohled od ženy, která za svůj život už způsobila spoustu bolesti. Nyní se jen hlasitě smála šíleným smíchem. „Bello! Okamžitě ji nech!" „Ale, ale, náš malý Harry a jeho kamarád Neville, pšišli ste si plo kamaládku?" Šišlala na chlapce uprchlice. „To ste ale pšišli pozdě. Vaše malá mudlovská šmejdka už nikdy nebude jako džív." Přitom se koukala Nevillovi do očí. Oba chlapci věděli, co se stalo s jejich kamarádkou. „Za to zaplatíš Bello!" „Ale, Harry, tu šmejdku už nezachráníš a já tu mám dva chlapce, které jsem si přála umučit." „To se ti nepodaří, my se budeme bránit." „Vypadá to, že mé šance na to abych vás umučila jsou stejně nemožné, jako utéct z Azkabanu co?" „A jak se Ti to vlastně povedlo?" „Jo to bys rád věděl že malý Longbottome co?" „Ale když tak pěkně prosíš, tak já ti to povím." Harry i Neville se tvářili ohromeně. „Stejně už je to jedno, za chvilku už nebudete mít z toho co vám říkám rozum a významně se u toho podívala na stále se chvějící Hermionu. Harrymu se v ten okamžik znovu zatemnělo. „Diffindo!" Vykřikl chlapec a jen ohromeně koukal, jak jeho nepřítel kletbu odklání. „To nebylo moudré Harry Pottere. Crucio!" Harry pocítil tak ukrutnou bolest, že si chvilku přál, aby zemřel. Ale po několika vteřinách bolest ustala. Harry cítil, jak se jeho Merlinova značka rozpaluje a pohlcuje do sebe veškerou bolest. Když asi po minutě Bellatrix ukončila kouzlo. Harry jen ztěžka oddechoval. „Chtěli byste vědět, jak se mi podařilo utéct? Pomohl mi jeden náš společný přítel. Peter Pettigrew se rozhodl, že už ho více nebaví žít jako krysa, a tak ve své zvířecí podobě vklouzl do Azkabanu a vyhledal mě. Z počátku chtěl jen vědět, kde by se mohl skrývat náš mistr, ale přesvědčila jsem ho, aby mi pomohl ven. Měsíc za mnou chodil. Nakonec souhlasil, že mě osvobodí. Byl to on, kdo mi nosil vaše fotky. Byl to on, kdo ukradl jednomu strážnému hůlku, díky které jsem pak mohla uprchnout." „Proč by to dělal. Červíček nebyl nikdy nic jiného než srab a sobec!" „Protože jsem mu slíbila, že mu dám něco, co nikdy neměl. Velice rychle podlehl vlivu svádění, chlapci, věřte mi, pro vidinu sexu udělá muž mnoho. Jak mile jsem se dostala na svobodu, měla jsem toho ubožáka v hrsti, byl to on, kdo pro mě sháněl jídlo, nebo informace. Také to byl on, kdo mi dnes na stříbrným podnose dovedl tu mudlovskou šmejdku. A teď se postarám, abyste dopadli stejně jako ono. Crucio!" Do Harryho znovu udeřila kletba bolesti, ale už nic necítil, jeho značka zářila jako slunce. I přes hábit bylo vidět, jak intenzivně září, ale Bellatrix byla zaujata svým mučením. Když si myslela, že už má Harry dost, otočila se na Nevilla. „Crucio!" síla kouzla chlapce odhodila dobrý metr dozadu, než pocítil strašnou bolest, bolest, jako by měl všechny svaly a kosti v jednom ohni. Ale stejně jako u jeho nejlepšího přítele i jemu pomohl Merlin. Nevillovo znamení začalo pohlcovat veškerou bolest, dokud nepominula úplně. Nyní leželi oba chlapci na zemi a Bellatrix do nich střídavě pouštěla jednu nepromíjitelnou kletbu za druhou. Byla si tak jistá sama sebou, že si ani nevšimla, že jsou oba při vědomí a pomocí Nitrozpytu se domlouvají na plánu odvety. Mladý Longbottom byl první, kdo se z ničeho nic postavil a podíval se na ženu, která právě mučila jeho i jeho přátelé a která byla zodpovědná za stav jeho rodičů s takovou nenávistí, že si i Lestrangeová zalekla a hlasitě vyjekla. „T...To není možné, jak jsi to dokázal." „To je teď už