2. Ročník - Kapitola 8. - Pomsta je sladká

423 33 7
                                    

O několik dní později, byl Harry propuštěn z ošetřovny. I když to byla pro chlapce dlouhá a nepříjemná doba, nemohl tvrdit, že by si pobyt na lůžku neužil. Jeho přátelé i členové famfrpálového družstva za ním chodili každý den, dokonce se za ním stavila i vedoucí jeho koleje, jen aby si s Harrym mohla popovídat. Prázdnou mezeru mezi jednotlivými návštěvami zaplňovala madam Pomfreyová, které mu se zájmem vyprávěla o jeho rodičích, kmotrovi, a dokonce o dobách, kdy ona a její přítelkyně Minerva navštěvovaly Bradavice.

Ve středu ráno přišel Harrymu dopis od jeho otce. „Drahý synu. Jsem rád že tě Poppy dala opět do pořádku, neumíš si ani představit jaký jsem měl o tebe strach, obzvlášť po tom, co mi Minerva napsala. Garantuji Ti, že bych Lockharta v ten moment proklel, kdybych u toho byl. Poslal jsem Ti i ty zápisky o které jsi mě žádal. Postarej se, aby se nedostaly do nepravých rukou. A pokud si nebudeš vědět rady, zkus oslovit Poppy, myslím si, že Ti bude ráda nápomocná. Také jsem konečně pro tebe a tvé přátele sehnal lektora šermu, ale nevím, jestli je moudré, aby za vámi chodil do školy, stále je velké riziko, že by ho Brumbál konfrontoval a zakázal mu vstup na pozemky. Ovšem Chroptící chýše by se zdála jako dobrá volba, dej mi týden, abych tam udělal nějaké drobné úpravy. Až to bude hotové, určitě vás budu kontaktovat. Teď nastal čas, abych Ti řekl i nějaké horší zprávy, možná dokonce ty nejhorší. Podařilo se mi spojit se s panem Scamanderem, a on mi potvrdil mé nejhorší domněnky. To stvoření, které napadá tvé spolužáky by mohl být bazilišek, král hadů. Jeho oběť zabije už pouhý pohled do jeho očí. S Nicolasem a Mlokem jsme přesvědčení, že ani jeden ze studentů mu nepohlédl přímo do očí. Pokud se nepletu jeden student ho mohl vidět přes sira Nicolase, další přes hledáček na fotoaparátu a ta zatracená kočka? Vzpomínám si, že jsi mluvil o kaluži vody na zemi. Jediná věc, kterou jsem ke svému zklamání nezjistil, kdo je oním dědicem. Posledním známým dědicem Salazara Zmijozela byl Voldemort. Buď velmi opatrný a drž se poblíž svých přátel. S láskou táta."

Harry dočetl poslední řádky a vyděšeně se podíval na své dva kamarády, kteří mu četli přes rameno. „Harry, myslíš že má tvůj otec pravdu?" „Obávám se že ano, Hermiono. Nezapomeň, že to dlouho probíral i s panem Flamelem a Scamanderem." Hermiona zadumaně přikývla, ale její myšlenky se ztrácely v nekonečném světě její matematické mysli. „Harry, o jakých poznámkách to psal Sírius?" „To je dobrá otázka Neve. Napadlo mě, jak se pomstít Brumbálovi za jeho neschopnost ochránit školu a Lockhartovi za jeho „skvělý" kousek s napravováním mých zlomených kostí." Harry se nebezpečně usmál na své kamarády. „Jen asi budu potřebovat vaši pomoc." Odešli společně do sedmého patra, odkud se vydali do Komnaty nejvyšší potřeby. Harry si představil plně vybavenou laboratoř na vaření lektvaru. „Harry, co přesně máš v plánu?" „Táta mi poslal pár receptů na žertovné lektvary, mám v plánu uvařit nějaké pro našeho miláčka Zlatoslava a nějaký pro Brumbála. To by je mělo na chvilku vyřadit z provozu." „Ale nebude to nic nebezpečného že ne?" „Neboj se Hermiono, nechci je zabít, navíc to musí být něco, co není nezákonné, kdyby se náhodou někdo dozvěděl, kdo ty lektvary připravil, nechci, aby měl táta problémy na ministerstvu. John Constantin by z nás stáhnul kůži za živa, kdybychom porušili nějaký zákon." „Harry, ty jsi opravdu synem tvých otců." Řekl Neville a všichni se hlasitě zasmáli.

Uteklo několik hodin a trojice studentů už byla značně unavená, nikdy nevařili tolik náročných lektvarů najednou. „Myslím si, že i Snape by mi dokázal dát nějaké body za dobře odvedenou práci." Prohlásil Harry unaveně. Kdyby jen věděl, že není daleko od pravdy. Ztichlou chodbou se díky Pobertovu plánku dostali bez obtíží na svoji kolej, kde upadli na postele a vyčerpáním usnuli.

Následující den byl pro trojici Nebelvírů velmi náročný, nejtěžší bylo udržet pozornost při hodinách. Nejhorší to bylo při poslední hodině na přeměňování. „Pane Pottere, pane Longbottome a slečno Grangerová, zůstaňte prosím po hodině na svých místech, ráda bych si s vámi promluvila." Oslovila kamarády profesorka McGonagallová přísně. Chvilku na to se ozvalo zvonění a studenti druhého ročníku opouštěli hromadně starou učebnu. Ronald Weasley ještě stihl svým spolužákům věnovat škodolibý úsměv a rychle zmizel ve dveřích. „Co to s vámi dnes je? Jste nesoustředění a unavení, jako byste celou noc nespali." „Nejste daleko od pravdy paní profesorko." Odpověděl Neville dřív, než si stihl uvědomit co říká. Minerva se na svá lvíčata podívala velmi přísným pohledem, který byl horší, než kdyby na ně křičela. „Co tím máte na mysli pane Longbottome?" „přesně to co jsem řekl paní profesorko, skoro celou noc jsme se připravovali..." „Pane Longbottome, není mi dvacet, abych vám věřila, navíc jsem dobře znala rodiče i kamarády pana Pottera, a když to spojím, nevzniká mi z toho nic dobrého." Harry věděl že bude muset s kůží na trh a rozhodl se říct jejich vedoucí pravdu. „Paní profesorko, dovolte mi to objasnit." „Dobře pane Pottere, překvapte mě." „Opravdu jsme se skorou celou noc připravovali, připravovali jsme takovou malou pomstu zahrnující jistého profesora, táta mi poslal několik receptů na takové nevinné žertovné lektvary, a my je vařili dlouho do noci. Moc se omlouvám paní profesorko, nedomyslel jsem, jak bude náročný další den. Bylo to lehkovážné rozhodnutí, kterého velmi litujeme." „To vám věřím pane Pottere. Doufám, že příště takovou hloupost neuděláte." „Ne, madam, příště skončíme včas. Než odejdeme, chtěl bych se s Vámi podělit o určitý objev, na kterém pracoval můj otec společně s panem Flamelem. Společným úsilím přišli na to, jaký netvor se nám pohybuje po hradu. Je jím bazilišek." „Bazilišek" opakovala nevěřícně Minerva. „Ale jak je to možné, to stvoření nikoho nezabilo..." „To byla opravdu jen šťastná náhoda, táta se domnívá, že hodně pomohlo, že se nikdo nepodíval přímo do jeho očí, Coline se na něj podíval přes hledáček, Justin ho viděl skrz Skoro bezhlavého Nika a paní Norisová ho viděla v odrazu ve vodě." „To ne naprosto strašné Harry, pokusím se domluvit Albusovi, aby dal neprodleně školu zavřít, studenty evakuoval a poslal do hradu, skupinu školených profesionálů, aby zlikvidovali toho netvora." „V tomto rozhodnutí Vás naprosto podporuji a doufám, že se nechá ředitel přesvědčit, aby udělal, co je správné." „Obávám se Harry, že to nebude tak snadné." „Můžeme už jít paní profesorko?" „Můžete, jen bych vás tři ráda upozornila, že mé varování z loňského školního roku stále platí, pokud vás chytnu po večerce mimo vaši kolej, trest vás nemine. A teď už běžte, ať vám pán Weasley nechá nějakou večeři." Trojice se usmála na profesorku přeměňování a vyrazili do jídelny.

Harry Potter a TichošlápekWhere stories live. Discover now