jedno Bello, zaplatíš za všechno, co jsi kdy provedla a věř mi, že Azkaban bylo to nejpříznivější, co tě potkalo." „Diffindo!" Ozvalo se za Bellatrix, která v tu chvíli vyjekla bolestí. Do zad ji zasáhlo řezací kouzlo, které ji rozřízlo záda po celé délce. Harry stál za ní s hůlkou v bojové pozici. Žena se vyděšeně otočila a spatřila zuřivého Harryho, který ji probodával svým pohledem. „Reducto!" Zařval Neville a vyděšené ženě utrhl levé rameno. Lestrangeová zařvala bolestí jako zvíře a k velkému překvapení hbitě uskočila další výbušné kletbě, kterou na ni poslal Harry. „Jak se vy dva spratci opovažujete na mě zaútočit, jsem čistokrevná čarodějka!" „To je nám jedno, sliboval jsem ti, že budeš trpět, že za všechno zaplatíš!" Neville stál neohroženě proti své Nemesis. „Diffindo!" pronesl Harry a zasáhl smrtijedku dalším řezným kouzlem. Než ale stačili spustit novou salvu, ten den se již podruhé nečekaně ochladilo. Jezero začalo zamrzat. Chlad a beznaděj se zavrtávali do každé buňky obou chlapců. Oba se jako jeden otočili k novému nepříteli, který se rychle blížil. Stovka mozkomorů se k nim pomalu hnala přes hladinu zamrzlého jezera. Jejich chropění a sípění je zahlcoval strachem. Bellatrix Lestrangeová využila zmatku a dala se na rychlý ústup. Jakmile se dostala až za hranice pozemků začala volat o pomoc. Z nedalekého křoví vyběhla šedo-hnědá krysa, která se změnila na obtloustlého mužíčka. Peter Pettigrew doběhl ke své kolegyni, popadl ji za zdravou paži a s hlasitým prásk se s ní přemístil pryč. Harry na to chvilku hleděl se zlobou v jeho zelených očí, ale pomalý postup jeho dalších protivníků mu nedovolil se pohnout z místa, věděl, že kdyby se vydal za Bellatrix, Neville by musel mozkomorům čelit sám. „Expecto patronum!" Ozvalo se dvojhlasně, ale z hůlek chlapců vylétly jen stříbrné obláčky. Jak Harry, tak Neville si uvědomili že množství těch zrůd působí na jejich mysl daleko silněji a čím víc jich je, tím jsou jejich šance mizivější. V tom okamžiku Harrymu opět začali zářit jeho zelené oči, planuly jako kletba smrti. Jeho mentální bariery povolily a jeho mysl pronikla do mysli jeho společníka a přítele. Merlinova značka obou Nebelvírů svítila jasněji než kdy dřív. Jejich těla se začala pohybovat v naprosté synchronizaci, jako by je ovládala jen jedna mysl. Nevillovi oči nyní také jasně zářily, vzduch kolem nich se vlnil jako opar nad asfaltovou cestou při horku. Pozvedli hůlky, zhluboka se nadechli a jako jedem muž vykřikli ta dvě slova. „EXPECTO PATRONUM!" Konce hůlek v tu chvíli opustili dva obří tvorové, jako medvěd velký smrtonoš a panter. Zářili jako měsíc za úplňku a pak ještě víc. jedním mohutným skokem překonala obě zvířata vzdálenost dvaceti stop a silou tanku narazili do první linie mozkomorů. Ozval se nelidský křik, který drásal uši. Ale chlapcům to bylo jedno, jejich soustředění a odhodlání bylo tak silné, že se nenechali rozptýlit. Mozkomoři poprvé zažili bolest a strach. Patroni těch studentů je pálily jako stříbro vlkodlaka. Ozval se další křik a několik mozkomorů se rozplynulo. Ostatní se zastavili v bezpečné vzdálenosti od těch modro stříbřitých tvorů, které neodháněli, jako tomu bylo doposud ale ničily je a zabíjely. Pak se stalo něco naprosto nečekaného. Patroni se pustili do zuřivého útoku. Jen hrstce mozkomorů se podařilo utéct, ale většina z nich byla mrtvá, proměněná v popel a prach.

Harry Potter a TichošlápekWhere stories live. Discover now